Určitě jste se již někdy v našem pohraničí setkali s malým "bunkrem z války". Vězte, že tento "bunkr" se odborně názývá ŘOP (neboli Řopík) a byl jedním ze základních stavebních prvků našeho pohraničního opevnění stavěného v letech 1935-1938 proti Hitlerovu Německu.

Obr.: Lehký objekt vz. 37. tzv. ŘOPík ve stavu, jak ho můžete často vidět dnes

Řopík je lidový název pro železobetonový odolný objekt lehkého opevnění vzor 37 budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení "Řopík" vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.

Psali jsme:Nacistický vyšetřovatel Hanns Scharff: Gentleman s hákovým křížem

Ve třicátých letech 20. století se na základě změněné politické situace v sousedním Německu tehdejší československá vláda rozhodovala o způsobu případné obrany republiky. V rámci velké modernizace armády bylo přistoupeno i k budování stálého pohraničního opevnění. Objekty o síle posádky v počtu jednotek mužů byly organizačně zahrnuty do tzv. lehkého opevnění. Zpočátku bylo budováno lehké opevnění vzor 36, jehož výstavba byla posléze zastavena a nahrazena dokonalejším lehkým opevněním vzor 37.

Standardně byl Řopík osazen (v různých kombinacích) naším lehkým kulometem vz.26 a těžkým kulometem vz.37. Tehdy se jednalo o jedny z nejvýkonnějších a nejspolehlivějších zbraní na světě.

Obr.: Lehký kulomet vz.26

Psali jsme:Kontroverzní Julfest aneb Vánoce v nacistickém Německu

Obr.: Těžký kulomet vz.37

ŘOP byl opatřen také periskopem, kterým se dal bezpečně sledovat nepřítelův pohyb.

Do vybavení objektů patřil i ruční ventilátor, který v případě potřeby (útok plynem nebo kouřem) vháněl do objektu čerstvý vzduch a vzduch zkažený se na základě vznikajícího přetlaku automaticky odváděl ven mimo objekt.

Dnes je naprostá většina těchto Řopíků silně zanedbaná, vandaly poničená a znečištěná, což je velká škoda.

Celkově byl objekt velmi soběstačný a odolný. Každý objekt se betonoval najednou a každý beton procházel přísnou kontrolou tvrdosti a odolnosti.

Na střeše objektu si i dnes můžeme povšimnout "zakroucených drátů", kterým se říkalo "prasečí ocásky" a primárně sloužily k uchycení maskovacích sítí. Tyto ocásky byly často i po vnějším obvodu bunkru a sloužily k uchycení ostnatého drátu jako protipěchotní překážky.

Obr.: Původní fotografie čestvě dokončeného objektu vz.37 (na stropě si povšimněte prasečích ocásků)

Po širším obvodu objektu spolu s protipěchotní překážkou byly zapouštěny do země i odolné železobetonové sloupy nebo umísťovány tzv. rozsocháči (ježci), které sloužily jako protitanková překážka.

Řopík je jedním z důkazů, že Češi byli a jsou odhodlaným a velmi šikovným národem a díky několika nadšencům můžeme tyto krásné stavby vidět téměř v původním stavu dodnes.

Československé pohraniční opevnění sestávalo z dalších, větších a odolnějších objektů (tzv. srubů), o kterých si napíšeme příště.

Zdroj: Wikipedie