EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

ArmyWoman: Krizové stavy, aneb vojákyně a manželky vojáků, zvládnete to

 17. 11. 2016      kategorie: Spolek VLČÍ MÁKY      0 komentářů

Portál ArmyWoman.cz provozuje Spolek VLČÍ MÁKY mimo jiné proto, že vojákyně nebo také manželky a matky vojáků mohou ve svém životě čelit specifickým situacím, někdy těm úplně nejhorším. Je těžké o nich psát a ještě těžší může být následující řádky číst pro tu ženu, které se týkají. Přesto jsme nashromáždili zpovědi a doporučení těch, které tím už samy prošly.

zenavojak
Foto: Manželky a matky vojáků mohou ve svém životě čelit  někdy těm úplně nejhorším situacím

Seberme odvahu a začněme tím nejhorším. Je to smrt partnera, syna, otce, bratra (...) při výkonu služby...

„Už dopoledne jsem o tom četla na Novinkách, nebyla tam jména, ale jako bych cítila, že šlo o Honzu. Zkoušela jsem mu volat, ale byl nedostupný. Trvalo asi ještě dvě hodiny, než u dveří zazvonil velitel s dalšími lidmi, chtěli jít dovnitř..."

Armáda má pro oznámení úmrtí vojáků propracovaný postup – především brání zveřejnění jmen médii, pochopitelně ale nemá stoprocentní vliv. Dále usiluje, aby zprávu oznámil rodině osobně velitel, v doprovodu kaplana a třeba i kolegy zesnulého. Před domem je pokud možno současně připraven druhý tým tvořený psychologem a lékařem. Bohužel, jistou dobu trvá, než se tyto týmy dají dohromady a dopraví za pozůstalými.

Možná si pomyslíte, že takovou věc by měli bezodkladně zavolat, ale oni nemohou dopustit, abyste se zhroutila sama doma, jsou naopak připraveni vzít vás do náručí a setrvat s vámi. Armáda je jedna velká rodina, takže i oni prožívají hluboký zármutek, který můžete v prvních chvílích sdílet společně a věřte, že to později budete hodnotit jako správný postup.

Ještě je třeba uvést, že blízkých osob je více a nemusí se nacházet na jednom místě. Armáda preferuje manželku (zná-li, tak družku), posléze potomka a je-li tento nezletilý, tak vlastního rodiče zemřelého. Vyplývá to tak i ze zákona, každopádně armáda se vždy snaží například u kolegů ověřit, na koho se má obrátit, navíc u vojáků nasazených v misi je toto obvykle uvedeno přímo jimi předem.

„První minuty, hodiny, možná i dny, si vlastně nevybavuji, pořád jsem jen brečela, z vysílení nebo po nějaké injekci spala, nevím, co mi říkali. V dalších dnech jsem byla naštvaná, že za mnou přišli další vojáci, nechtělo se mi cokoli řešit."

Do 24 hodin vás zřejmě navštíví třetí tým, tvořený právníkem, personalistou a dalšími zaměstnanci armády, v jejichž gesci jsou pomyslné administrativní záležitosti. Je to nepříjemné a nechce se vám do toho, jenže právě vy rozhodujete o tom, jak bude proveden pohřeb, na což je zákonem stanovena lhůta.

Přirozeně jste stále ponořena do chaosu vlastních myšlenek a pocitů. Je dobré požádat o přítomnost další osobu (kamarádku, sousedku), která nebude tak silně citově zasažena, dokáže informace vnímat a později, až se na to budete cítit, vám vše převypráví či předat sepsané v poznámkách, které si pro vás činila (jako žena vojáka, která se zřejmě zná s ženami jeho kolegů, buďte připravena i na tuto roli).

Během různě dlouhé doby po obdržení zprávy budete procházet několika pocitovými stádii. Od neochoty zprávu přijmout (to nemůže být pravda), přes ujišťování se, zda nedošlo k záměně, dále hněv až agresi (je to vina armády), pak depresi (co si počnu), po první pokusy postavit se k situaci racionálně, až ji nakonec přijmete a v rámci možností se s ní smíříte. Tento proces je zcela přirozený, rozhodně se zpětně sama na sebe nezlobte, že jste v určitých fázích reagovala „nevhodně". Naopak to vždy bylo přirozené, a proto vhodné.

„Alespoň, že se postarali o pohřeb. Měl ho opravdu moc hezký."

Pokud voják zemře při výkonu služby, má nárok na vojenský pohřeb. Pozůstalí jej samozřejmě mohou odmítnout, ale to se v praxi neděje, protože je zřejmé, že zesnulý by si pohřeb se všemi poctami přál. Navíc skutečnost, že provedení za vás někdo zajistí, je velkou úlevou. I tak ale můžete velmi podrobně specifikovat pojetí pohřbu: civilní, církevní, s/bez obřadu, s/bez promluvy, zvolit rakev, místo (například obřad může být ve vojenském kostele, smuteční síni)... A prakticky až do konání pohřbu můžete své zadání měnit – doporučuje se promýšlet jej až druhý či třetí den.

Je velice důležité pokusit se nalézt shodu se všemi blízkými pozůstalými. Naopak nemusíte podléhat tlaku širšího okolí, jakkoli je zřejmé, že o rozloučení budou stát i kolegové a možná široká veřejnost s hlubokou úctou i vůči jí zcela neznámému padlému vojákovi. Ať víte či ne, jak by si to přál zesnulý, myslete v prvé řadě na sebe a nebližší. Pohřeb je zcela zásadní přechodový rituál – to vy se musíte rozloučit tak, jak to cítíte a potřebujete.

„Byla jsem psychicky na dně. Jenže záhy se přidalo, že jsem byla na dně i finančně..."

Je to velice nepříjemné a špatně zařízené, ale dědické řízení, vyplacení odškodného (armádou i pojišťovnou), zahájení vyplácení vdovského důchodu... může trvat měsíce (zda-li k němu dojde vůbec – v případě partnerek, jež nenaplňují zákonnou definici družky). A pokud jste například používala platební kartu od jeho účtu, její použití již po oznámení úmrtí je dokonce trestné... Jedná se o jednu z největší slabin tuzemského právního systému vůbec, nejen armádního, ale i civilního.

das

V reakci na tyto neblahé zkušenosti můžete žádat pomoc od Vojenského fondu solidarity, jež může být poskytnuta v rámci dnů až týdnů, popř. po několika měsících ve vyšším rozsahu na základě doplňkové sbírky. Obrátit se můžete současně na Spolek VLČÍ MÁKY, jenž reaguje v řádu dnů a kromě prakticky okamžité finanční výpomoci vám poskytne právní, finanční a sociální poradenství a asistenci ve vyřizování výše zmíněných procesů. Navíc pomůže i v případech, kdy k úmrtí došlo mimo výkon služby!

Zranění...

V případě zranění vašeho nejbližšího bude postupováno ze strany armády podobně, jako v případě úmrtí. Tedy pamatujte, že velitel s kaplanem u vašich dveří nemusí přinášet nutně tu nejhorší zprávu.

„Chtěla jsem být co nejdříve u něj, mluvit okamžitě s ošetřujícím lékařem, jenomže byl šest a půl tisíce kilometrů daleko. Nikdy jsem se necítila tak bezmocná, bezradná, dokonce jsem měla pocit, že jsem jako manželka selhala, když právě teď nejsem u něho, a ze všeho nejvíc jsem se bála, že už ho neuvidím a nepromluvím s ním."

Tým, který vás navštíví, se pokusí podat co nejucelenější informace, současně vás ale navštěvuje v co nejkratším čase (opět závod s bulvárními médii), takže nemůže tlumočit nejaktuálnější prognózy lékařů. Pokud se úraz odehrál v Česku, samozřejmě máte tu výhodu, že můžete okamžitě směřovat do nemocnice. Je však třeba počítat s hodinami čekání i tam, zatímco je váš muž, syn, otec či bratr operován.

V případě závažného zranění v zahraniční misi se každopádně můžete spolehnout, že jakmile to jeho zdravotní stav jen trochu umožní, bude v řádu hodin vládním speciálem přestavěným na plnohodnotnou jednotku intenzivní péče a za asistence špičkového zdravotního týmu transportován do ČR. Zde také poputuje do některé z vojenských nemocnic, patrně střešovické, o níž se ví, že je nejlepší v ČR a patří i k evropské špičce, což se netýká jen kvalit lékařů a vybavení, ale také přístupu k pacientům a jejich rodinám.

Co ovšem dále uvedeme, je silně emotivní: I v případě, že prognóza je zjevně negativní, Armáda České republiky se pokusí jej za každou cenu dostat domů, abyste s ním mohla strávit sic jen několik posledních hodin. S takovou situací budete popravdě obeznámena. A na druhé straně, tento článek pro vás napsala žena, která čelila konstatování o 5% naději, jež se proměnila v prakticky úplné uzdravení. Je zkrátka přirozené a správné zachovat si naději.

Několik závěrečných poznámek...

Situací náročných na psychiku a s dopadem na další život ženy blízké vojákovi může nastat celá řada, výše jsme popsali jen ty dvě nejhorší – úmrtí a zranění. Další situace, které přicházejí na mysl, budou popsány v rámci dalších záložek, jež vidíte na www.armywoman.cz.

Zrovna tento článek není psán z pohledu vojákyň, leda by současně byly (a často vskutku jsou) v blízkém poměru rovněž k vojákům a vojákyním, kteří padnou nebo budou zraněni. Naopak řada jiných článků na webu Armywoman bude více orientována právě na vojákyně a netýká se pro změnu vojenských manželek.

Pokud můžeme v něčem apelovat z hlediska tohoto konkrétního tématu – nezdráhejte se s nejbližšími hovořit i o smrti a zranění jako hypotetické možnosti. Rizika, že k nim dojde, se nezbavíte tím, že si je nebudete připouštět. Chcete-li být přesto pověrčiví, pak si vyberte Murphyho poučku, že když si vezmete deštník, pršet zrovna nebude. To znamená, že není špatné mít už zamlada napsanou závěť, popovídat si někdy večer o tom, jaký pohřeb by se vám líbil (vynikající je aplikace www.Mojesmrt.cz), do pojistných smluv vždy uvádět tzv. obmyšlené osoby (ty pak dostanou výplatu mimo dědické řízení) atd.

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG