EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

Berlínská zeď: 160 kilometrů, které rozdělily svět

 26. 06. 2014      kategorie: Vojenská historie      0 komentářů

I. situace před stavbou zdi

Třetí Říše byla poražena. Trhliny ve spojenectví mezi Sovětským svazem, Velkou Británií, Spojenými státy a ostatními zeměmi stojícími na západ od nově etablovaných tzv. „lidových demokracií" se začínají povážlivě zvětšovat a rozbroje stupňovat. Koncem 40. let jsou z původních spojenců stále chladnější dva bloky, jejichž soupeření, a v pozdějších desetiletích hlavně jaderné zbrojení, dostává Evropu do stále nebezpečnějšího sevření dvou čelistí svěráku. Na straně zatím západní, a na straně druhé sovětské ozbrojené moci a obrovského vojenského, později hlavně jaderného potenciálu. Jakýmsi lakmusovým papírkem, jazýčkem na vahách rodící se studenoválečné atmosféry se stává na dlouhá desetiletí Berlín. Rozdělené město... A události v něm nejednou změní dosavadní směřování studenoválečné krize.

berlin_00
Foto: Rozdělený Berlín mezi vítězné mocnosti. Zatím bez zdi, stav do její stavby

23.června 1948 Sovětská okupační moc uzavírá po neúspěšných jednáních a měnové reformě hranice s ostatními zónami v západní části města. Nastává tak první krize po skončení II.světové války: berlínská blokáda. Východní část města je rok zásobována letouny ze západu.

23.května, tedy o rok a jeden měsíc později, v roce 1949, vzniká v původně západními vojsky okupované části Německa Německá spolková republika. Východní část odpovídá neméně podobně a 7. října 1949 vzniká NDR. Napětí mezi Východem a Západem se dále stupňuje. Mezi oběma „Berlíny" je však stále možnost přeshraničního styku.

II. moment rozdělení

Fakt, že NDR do té doby opustily tři miliony obyvatel, což pro východní Německo byo skutečně velmi vysoké číslo fakticky ohrožující NDR na populační existenci. Navíc, dnešními slovy řečeno, populační boom se vzhledem k sociální politice východoněmecké vlády nějak očekávat nedal. Tyto skutečnosti donutily představitele vlády východního části Německa „něco dělat". Skutečným datem „zrození zdi", která jedné noci proťala město, jedním tahem po mapě rozdělila rodiny, lidi, státy a stala se symbolem „železné opony" a v podstatě v širším kontextu celé studené války,je považován 12. srpen. Přesněji noc z 12. na 13. srpna 1961. Tehdy bez jakéhokoli předchozího varování či nějakých náznaků obsazují ozbrojené síly NDR východní část hranice a okamžitě natahují drátěné zátarasy. Téměř okamžitě byly zaznamenány vůbec první pokusy o překonání zdi. Na západ se tak dostaly prakticky ihned záběry kamer a fotografie lidí zoufale pronikající přes dráty, skákající z oken do hasičských plachet západních hasičů, či překonávající dráty za pomoci západoněmeckých policistů. Odhaduje se, že takto úspěšných spontánních útěků bylo až několik tisíc. Přerušeno bylo té noci od druhé hodiny ranní úplně všechno. Od telefonních linek počínaje, přes linky S-bahnu, tramvaje, a jakéhokoli jiného možného styku ze Západním Berlínem konče. Vlaky směr východ byly náhle zastaveny, cestující museli dojít pěšky, ale už pod samopaly a v ostré záři reflektorů. A když ani tři dny po nulové reakci Západu se nic nestalo, začaly být dráty nahrazovány zdí zbudovanou zatím z betonových kvádrů. Byla to první generace zdi, jíž pak postupem času nahrazovaly další prvky, další vylepšení mnohdy i s použitím nejmodernější dostupné techniky, až se ze zdi stala v pozdějších letech nepropustná hráz mezi Východem a Západem. Taková řeklo by se „Honeckerova zeď roku 2000" (Erich Honecker, v čele NDR od roku 1971-1989). To trvalo plných 28 let.

berlin_01
Foto: Pozdější etapa výstavy zdi, drátěné překážky směrem na Západ však stále stojí

První opatření byla ze strany Východu úspěšně splněna. Nyní bylo nutné začít s výstavbou skutečné zdi. Nejprve přišly na řadu betonové sloupky a přes ně natažený hustý ostnatý drát. Obyvatelstvo domů, těsně sousedící s ulicemi v Západním Berlíně bylo vystěhovány, okna domů zatlučena silnými prkny a do výše druhého patra zazděna. Uvádí se, že nuceně bylo vysídleno a přesídleno kolem 2000 rodin. Tento ostnatý drát byl však vnímán už tehdy Ulbrichtovou vládou (Walter Ulbricht v čele NDR 1950-1971, vystřídán Erichem Honeckerem) jako jakési předpolí. Provizorium. Ovšem které se osvědčilo, počet útěků na Západ rapidně klesl, avšak i za cenu nejvyšší. Klesl, ale úplně se útěky přerušit nepodařilo. Došlo k dalšímu vyklízení domů a několik desítek metrů za tímto drátěním předpolím začala pohodlně vznikat další, tentokrát již skutečná berlínská zeď. Podle výškových dispozic terénu vysoké betonové panely dosahovaly výšky v rozpětí 2,5 až 3,5 metru. Aby se případný uprchlík nemohl nahoře na koruně zdi zachytit, byly panely opatřené kulatým válcovým zakončením. Na tuto, vlastně německo-německou hranici bylo postaveno mnoho tisíc pohraničníků. Stavebními jednotkami bylo vztyčeno 193 strážních věží, na exponovaných a nebezpečných místech vystavěno 208 bunkrů. Vztyčeno a zavedeno bylo obrovské množství technických a dalšíchv úteku zabraňujících stavebních prvků. Zůstaly jen přesně a přísně vymezené přechody. Jenže to nebylo všechno.

berlin_02
Foto: Legální přechod zajišťovaly pouze hraniční (pěší i železniční) přechody. Zde pohled na přechod v ulici Friedrichstrasse

III. podoba zdi

To, co jsem tu popsal byla sice „finální" zeď, ale dostat se vlastně až k ní bylo takřka nemožné. Proč? Vžijme se nyní do osoby člověka snažícího se prchnout přes určitý úsek zdi. Pro úplnost bude uprchlík překonávat všechny prvky, které na hranici umístěny byly, ale některé úseky je nutně všechny obsahovat nemusely. V našem případě bude uprchlík překonávat úsek, kde jsou tyto prvky všechny pohromadě. Představte si berlínskou zeď jako...koridor. Na levé straně, faktická zeď a za ní Západní Berlín. Vprostřed je naprosto ostře střežená hranice se všemi zabezpečovacími prvky. Na straně pravé, jakási první „zeď". K té bylo možné se dostat. Avšak cedulky s nápisem nejprve v němčině „Grenzgebiet!" a poté ve francouzštině, angličtině a neodmyslitelně ruštině hlásající zákaz vstupu nenechaly nikoho na pochybách kde právě je.

berlin_03
Foto: Podoba pohraničních překážek ve vnitřním prostoru zdi, 80. léta (finální podoba zdi)

Ale už tady hlídkovala Volkspolizei a oddíly Grenztruppen. Takže už zde by nastaly celkem vážné obtíže. I zde měl pohraničník už možnost střílet. Dejme tomu, že jste se dostali přes tuto zeď. Gratuluji, moc jste si nepomohli. Před váme stojí třicet, nebo také někde až padesát metrů široké pásmo. Stojíte v místě, kde jakmile budete spatřeni pohraničníkem v malé betonové stavbě se dvěma průzory na každou stranu, budete jistojistě zastřeleni. Jsou rozestavěny po 200 metrech a posádku tvoří dva muži. Vlastně budete zastřeleni kdekoli v této oblasti za první zdí.

I tady připusťme, že se přes ně dostanete. Nyní před vámi stojí první drátěná překážka. Plot ze silného pletiva s horní stranou zakončeného ostnatým drátem vlomeným směrem zpět k zabránění přelezení. Vlastně je to signální stěna spojená s účelem plotu. Když se drátu jen dotknete, nic se ještě stát nemusí. Působil na ně silný vítr, námraza, voda z deštů... Ale jakmile se uprchlík pokusí drát přestřihnout, zkřivit, zvednout, nedejbože přelézt, vyšle se tichý signál do jedné nebo druhé nedaleko stojící strážní věže. Dostatečně vzdálených tak, aby se jejich palebná a zorná pole překrývala. Strážný odsud mohl a vlastně okamžitě musel podat hlášení, nahlásit přesnou pozici prchajícího a případně alarmovat další posty. Odsud bylo také možné koordinovat zásah proti narušiteli. Ve své vrcholné podobě byla tato signální stěna v pozdější době opatřena samostřílným (brokovým?) zařízením spouštěným nastraženým lankem.

Řekněme, že jste dětmi Štěstěny a přes signální stěnu se vám podařilo přejít. Teď před vámi stojí nekonečná řada rozsocháčů, obdoba československých ježků provázaná ostnatým drátem. Tato překážka sloužila jako zábrana proti projetí zdi nějakým vozidlem. Je dokumentovaná řada případů pokusů projetí hranic ukradeným armádním transportérem, ale i zcizeným civilním autobusem. Navíc před touto překážkou leží ještě široká cesta určená pro motorizované a pěší pohraniční hlídky.

Za tímto pásem proti obrněné síle stojí další překážka, a já bych řekl jedna z nejzákeřnějších. Hned tedy vedle minových polí a samostřílných zařízeních. Tzv. „Stalinrasen", Stalinův trávník. Jednalo se o 14 centimetrů vysoké ocelové trny, avšak do tří čtvrtin jejich délky zahrabané pečlivě upraveným pískem v širokém pruhu, kde by každá stopa byla velmi dobře viditelná. Případný ubožák by si beztak probodal chodidla ještě dříve, než by se vůbec dostal na druhou stranu. A asi by se ani nedostal, vždyť tahle záležitost čítala téměř 5 metrů v šíři.

berlin_04
Foto: Žánrová fotografie „Na stráži socialismu", příslušníci Grenztupper der DDR kdesi na německo-německé hranici

A za ním...konečně zeď, poslední překážka. I když, to je právě otázka. Jak jsme již říkali, betonové panely byly vysoké 3,5 metru s kulatou korunou proti zachycení. Mohlo by se zdát, že i tato poslední překážka byla absolutně nepropustná.To bych se však mýlil. Betonové bloky byly v některých místech vybaveny dvířky, kterými se dalo vlastně vstoupit na Západ! Jenomže o tom nešťastník neměl tušení, natož aby se sem vůbec dostal. Těmito prostupy kontrolovali pohraničníci zeď ze západní strany, zda není její celistvost nikde porušena. Fakticky se tak ocitali už na západní straně zdi.Ovšem ne tak docela. I zde bylo jakési „území nikoho", ale již nebylo chráněno plotem. Fakticky stále ještě patřilo do NDR. Pouze zde byly zasazeny výstražené cedulky. O politické spolehlivosti pohraničníků tedy nemohla být skrvnka pochyb. Nemluvě o kádrových posudcích.

Pokud by napadlo někoho prchat z Východu na Západ v noci v domění, že jej ochrání tma, byl by to krutý omyl. Nebylo prakticky místo, kde by nedosáhlo světlo některé z hustě posázených lamp, či reflektorů jedné z mnoha stovek věží. Navíc ve střeženém pásmu byla natažena lanka k ukrytým světlicím. Byly barevně odlišené: žlutá patřila vzdálenosti dále od západní strany zdi, červená signalizovala nebezpečné přiblížení k protější straně. Navíc samotná západní stěna byla ještě ke všemun natřena na bílo, to aby silueta narušitele byla ve světele reflektorů a lamp daleko lépe vidět. Díky velice dobrému osvětlení zeď byla velice dobře viditelná i ze vzduchu. Ačkoli celková délka zdi tvořila 162 kilometry, některé prvky stejné délky nedosahovaly. Třeba právě zmiňovaná signální stěna měřila jen 148 kilometrů, osvětlená trasa dokonce délku zdi přesahovala na celkové délce 177 kilometrů. Obrana proti vozidlům byla vztyčena jen na necelé stovce kilometrů. „Vnitrozemská stěna", vůbec první překážka čítala 68 kilometrů. A zdaleka nejméně měl nejmenší rozlohu „Stalinův trávník" položený na pouhých 19 km! Berlínská zeď tedy celkově činila kolem 160 kilometrů (40 kilometrů mezi Východem a Západem města a kolem 111 kilometrů mezi Braniborskem v NDR a Západním Berlínem. Většina zdi tedy procházela mezi Západním Berlínem a vnitrozemím NDR. Podobně konstruovaná, ale obrovsky delší byla vlastní německo-německá hranice mezi NDR a NSR.

berlin_05
Foto: Vývoj zdi od srpna 1961 do roku 1989

Prostor v koridoru byl navíc nepřetržitě monitorován hlídkami pohraničníků (Grenztrupen der DDR) se samopaly a psy s příkazem střílet na každého narušitele. Navíc, a to je odlesk jisté paranoi procházející každým totalitním režimem, pohraničníci hlídali i sami sebe navzájem.

IV. prošli a neprošli

Přímo na zdi, uvádí se, bylo zastřeleno 68 lidí. Avšak tu se čísla různí. V roce 200 Berlínská prokuratura přichází s číslem 86 obětí a Pracovní skupina 13. srpen uvádí číslo 238 (!!) obětí spojených s překonáním zdi. Od roku 2005 se problematikou osob usmrcených při útěku přes zeď zabývá Ústředí pro soudobí historický výzkum v Postupimi, a to rozpracovalo čísla takto: z doposud evidovaných 268 incidentů lze 125 považovat za prokazatelné smrtelné události. 61 je vyloučitelných a 81 událostí není stále uspokojivě vyjasněno. Stojí za zmínku, že první obětí byl vlastně zedník podílející se na stavbě zdi, Peter Fechter, poslední smrtelný incident je datován k 5. únoru 1989.

Pojďme se nyní zaměřit na některé případy dokumentující pokus ať už úspěšný, či neúspěšný, o překonání zdi. Rozhodně asi nejznámější fotografií je skákající pohraničník přes ostnatý drát. Šlo o východoněmeckého příslušníka ozbrojených sil Konrada Schumanna, narodil se v roce 1942, vstoupil do řad bezpečnostních sborů NDR a navíc dobrovolně se přihlásil ke službě v Berlíně. Během událostí z 12. na 13. srpna stál v kordonu policistů přímo proti západním Berlíňanům, kteří na něm křičeli „Komm rueber!" „Pojď přes!". Tak se Schumann dílem okamžiku rozhodl a skočil. Fotografie kterak Schumann přeskakuje zeď se stala ikonou studené války.

berlin_06
Foto: Konrad Schumann skáče přes drátěné překážky

Neméně kuriozní je i případ řezníka, který se obalil párky, pláty slaniny a převalil se přes ostnaté dráty, aniž se mu cokoli stalo. Berlín je město, které je doslova protkáno sítí kanálů, kanalizačních stok, podzemních chodeb, asi i propojených sklepů, v té době ještě civilisty využívaných krytů a všechny policie a armáda nedokázala zaslepit. A tak plno Berlíňanů uteklo na Západ právě přes tyto průchody. Jinde jsem se zase dočetl příběh vojáka, který měl na Západě dívku. Přistoupil k velice riskantnímu kroku. V noci se vloupal do autoparku berlínské posádkyv jedněch z kasáren. Zmocnil se obrněného vozu a nikým nekontrolován dojel až k první provizorní zdi. To bylo v době, kdy nebyl postaven koridor, o kterém jsem psal výše. Plnou rychlostí se rozjel a prorazil na Západ. Tedy skoro, půlka auta zůstala na Východě, půl na Západě. Vylezl a již pod palbou pohraničníků přeběhl na západní stranu.

Jiné případy tak šťastné nebyly. Skupina civilistů se zmocnila autobusu, dojela až k hraničnímu přechodu a snažila se projet zátarasy. Pohraničníci autobus rozstříleli jako cedník, nepřežil jediný. Vlastně každý úspěšný pokus byl okamžitě podroben německy přesné a důsledné mašinerii Stasi, Staatsicherheit, německé tajné polici, obdoby zdejší StB. Byla ihned přijata opatření, aby se podobnému útoku dalo zabránit: Někdo utekl kanálem? V příhraniční oblasti byly zabetonovány poklice kanálů. Někdo se nějak dostal přes zeď lanem? Odpovídající tloušťku stáhnout z prodeje. Někdo utekl tunelem? Všechny tunely zabagrovat, případně vyhodit do vzduchu. Trestní dopady v případě chycení, v lepším případě bez usmrcení, byly v konečném součtu neméně strašlivé. Východoněmecké soudy udělily v souvislosti s útěky celkem 4 rozsudky smrti a 18 doživotních trestů. Trestů s nižší sazbou bylo nespočetně mnoho...

berlin_07
Foto: Dnes z celé zdi zbyl jen tento několik desítek metrů dlouhý pruh, Berlín rozděluje jen symbolicky

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG