Na začátku druhé světové války se Polsko ocitlo v kleštích mezi nacistickým Německem a odvěkým nepřítelem – Rusy, resp. stalinistickým SSSR. Skončilo rozdělené a následně v souvislosti s válkou mezi oběma totalitními režimy okupované Německem. Vyhlídky na svobodu se v roce 1944 zdály být velmi chmurné. Polsku hrozila buď nadvláda nacistů, nebo komunistů.

Rudá armáda se rychle blížila z východu a po katyňském masakru (kdy SSSR popravil tisíce polských důstojníků), bojích mezi polskými partyzány v rámci polské Zemské armády (Armia Krajowa, AK) a sovětskými partyzány v Polsku a touze Josifa Stalina vtáhnout do sovětského bloku další země se mnoho Poláků obávalo, že jednoho dobyvatele jednoduše nahradí jiný.

Foto: Hořící Varšava během povstání v roce 1944 | Ewa Faryaszewska / Varšavské muzeum / Public domain

Psali jsme:Chesty Puller, nejslavnější mariňák všech dob: „Jsme obklíčeni. To zjednodušuje situaci.“

S touto chmurnou vyhlídkou, která se rýsovala na obzoru stále neutěšené situace, vymyslel velitel Zemské armády Tadeusz Bór-Komorowski operaci Bouře: obrovské, koordinované úsilí podzemního odboje povstat v celém Polsku se zaměřením na Varšavu a odstranit nacisty dříve, než Rusové vtrhnou do velkých měst na západní straně Visly. Jednalo se o největší vojenskou operaci hnutí odporu v okupované zemi za druhé světové války.

Ačkoli se Armia Krajowa chovala vůči Sovětům obezřetně a s nedůvěrou, načasovala své povstání na příchod Rudé armády přes východní Polsko v naději, že jim nabídne pomoc nebo alespoň odvede Němce od Varšavy. Ve skutečnosti se stal téměř pravý opak. Přímá svědectví lidí žijících v té době ve Varšavě tvrdí, že sovětská letadla, která byla v týdnech předcházejících operaci Bouře slyšet, jak neustále létají na mise proti Němcům, náhle po jejím zahájení veškerou činnost zastavila. Stalin nařídil svým vojskům, aby zastavila svůj postup směrem k Německu. Vydal dokonce přímý rozkaz, aby byla přerušena veškerá podpora snah Zemské armády a aby byly zadrženy a odzbrojeny všechny její jednotky v oblastech kontrolovaných Rudou armádou.

Přesto čtyři dny po zahájení operace Bouře 1. srpna 1944 kontrolovala Zemská armáda rozsáhlé oblasti ve Varšavě a boj o osvobození města byl v plném proudu. Mnohé polské odbojové jednotky se v rámci příprav po léta cvičily v boji ve městě, ale nebyly připraveny na dlouhotrvající boje proti zkušené německé armádě a krutým jednotkám SS. Německá reakce na povstání byla rychlá a brutální. Hitler nařídil Heinrichu Himmlerovi, říšskému vedoucímu SS, bezohlednost. Probíhaly masové a nevybíravé popravy občanů polského hlavního města.

Jen na západním předměstí Wola zavraždily jednotky SS 5. srpna desítky tisíc civilistů všech věkových kategorií a pohlaví, přičemž odhady se pohybují od 20 do 100 tisíc zabitých. Do konce povstání bylo ve Varšavě a jejím okolí zabito až 200 tisíc občanů. Nacisté si však rychle všimli, že masové zabíjení zřejmě jen posílilo odhodlání polských odbojářů, a změnili svou strategii a zaměřili se na vojenskou operaci s cílem dobýt město zpět, ulici po ulici, dům po domu. Armáda Krajowa měla 20 až 50 tisíc aktivních bojovníků. Němci začali s přibližně 25 tisíci vojáky, které brzy posílily o další jednotky,  včetně obrněných, aby město získali zpět.

Psali jsme: Nacistické skrýše Werwolfů můžeme u nás nalézt dodnes

Bitva záhy v městském prostředí velmi zpomalila, což jí v ničem neubralo na brutalitě a krvavosti. Němci používali vše od nepřetržitého, rozsáhlého bombardování až po tanky s lidskými štíty zajatých Poláků. Zemská armáda však postavila mnoho barikád a příkopů, takže postup německých obrněnců byl velmi pomalý. V průběhu srpna Němci pomalu a vytrvale při dobývání města postupovali. Odpor padal úsek po úseku. Začátkem září Tadeusz Bór-Komorowski, velitel Zemské armády, souhlasil s jednáním s Němci, které na několik dní pokročilo a dosáhlo například evakuace 20 tisíc civilistů.

Jednání však byla přerušena 11. září, kdy se Rudá armáda, opět postupující proti Němcům, dostala na předměstí Praga, ležící východně přes Vislu od centra Varšavy. Do 13. září Němci ustoupili přes Vislu a zničili mosty. To přineslo Zemské armádě a varšavským Polákům novou naději. Bohužel veškerá pomoc, které se jim nakonec dostalo, byla buď příliš malá, nebo příliš pozdní, nebo obojí. Protože si nechtěli Stalina rozhněvat, trvalo Velké Británii a Americe, než do Varšavy dopravily zásoby ze vzduchu, příliš dlouho. Těchto shozů obsahujících potraviny, zbraně, munici, zdravotnický materiál atd. bylo příliš málo a často přistávaly v oblastech kontrolovaných Němci.

Snad největší povzbuzení morálky Zemské armády přišlo, když generál Zygmunt Berling ze sovětské 1. polské armády přislíbil vyslání jednotek přes Vislu, aby své krajany podpořil. Kdyby tento krok přišel o několik týdnů dříve, mohl být velkou pomocí. Po týdnech bojů však Němci znovu získali kontrolu nad prakticky všemi částmi západního břehu Visly. Dokonce i s dělostřeleckou a leteckou podporou Rudé armády se Berlingovy jednotky pokoušející se překročit Vislu setkaly s velmi malým úspěchem. Asi 900 mužům se podařilo dostat na druhou stranu a přidat se o obráncům. To však bylo vyváženo velmi těžkými ztrátami – přibližně 5 600 padlých.

Po mnoha prosbách k Sovětům o intervenci a bez odpovědi či výrazné pomoci ukončila Zemská armáda 2. října svůj boj. Poláci složili zbraně a město opět ovládli Němci. Veškeré zbývající obyvatelstvo Varšavy, až 550 tisíc lidí, bylo odvezeno z města a přesunuto do zajateckých, koncentračních a pracovních táborů nebo přemístěno do jiných oblastí Polska, které zůstávaly v německých rukou. Němci poté pokračovali ve srovnávání velké části města se zemí; mezi zkázou způsobenou válkou, dřívějšími povstáními ve Varšavě a nyní reakcí na operaci Bouře bylo zcela zničeno asi 85 % města. Němci se zaměřili zejména na ničení památek, muzeí, akademických institucí, knihoven a archivů. Fyzická přítomnost, historie a kultura Varšavy byly vymazány z mapy, času i paměti.

Poté, co Sověti Varšavu a zbytek Polska „osvobodili“, nastolili komunistickou vládu a připomínání Varšavského povstání bylo aktivně potlačováno. Mnozí vůdci Zemské armády a dalších polských odbojářů byli očerňováni jako nacističtí kolaboranti, podrobeni zinscenovaným procesům a posláni do gulagů. Trvalo mnoho desetiletí, než se bojovníci za svobodu Varšavy dočkali alespoň malého památníku na svou památku a hrdinství. A teprve po pádu komunistického režimu v roce 1989 se statečnost Zemské armády při povstání dočkala v celé zemi plného uznání.

Zdroj: warhistoryonline.com