Jedna z věcí, na kterou můžeme být opravdu hrdí, je naše pohraniční opevnění z let 1935-38. Důmyslný obranný systém lehkých a těžkých objektů byl ve své době naprosto nadčasový a pokud by se povedlo naši obrannou linii dokončit a o naši republiku by se svedl boj, měl by nepřítel obrovské problémy.

Jak vše dopadlo, zná asi každý z nás. Opevnění se stačilo dokončit jen na pár místech a po záboru Sudet, na základě Mnichovské dohody v září 1938, jsme o něj prakticky přišli. Ke konci války pak naše opevnění paradoxně posloužilo v obranných bojích ustupující německé armádě.

Obranný systém sestával z malých "bunkrů" tzv. ŘOPíků (název podle Ředitelství opevňovacích prací ). Jednalo se převážně o železobetonové lehké opevnění vzor 37.

Psali jsme:Námořní bitva u Lissy roku 1866: Významné vítězství Rakouska na pozadí jeho všeobecné válečné porážky

Foto: Lehký objekt vzor 37 tzv. ŘOPík

Dálší mnohem mohutnější objekty byly pěchotní a dělostřelecké sruby, které měly 2. patra (nadzemní a podzemní) a měly být soběstačné (munice, potraviny, vlastní studna) až po dobu několika týdnů.

Foto: Zrekonstruovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny"

V nejočekávanějších místech potenciálního útoku Wehrmachtu bylo naše opevnění logicky nejtěžší a pěchotní / dělostřelecké sruby byly mezi sebou propojené podzemními chodbami a spolu s pozorovacími a dalšími podpůrnými objekty dohromady tvořily tzv. dělostřelecké tvrze.

Psali jsme:Americké stíhací eso rozstřílela vlastní protivzdušná obrana. Jeho bratr padl v Českých Budějovicích

Foto: Dělostřelecký srub R-S 79 "Na mýtině" je největším vybetonovaným objektem na našem předválečném opevnění (součást dělostřelecké tvrze Hanička)

Nadčasové nebylo jen rozmístění, orientace a zpracování samotných obranných objektů, ale také jejich vybavení a výzbroj. Kromě lehkých kulometů vz.26 a těžkých kulometů vz.37 měly být vybrané těžké objekty vybaveny výkonnými rychlopalnými minomety a kanony.

Našim předkům se muselo v roce 1938 opevnění jen velmi těžko opouštět a dodnes řada z nás cítí pachuť zloby, když si vzpomene, jak jsme museli naše opevnění bez boje předat nepříteli.

S kamarády jsem navštívil většinu našeho pohraničního opevnění a chtěl bych velmi poděkovat klubům vojenské historie i jednotlivým nadšencům za neskutečnou práci, kterou odvedli a odvádějí v rámci rekonstrukce obranných objektů. Díky nim se budou moci z našeho pohraničního opevnění těšit i další generace.

Video: Hlučín-Darkovičky 2018 / YouTube