Budoucí víceúčelový bojový letoun pro americké vojenské námořnictvo (U.S. Navy) bude vyvinut bez přímé hlubší spulupráce či koordinace s americkým vojenským letectvem (U.S. Air Force). Americké vojenské námořnictvo oznámilo, že již zahájilo první přímé kroky v rámci programu F/A-XX, který má ve finále přinést zcela nový bojový letoun pro paluby letadlových lodí.

Foto: Koncept potenciálního designu nové stíhačky F/A-XX pro americké námořnictvo | Boeing

Velení amerického vojenského námořnictva k programu F/A-XX uvedlo, že aplikační schéma letadel určených pro letadlové lodě námořnictva se výrazně liší od letadel vojenského letectva, a proto jsou i požadavky na ně kladené výrazně odlišné. Pro námořnictvo je u letadel méně důležitá jejich radarová neviditelnost, protože stroje nebudou velmi často pronikat do vzdušného prostoru protivníka, zatím co u letadel programu NGAD (Next Generation Air Dominance) vojenského letectva je radarová neviditelnost považována ze jednu z klíčových vlastností.

Psali jsme:Vozy Tatra a Armáda České republiky patří neodmyslitelně k sobě

Foto: Americké vojenské letectvo hodlá použít nové víceúčelové bojové letouny, které budou nahrazovat stroje F-22A Raptor .Na snímku F-22 při odpalu rakety AIM-120 AMRAAM | Wikimedia Commons

Americké vojenské letectvo hodlá použít nové víceúčelové bojové letouny, které budou nahrazovat stroje F-22A Raptor i k doprovodu bombardérů B-21 Raider přímo v zónách operací systémů protivzdušné obrany protivníka. Námořnictvo naopak požaduje letoun, který obvykle zůstane mimo tyto zóny a bude vyzbrojený raketami s delším doletem. Cíle v zónách, mimo dosah těhto raket budou předány vojenskému letectvu.

Americké vojenské námořnictvo považuje stroj programu F/A-XX za kompletní náhradu F/A-18E/F Super Hornet. Stroj musí být plně kompatibilní s F-35C.

Foto: Americké vojenské námořnictvo považuje stroj programu F/A-XX za kompletní náhradu F/A-18E/F Super Hornet | Wikimedia Commons

Psali jsme:Před deseti lety poprvé vzlétl prototyp ruského letounu páté generace Su-57

Boeing F/A-18E/F Super Hornet je středoplošný stíhací bombardér konvenční konstrukce s rozsáhlým využitím hliníkových slitin (31%), uhlíkových kompozitů (19%) a titanových slitin (21%), vzniklý vývojem ze stroje McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Konstrukce využívá velkých dílů. Díky tomu se drak „Super Hornetu“ skládá jen z 8 100 součástí (oproti 14 100 u verze C/D). Letoun je uzpůsoben k provozu na letadlových lodích s charakteristikami CATOBAR.

První prototyp F/A-18E1 poprvé vzlétl 29. listopadu 1995 z letiště St. Louis Lambert International Airport pilotovaný Fredem Madenwaldem a v témže roce byla spuštěna i výroba počáteční várky letadel, druhý prototyp F/A-18E2 jej následoval 26. prosince 1995. První dvoumístný prototyp F/A-18F1 byl zalétán 1. dubna 1996.

Foto: Dva stroje F/A-18E Super Hornet při bojové misi nad Afghánistánem | Wikimedia Commons

První F/A-18E Super Hornet byl formálně zařazen do výzbroje US Navy u jednotky VFA-122 „Flying Eagles“ 15. ledna 1999 na námořní letecké základně Lemoore. Zaměření této letky na výcvik se odráží i v jejím mottu „Cvičíme experty“. K prvnímu operačnímu nasazení Super Hornetů došlo 24. července 2002, kdy na letadlovou loď USS Abraham Lincoln přistálo 12 strojů F/A-18E perutě VFA-115 „Eagles“ z NAS Lemoore. Druhou jednotkou, která byla se Super Hornety nasazena na operační plavbu, se stala VFA-41 „Black Aces“ na letadlové lodi USS Nimitz (CVN-68).

F/A-18E/F může ničit cíle na krátké vzdálenosti pomocí šestihlavňového kanónu M61A2 Vulcan ráže 20 mm. Super Hornet může nést 4 protiletadlové rakety krátkého dosahu Sidewinder ve verzi AIM-9M a AIM-9X. Pro vzdušný souboj mimo vizuální kontakt je vybaven střelami AMRAAM. Ty jsou zastoupeny kromě starších verzí i tou nejmodernější AIM-120D, která má dolet více než 180 km.

Foto: F/A-18 Super Hornet  | 482nd Fighter Wing Public Affairs

K ničení nepřátelských radarů a potlačení protivzdušné obrany slouží střely AGM-88 HARM s dosahem 150 km. Proti opancéřováným pohybujícím se cílům jsou stíhačky vybaveny raketami AGM-65 Maverick, které se vyznačují 90% přesností zásahu a způsobují minimální vedlejší škody. Válečné lodě mohou Super Hornety ničit střelami AGM-84 Harpoon s aktivním radarovým naváděním. Nejnebezpečnější raketou z arzenálu F/A-18E/F je střela s plochou dráhou letu AGM-158A. Díky svému doletu, který přesahuje 370 km, dokáže ničit těžce opevněné pozemní cíle ze vzdálenosti mimo působnosti protivníkovy PVO.

Kromě raket může Super Hornet ničit pozemní cíle i klasickými volně padajícími pumami série Mk 80, kazetovými pumami nebo modernějšími řízenými pumami. Ty jsou zastoupeny buď laserem naváděných bombami z rodiny Paveway nebo pumami s GPS naváděním z rodiny JDAM. Specifickým druhem z této munice je klouzavá puma JSOW, kterou je možné shazovat z větší vzdálenosti. Od července 2016 jsou americké F/A-18E/F vyzbrojeny verzí JSOW-C1, vybavenou datovou linkou. Toto zařízení umožňuje vytvořit datové spojení mezi stíhačkou a pumou, díky čemuž může pilot zasílat pumě aktualizované údaje o poloze cíle.

Zdroj: Militarybox, CC BY-SA, Wikipedia