Matt Urban byl nepřítelem přezdíván „Ghost" nebo-li "Duch" pro jeho schopnost vracet se zpět se zraněními která by normálně zabila 10 chlapů.

Foto: Matt Urban

Své první bojové zkušenosti Urban zažil jako poručík během invaze do severní Afriky (operace Pochodeň) 8. listopadu 1942. Během afrického tažení se několikrát vyznamenal. Jsou mu připisovány obrovské zásluhy při zadržení německého protiútoku, kdy přestože většina amerických vojáků začala bezhlavě ustupovat, Urman nadále držel svoji pozici a následně pouze za pomoci svého bajonetu usmrtil  německého kulometčíka, s jehož kulometem pak výrazně pomohl odvrátit celý německý protiútok. Během těchto bojů byl Urban zraněn střepinami z německého granátu.

Psali jsme:Když Sověti opustili Afghánistán, následovala občanská válka a export islámského terorismu – nyní jsme Afghánistán opustili my

Do dalších tuhých bojů se Urban dostal po spojeneckém vylodění v Normandii, když jeho rota narazila na německou jednotku disponující mnoha kulomety a 2 tanky. Urman nezaváhal popadl bazooku, přemluvil jednoho dalšího vojáka, aby mu nesl munici a oba se vydali na lov nepřátelských tanků s využitím krytí normandských křovin (tzv. bocage). Podařilo se mu zneškodnit oba nepřátelské tanky, přičemž se vyhnul bezpočtu nepřátelských střel a spolu se zbytkem své jednotky Němce rozprášili.

Později toho dne byl Urman poblíž francouzské vesnice Orglandes zasažen do nohy střepinou z německého 37 mm protitankového kanonu. I přes svá zranění stále pokračoval ve vedení svých mužů až do druhého dne, kdy utrpěl další zranění a byl evakuován do Anglie. Mimo frontu však pobyl jen krátce. Když se v polní nemocnici Urban dozvěděl, že jeho jednotka utrpěla četné ztráty, rozhodl se okamžitě opustit nemocnici a znovu se připojil ke svým mužům. V době, kdy se mu k nim podařilo dostat, již byli pod masivní nepřátelskou palbou, dva vlastní tanky byly zničeny a třetí tank byl opuštěn.

Kvůli jeho zranění se musel podpírat hůlkou, avšak to mu nikterak nebránilo pokračovat v boji. Urban se chopil kulometu zatímco se jeho muži dostávali do opuštěného do tanku a nepřetržitě na Němce chrlil stovky střel.

O pár dní později byla jeho pověst nesmrtelného opět potvrzena, když byl zasažen několika střepinami do hrudi (ty jen těsně minuly jeho srdce) a Urban tento incident opět přežil. Převoz do nemocnice odmítl.

Psali jsme:Salvo Antonio D'Acquisto: příběh o obrovské lidské statečnosti

Své poslední zranění Urban utržil 3. září 1944 v Belgii, kde byl během tuhých bojů střelen do krku. Opět přežil, přestože zcela ztratil svůj hlas. 2. října 1944 byl za své činy povýšen do hodnosti majora.

Po skončení 2. světové války Urban spokojeně žil ještě dalších 51 let.