343. Kókútai byla stíhací jednotkou japonského císařského námořního letectva a byla za války založena hned dvakrát. Poprvé se tak stalo 1. ledna 1944 na letecké základně Kagošima. Tehdy byla jednotka vybavena stíhacími letouny Mitsubishi A6M5 model 52 a byla rozpuštěna po devastujících ztrátách, které utrpěla v bitvě o Mariánské ostrovy v červenci 1944.

O druhé založení 343. Kókútai se postaral kapitán Minoru Genda, který prosadil myšlenku vytvoření elitní jednotky námořních letců, která by byla alternativou pro sebevražedné jednotky Kamikadze. Jednotka měla operovat z pozemních základen a sloužit k obraně japonských ostrovů proti stále silnějším útokům svazů amerických bombardérů. Pro tento úkol měla být 343. Kókútai vybavena silnými a moderními stíhacími stroji Kawanishi N1K1-J a N1K2-J, které se dokázaly vyrovnat nejmodernějším americkým stíhacím letounům. I přes nedostatek letounů N1K2-J, které měly být její hlavní výzbrojí, byla 343. Kókútai založena 25. prosince 1944 na letecké základně Macujama.

Foto: Kořistní letouny Kawanishi N1K2-J s hvězdicovými motory Nakajima Homare | Wikimedia Commons

Kapitánu Minoru Gendovi se podařilo pro potřeby jednotky získat větší množství veteránů, kteří přežili až do této fáze války. Z celkového počtu pilotů, které měla 343. Kókútai k dispozici, dokončilo 15 % mužů výcvik podle náročného mírového kurikula před rokem 1942, 30 % mužstva dokončilo výcvik v roce 1943 a měli nalétáno přes 800 hodin a zbylých 55 % pilotů 343. Kókútai tvořili nováčci vycvičení v roce 1944, avšak mnozí z nich měli již zkušenosti z leteckých bojů nad Filipínami.

Jednotka byla složena ze tří perutí. 301. peruť Šinsen-gumi (Nový elitní oddíl), kterému velel nadporučík Naoši Kanno, 407. peruť Tenčú-gumi (Oddíl nebeského trestu) byla pod vedením nadporučíka Jošišige Hajašiho a 701. peruť Išin-tai (Jednotka obnovy), které velel nadporučík Takaši Ošibuči. Každá peruť měla mít k dispozici 48 stíhacích strojů Kawanishi N1K2-J, počty strojů však byly v reálu nižší kvůli neschopnosti japonského leteckého průmyslu vyprodukovat dostatečné množství letounů a početní stavy jednotlivých perutí tak doplňovaly starší verze N1K1-J. Součástí stíhací jednotky 343. Kókútai byla i 4. průzkumná peruť Kihei-tai (Přepadový oddíl), které velel korvetní kapitán Tošio Hašimoto a létala na průzkumných strojích Nakajima C6N Saiun, které díky své vysoké rychlosti dokázaly unikat i moderním americkým stíhačům z konce války.

Psali jsme:Skutečný druhoválečný Rambo - s jednou rukou na volantu a druhou na zbrani za sebou zanechal 200 mrtvých nepřátel

Foto: Kawanishi N1K2-J „343 A-15“ z 301. stíhací perutě 343. námořní letecké skupiny, letecká základna Matsuyama, 10. dubna 1945 | Wikimedia Commons

Stíhací jednotka 343. Kókútai si za své působení trvající 150 dnů nárokovala přes 170 sestřelených amerických letounů. Jednotka přišla o 78 stíhacích pilotů a 18 členů průzkumné perutě, kteří byli zabiti nebo ztraceni v akci. Velící důstojníci 343. Kókútai provedli mnoho změn v rigidní taktice japonského námořního letectva, kdy např. od Američanů převzali letání v párech, kladli velký důraz na vybavenost letounů vysílačkami a využívali průzkumné stroje Nakajima C6N Saiun, aby mohli pružně reagovat na měnící se dynamiku vzdušných bitev.

Poslední měsíc 2. světové války války byla většina strojů jednotky 343. Kókútai uzemněna kvůli nedostatku paliva a po skončení války se do rukou američanů dostano 80 strojů Kawanishi N1K2-J této jednotky, ze kterých 6 kusů Američané, za pomoci bývalých pilotů 343. Kókútai, zevrubně otestovali a 3 další stroje byly poslány na testy do USA.