Emu War je posměšné označení australské veřejnosti pro operaci australské armády, která se roku 1932 pokusila eliminovat přemnoženou populaci australského ptáka emu.

Emu hnědí se díky předešlé ochraně silně rozmnožili a jejich velká stáda začala požírat ve velkém pšenici zoufalých farmářů. Austrálie byla už tak zdevastovaná nedávnou ekonomickou krizí a utrpěné škody ohrožovaly potravinovou soběstačnost země. Vláda na přemnožení ptáků reagovala zavedením odměn za jejich odstřel, ale toto opatření nemělo na snížení ptačí populace žádný vliv. Jako velký problém se také ukázala skutečnost, že emu ničili ploty proti králíkům, kteří působili podobné zlo jako emu. Když se roku 1932 objevilo stádo 20 000 emu u farmářských oblastí Campion a Walgoolan, bylo zoufalé volání farmářů vyslyšeno a na pomoc byla vyslána armáda. Do oblasti dorazil vojenský oddíl, který byl vyzbrojený dvěma kulomety Lewis a 10000 náboji. Farmáři se zavázali, že vojáky po dobu jejich působení ubytují a budou je živit, armáda tak měla platit pouze náboje do kulometů a dopravu mužstva.

Foto: Australský voják se zastřeleným Emu | Wikimedia Commons

Psali jsme:Iširó Honda: Voják japonské císařské armády a tvůrce Godzilly

První bitva s ptáky byla svedena v listopadu 1932 a dopadla pro vojáky ostudou. Vojenský oddíl si počíhal na velkou skupinu emu u jednoho z napajedel a spustil palbu. Po pár výstřelech se však jeden z kulometů zasekl a po něm i druhý. Než vojáci obě zbraně opravili, byli všichni ptáci pryč a u napajedla zůstal jen necelý tucet jejich těl. Druhé střetnutí bylo úspěšnější, avšak ne o mnoho. Za cenu 2500 nábojů bylo uloveno jen 200 ptáků. A to byla pro veřejnost, která vše bedlivě sledovala a evidentně fandila jedlíkům pšenice, velká psina. V tisku se po těchto neúspěších objevily posměšné články, které zlomyslně popisovaly úspěšnou partyzánskou taktiku emu, jinde zase jednotliví ornitologové vystupovali jako vojenští experti a radili vojákům s plánováním jejich operací. Po této ostudě se vláda nakonec rozhodla vojáky odvolat, ať si farmáři poradí sami.

Foto: Vojáci odpočívající během během Emu War | Wikimedia Commons

V prosinci útoky hladových ptáků dál pokračovaly a farmáři opět oficiálně požádali o pomoc. Argumentovali tím, že díky suchu jsou ptáci ještě víc nenažraní a hrozí likvidace celé úrody. Vláda se teda znovu podvolila a znovu jim na pomoc vyslala vojáky. Tentokrát byla operace o něco úspěšnější, vojákům se za cenu 9860 nábojů podařilo zabít 986 ptáků. Navíc se odhadovalo, že dalších 1200 emu zemřelo na následky zranění. Vojáci se potom vrátili domů s pocitem vítězů, kteří zachránili australskou úrodu. Jinak se v každém ohledu jednalo o blamáž a velkou ostudu, kterou už vláda nechtěla zažít. V dalších letech se sice žádosti farmářů na zásah armády opakovaly, ale vláda jim už nikdy vojáky na pomoc neposlala. Místo toho zvedla výkupní ceny za trofeje emu, aby tím motivovala soukromé lovce k větší aktivitě, což se ukázalo jako daleko efektivnější, byť méně efektní řešení. 

Foto: Vojáci pálí z kulometu Lewis na prchající ptáky | Wikimedia Commons

Psali jsme:TIP na film: Král Šumavy

V roce 1935 byly za šest měsíců vyplaceny odměny za 57034 trofejí a mezi lety 1945 a 1960 bylo takto vyhubeno přes 284704 přemnožených ptáků. V tomto ohledu válka proti emu hnědým vlastně nikdy neskončila a ti byli nadále hubeni jako škůdci. Na ochranu úrody byly později zavedeny dotace na výstavbu nových a kvalitních plotů, které emu udržely v bezpečné vzdálenosti. Tato opatření měla svoje výsledky a armády už nikdy nebylo třeba.

Video: Australská armáda v boji proti Emu hnědým / YouTube