Arménie je země historicky velmi bitá. Je to hrdý národ, který je jedním z nejstarších křesťanských společenství a Arménská apoštolská církev je zas nejstarší případ státní církve. Díky velmi komplikované poloze a de facto stálé vojenské hrozbě ze strany sousedů, Arménské ozbrojené síly disponují směsí vojenské techniky převážně z doby Sovětského svazu včetně několika sofistikovaných systémů z Ruské federace, která je dokonce v roli garanta bezpečí. I když má Arménie populaci 4x menší než Česká republika, v ozbrojených složkách slouží dvojnásobek aktivních vojáků (přes 50 tisíc - a to díky armádě Náhorního Karabachu) a podíl na HDP investovaném do armády je kolem 4,8 %. Arméni však kromě výzbroje sovětské výroby disponují také vlastními výrobky. Jedním z nich je arménská útočná puška K-3.

Foto: Zbraň typu bull-pup (zásobník je až za pistolovou rukojetí), která vychází z AK-74. Překonává však AK v přesnosti, vyvážení, menších rozměrech a menším zpětným rázem | Wikimedia Commons

Útočná puška K-3 je střelná zbraň s velmi omezeným výskytem, která byla navržena v Arménii v polovině 90. let. Její použití je zdokumentováno výhradně u arménských speciálních sil. K-3 je konstrukcí "Bull-pup", což znamená, že zbraň má zásobník a nabíjecí mechanismus umístěný za spouští. Poprvé byla puška představena světu v říjnu 1996 v ráži 5,45 mm, jako zbraň založená na systému Kalašnikov. Zadání podalo a vývoj provedlo Vojenské průmyslové oddělení Arménského ministerstva obrany (Military Industrial Department of the Armenian Ministry of Defence), které mimo jiné požadovalo možnost používat na zbrani standardní teleskopický zaměřovač PSO-1, také vyráběný v Arménii.

Psali jsme:Atomová Anča: dělo schopné vystřelit náboj s jadernou hlavicí o síle bomby, která zničila Hirošimu

Foto: Puška K-3 v rozborce. Typické prvky pro zbraně řady AK jsou jasně viditelné | Wikimedia Commons

K-3 prý zdědila z rodokmenu všechny přednosti AK-74, pokud se jedná o odolnost a palebnou sílu. Přesto však K-3 dominuje nad AK-74 pokud jde o zlepšení zpětného rázu, přesnosti, ergonomie, vyvažování a mobility. Zbraň nicméně není vhodná pro leváky -  a to z jasných důvodů. Pažbení je z tvrdého plastu na bázi nylonu (prototypy měly pažbení ze dřeva), stejně jako 30-ti ranný zásobník, který vychází z řady AK-74. Na původní verzi pušky lze přidat nástavec, který umožňuje střelbu z puškových granátů. Avšak nová verze puškového granátu 3K-3 domácí výroby, umožňuje vypálení bez nutnosti jakýchkoli samostatných přídavných zařízení - granát lze vypálit jeho jednoduchým umístěním na hlaveň.

Foto: Puška K-3 s nasazeným optickým zaměřovačem PSO-1, taktéž arménské produkce  | Wikimedia Commons

Vyrobeno bylo "oficiálně" jen 40 kusů pušek. Není ale jasné, zda výroba nepokračovala v utajení pro potřeby speciálních jednotek Arménie. Nedávno bylo pár zjevně modifikovaných K-3 viděno na vojenské přehlídce, a také se občas objeví na nějakém armádním videu na kanále YouTube. Sériová výroba zbraně K-3 se však nikdy nekonala a ani se neplánuje.

Psali jsme:V Rusku byla zahájena výroba nové pistole pro armádu