Browningovu automatickou pušku, označovanou také iniciálami BAR, nelze jednoznačně zařadit do žádné kategorie automatických zbraní. Lze ji hodnotit jako velmi lehký kulomet nebo těžkou útočnou pušku. V praxi se zbraň uplatnila obdobně jako lehký kulomet. Jak její název napovídá, jejím autorem byl John M. Browning. První prototyp vznikl v roce 1917. Mechanismus zbraně pracoval s odběrem prachových plynů. Uzamčení závěru zajišťovalo výkyvné rameno, spojené se závorníkem a řízené nosičem závorníku. Rameno se v uzamčeném stavu opíralo o vybrání v pouzdru závěru. Zbraň střílela jednotlivými ranami a dávkou.

Foto:  Browning Automatic Rifle (BAR) | Wikimedia Commons

Po svém předvedení byla zbraň přijata do služeb americké armády. V roce 1918 se dočkala prvního bojového nasazení na území Francie. Armáda v té době měla jen málo zbraní tohoto typu a převzaté exempláře se uplatnily spíše jako těžké pušky. To bylo pochopitelné u prvních BAR M1918, které neměly dvojnožku  a mohlo se s nimi střílet pouze od boku nebo s oporou o rameno. Dvojnožka se na zbrani objevila až v roce 1937 spolu s verzí BAR M1918A1. Poslední výrobní verze BAR M1918A2 měla přepracovanou dvojnožku a novou opěru pažby, která dále zvýšila stabilitu zbraně při střelbě.

Psali jsme:Krasnopol-M2: ruská přesná dělostřelecká munice

Foto: Syn Johna M. Browninga, poručík Val Browning, s puškou M1918, 1918 | Wikimedia Commons

Verze M1918A1 a A2 se staly hlavními typy americké armády. Používaly se především k posílení palebné síly menších jednotek, spíše než jako typická podpůrná zbraň pěchoty. Původní M1918 rovněž zasáhly do bojů 2. světové války. V roce 1940 velké počty BAR získala Velká Británie, která jimi vybavila své jednotky domobrany. Některé pušky BAR našly uplatnění ve výzbroji druhosledových jednotek. Pozdější verze se dočkaly tisícových výrobních sérií. Mezi vojáky byly BAR velmi oblíbené.

Foto: Americký voják s puškou BAR, 1944 | Flick se souhlasem majitele

To neznamená, že by BAR neměla nějaké nedostatky. Její krabicový zásobník měl kapacitu pouhých 20 nábojů, což bylo velmi málo pro většinu pěchotních operací. Vzhledem ke své obtížné klasifikovatelnosti si BAR získala jen malou oblibu u teoretiků taktiky. U vojáků však byla populární. Po roce 1945 se puška BAR uplatnila ve válce v Koreji, ve výzbroji americké armády zůstala až do roku 1957.

Psali jsme:Dobytí severního pólu sovětským stylem: Projekt 404S "Charkovčanka"

Foto: Voják Námořní pěchoty USA používající BAR M1918 | Wikimedia Commons

Pozdní verze pro policejní síly se ještě v nedávné době nabízely pod označením Monitor. Jednou z málo známých kapitol výroby pušky BAR v předválečných letech je výroba varianty, označené modele 30 v závodě Fabrique Nationale ( FN ) v Lutychu v Belgii. Od tohoto výrobce vzešla řada modelů BAR v různých rážích, určených pro armády Belgie, Švédska, některé pobaltské, jihoamerické a středoamerické státy včetně Hondurasu. Mnohé směřovaly k čínské armádě.

Foto: Model řezu pušky BAR M1918 | GrabCAD

Výrobní linky byly zřízeny také v Polsku, kde vznikly pušky ráže 7,92 mm, zatímco valná část belgické produkce měla ráží 7,62 mm, oblíbenou v zemi svého původu. Mnohé z polských BAR používala i německá armáda a v roce 1939 skončily mnohé v rukách sovětské armády, která je získala z nejrůznějších zdrojů. Poláci si pušky BAR velmi považovali a vyvinuli pro ně velmi složitou a těžkou trojnožku. Vznikla i speciální protiletadlová verze BAR.

Základní technické údaje: BAR M1918A2:

Ráže: 7,62 mm

Rozměry: celková délka: 1 214 mm, délka hlavně: 610 mm

Hmotnost: 8,8 kg

Počáteční rychlost střely: 808 m/s

Kadence: 500 – 600 ran/min

Zásobník: na 20 nábojů

Video: Střelba z pušky BAR / YouTube