Navzdory krádežím ruských technologií před pár měsíci vláda Ruské federace posvětila prodej 24 nejmodernějších strojů Suchoj Su-35 do Číny za 2 miliardy dolarů. Otázkou je, co žene Rusko neustále prodávat své zbraně Číně? V rámci odpovědi se musíme podívat trochu do historie.

Po pádu Sovětského Svazu se ekonomika Ruska dostala na příslovečné ostří nože. Rusko, které bylo závislé na dodávkách zboží a materiálů ze satelitních a spřátelených zemí bývalého Východního bloku nyní potřebovalo velice nutně peníze. Jelikož post-komunistické Rusko nemohlo  vydržovat tak obrovskou armádu, začala své přebytky i licence prodávat hladové Číně, která toužila po nových technologiích. Rusové dokonce prodali licenci na výrobu stíhače Su-27, chloubu svého letectva.

Po dobu dalších 15 let, od roku 1991 do roku 2006, pak bylo Rusko hlavním dodavatelem zbrojního materiálu komunistické Číně, kde tehdy končily jejich tanky, lodě, ponorky, letouny i rakety v hodnotě více než 30 miliard dolarů. Dnes však ruskému exportu pomalu zvoní umíráček, zatímco Čína se, zdá se, teprve rozehřívá.

Psali jsme:Co se stane, když se zeptáte tankistů, co by rádi přidali na své tanky

Po letech prodejů licencí i know-how do Číny, dosáhla Čína v současnosti svého vrcholu, kdy je díky koupeným, i ukradeným licencím schopná konstruovat pokročilé zbraňové systémy, včetně klonu Su-27. V současnosti staví také svou první domácí letadlovou loď. Právě tehdejší prodej licence i samotných strojů Su-27 Číně velice pomohl. Samozřejmě Číňané okopírovali pokročilou avioniku a hlavně proudové motory i bez licence. To vše vyústilo v situaci, že Čína v posledních dvou letech v Rusku neuskutečnila žádnou významnou zbrojní objednávku a naopak začíná sama produkovat a exportovat své zbraňové systémy, čímž kazí Rusku potenciální obchody.

Ochlazení vzájemných rusko-čínských vztahů bylo možno krásně vidět na čínské Airshow China ve městě Ču-chaj, která se každoročně pořádá v listopadu. V minulosti bylo Rusko vždy hlavním tahounem, s největším pavilonem a největším počtem vystavované techniky, včetně akrobatického týmu „Ruští rytíři“. Rusko vystavovalo nové bojové i transportní letouny, vrtulníky i zbraňové systémy pro letecký boj a uzavíralo multimilionové zakázky. Na posledním ročníku Airshow však Rusko nepřivezlo jediné letadlo, jedinou helikoptéru, jedinou raketu.

Naopak Čína se v rámci výše uvedené výstavy chytila iniciativy a ukázala svůj dosud největší pavilon plný domácí techniky postavené na ukradené ruské technologii. „Ruské rytíře“ na obloze vystřídal pákistánský akrobatický tým „Sherdils“ létající na čínských strojích postavených na ruské technologii.

Níže uvádím pár milníků rusko/sovětsko-čínského zbrojního obchodu:

Psali jsme:První transportér AMV XP pro Slovensko

    1950 – Sovětský Svaz nechává Čínu zdarma okopírovat low-tech techniku, aby podpořila komunistického spojence
    1956 – Ideologické neshody vedou k ukončení sovětské pomoci Číně
    1992 – Čína se stává prvním uživatelem Su-27 mimo bývalý Sovětský svaz
    1994 – Čína od Ruska kupuje ponorku třídy Kilo (Projekt 877)
    1998 – Čína na okopírované konstrukci třídy Kilo začíná stavět vlastní ponorky třídy 039
    1996 – Čína kupuje licenci na produkci letounů Su-27
    1997 -  Čína kupuje torpédoborce třídy Sovremennyj (Projekt 956 Saryč)
    2002 – Čína kupuje dalších 8 ponorek třídy Kilo a dva další torpédoborce třídy Sovremennyj
    2007 – Čína představuje okopírovaný Su-27 pod názvem J-11B. O letoun projevuje zájem Pákistán.
    2015 – Čína prodává ponorky třídy 039 Pákistánu a Thajsku, které upřednostňují čínské stroje před ruskými.

„Kdysi jsme bývali my, co prodávali, teď je to naopak,“ vypověděl o vzájemných rusko-čínských vztazích Ruslan Puchov z Ruského ministerstva obrany. Rusko v posledních letech pokulhává s exportem, jelikož asijské a africké země upřednostňují čínské zboží, a to z jednoho prostého důvodu. Čínské zboží je totiž téměř stejné a levnější. Čína také vydatně dodává zbraně Súdánu a Íránu, jenž byl kdysi závislý na dodávkách zbraní ze Sovětského svazu.

Přestože Čína masivně exportuje, stále však vydatně zaostává za největším světovým zbrojařem, Spojenými státy. Čína má nyní pouze 2% podíl na světovém exportu zbraní, a řadí se tak celkově na osmé místo, pomalu však dohání Rusko. Žádná asijská země však není v exportu zbraní od roku 1945, kdy bylo poraženo Japonsko, objemnější.

Stále zvětšující se export čínského zbrojního průmyslu odhání potenciální zahraniční (převážně americké a evropské) investory, jelikož vědí, že jejich technologie bude prozkoumána a bez jejich souhlasu okopírována. Americká DIA (Defence Inteligence Agency) předpovídá, že Čína bude schopná vyprodukovat rozumné počty stealth letounů již do deseti let.

„Nevěnovali jsme v minulosti duševnímu vlastnictví dostatečnou pozornost, teď s námi Čína dokonce soutěží s naší technologií na mezinárodním trhu,“ dodává Ruslan Puchov.

Snad nejlépe to ilustruje právě případ Su-27, neboli J-11B. Před rokem 1991 dodal Sovětský svaz Číně jen zanedbatelné množství zbraní a většinou ještě zastarávajících. To se však změnilo po pádu Sovětského svazu v roce 1991 a Čína vycítila příležitost.

Foto: Porovnání čínského J-11B (nahoře) a ruského Su-27 v ukrajinské armádě (dole) | Wikimedia Commons / Public domain

Rusko nutně tehdy nutně potřebovalo peníze a Čína zas nové technologie. V roce 1992 tak Čína za 1 miliardu dolarů obdržela 24 strojů Su-27. Čína „na oplátku“ zaměřila svůj zájem od ruských hranic k jihočínskému moři a Taiwanu.

Snaha Číny o vybudování mocného letectva a námořnictva za pomoci zahraničních technologií vzalo za své po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, kdy se jí zavřely dveře k západním technologiím. Zájem o moderně vybavenou armádu po Číňany začal v již zmíněném roce masivní technologickou převahou Spojených států a západních mocností během první války v zálivu, kde byla technologická dominance naprosto rozhodující. Průlom však začal až v roce 1996, kdy Čína za 2.5 miliardy dolarů koupila licenci na výrobu 200 letounů Su-27. Smlouva určovala, že stroj bude doplněn moderní ruskou avionikou, radary a motory a nebude určen k exportu. Letoun obdržel název J-11. Ovšem po 105 vyrobených strojích Čína v roce 2004 od smlouvy odstoupila s odůvodněním, že nedosahuje deklarovaných kvalit. Ruské obavy se potvrdily o tři roky později, kdy Čína s velkou pompou ve státní televizi představila letoun „domácí produkce“ J-11B, což byl v podstatě ruský stroj Su-27 s čínskými subsystémy, nezatížený smlouvou na stavbu 200 strojů a bez nutnosti platit licenční poplatky.

„Když jsme tu licenci prodávali, všichni věděli, že ten letoun okopírují. Ale byl to risk, který jsme museli podstoupit, byla to tehdy otázka přežití,“ doplňuje ruský vojenský expert Vasilij Kašin. Letoun J-11B vypadá téměř jako Su-27, byť čínská propaganda říká, že je na 90 % odlišný a jediný komponent ruské provenience jsou motory. „Mobilní telefony také vypadají všechny stejně, přesto jsou odlišné,“ vypověděl tehdy mluvčí čínského ministerstva obrany Zhang Xinguo.

J-11B postavil Rusko před těžkou volbu, zdali i nadále prodávat Číně moderní zbraně a riskovat jejich okopírování, nebo s dodávkami přestat a přijít tak o velice výnosné obchodní příležitosti. Rusové tak zastavili prodej námořních letounů Su-33, neboť Čína projevila zájem pouze o dva kusy, bylo tedy jasné, že jim jde jen o okopírování technologií. Čína si však našla zadní vrátka. Podle nepotvrzených informací Čína koupila od Ukrajiny prototyp letounu Su-33, který poté okopírovala a dnes ho vyrábí pod názvem J-15.

Letouny J-11B však mají problémy s motory. Čínské kopie totiž nevyvíjí tolik tahu a mají nižší životnost. Společnost Suchoj tak doufá, že Čína ještě projeví zájem o letouny Su-33. „Doufáme, že naše letouny budou prostě lepší. Udělat kvalitní kopii lžíce není těžké, ale s letadlem je to trochu těžší,“ vypověděl mluvčí společnosti Suchoj Sergej Sergejev. Čínské ani Ruské úřady se k tomuto výroku odmítly vyjádřit.

V ruském zákulisí se šušká, že se Rusko velice obává čínského exportu pokročilých letounů, a to bez ruské pomoci. Prodeje do Číny totiž tvoří 40 % celkového ruského zbrojního exportu. Strach z okopírování technologií a následného zrušení dodávek je však velmi reálný a pro ruský zbrojní průmysl by to byla katastrofa. 

Dalším důkazem okopírování designu je i čínský cvičný letoun L-15, což je v podstatě kopie ruského stroje Jak-130, byť se na vývoji podílela kancelář Jakovlev, která pomohla Číně vytvořit letoun, ze kterého nebude mít žádný užitek.

„Předvádějí tolik technologických novinek, jak nikdy předtím. Před 15 lety neměli skoro nic, a dnes  nabízejí pokročilé zbraně a za rozumnou cenu,“ doplnil Siemon T. Wezman z Stockholm International Peace Research Institute.

Čína dále cílí na rozvojové země s levným bojovým letounem JF-17, který kromě Pákistánu s největší pravděpodobností bude provozovat také Myanmar, Nigérie a Srí Lanka. JF-17 soupeřil také s ruským MiG-29 v Egyptě, kdy Čína Egyptu nabízela JF-17 za 10 milionů dolarů za kus, zatímco Rusko nabízelo MiG-29 za 30 milionů dolarů za kus, což donutilo Machaila Pogosjana, vedoucího kanceláře Suchoj, zastavit dodávky leteckých motorů do Číny. Ruské úřady k úplnému zákazu exportu do Číny zatím nepřistoupily, avšak toto rozhodnutí je stále ve hře, pokud Čína bude s úspěchem dále nabízet v zahraničí letouny s ruskými motory.

Čína je svým kopírováním zahraničních technologií dobře známá, dalším případem okopírování ruské techniky je např. raketový systém HQ-9 SAM, což je kopie ruského systému S-300. Systém HQ-9 SAM je také komerčně úspěšný.

Foto:  Porovnání čínského HQ-9 (vlevo) a ruského S-300 (vpravo) | Jian Kang / Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / Public domain

Nová čínská letadlová loď Typ 003 je zas vzhledově i koncepčně velice podobná nejnovější americké letadlové lodi USS Gerald R. Ford. Že by náhoda?

Zdroj: The Wall Street Journal, globaldefencecorp.com