Před 76 lety, 15. 12. 1944, zemřel při hrdinském boji český vynálezce Josef Sousedík. Josef Sousedík má na svém kontě například patent na letadlo s kolmým startem, hybridní elektromobil, elektrické kormidlo pro motorové lodě, nebo v té době nejrychlejší vlak na světě, Slovenskou strelu.

Foto: Josef Sousedík byl geniální český vynálezce, který byl zastřelen během výslechu na Gestapu (ilustrační foto) | Shutterstock

Josef Sousedík, alias "Moravský Edison", se narodil 18. prosince roku 1894 ve Vsetíně se šesti sourozenci. Rodina byla velice chudá, například šněrovací boty byly v rodině jen jedny. V elektrotovárně bratří Bubelů se Josef vyučil nástrojařem a elektromontérem. Elektřina ho tak nadchla, že si doma vytvořil nejrůznější elektrická "udělátka". Josef byl skromný, talentovaný, velice šikovný a pracovitý.

Psali jsme:Bitva v Ardenách - poslední zoufalý pokus Německa o zvrat války

V roce 1914  narukoval do 1. světové války, ze které se v pořádku vrátil. Josef se dokonce zapojil i do osvobozovacích bojů na Slovensku proti Maďarům. Do Vsetína se pak vrátil roku 1919 a rozhodl se rozjet vlastní byznys. V rekordním čase ve Vsetíně vybudoval vlastní továrnu na elektromotory. Díky tomu se spřátelil s Tomášem Baťou, pro kterého se stal výhradním dodavatelem elektromotorů a později dokonce spolu začali stavět železniční dráhu Vsetín-Zlín.

Roku 1927, pobouřen korupcí, kandidoval Josef Sousedík na starostu města Vsetína.  Uspěl a byl pak opakovaně volen až do okupace roku 1938. Mezi lidmi byl velice oblíbený, byl totiž čestný a nešlo ho zkorumpovat. Navíc celý svůj plat dával na charitu. Pod Sousedíkem se ve Vsetíně hodně stavělo a Vsetín se brzy proměnil ve velice moderní město. Postavil například Masarykovo gymnázium, budovy pro okresní úřad, poštu, chudobinec, spořitelnu, zrenovoval mlýny a elektrárnu a na Vsetínsku postavil desítky kilometrů silnic.

Sousedík si dokonce vynalezl vlastní elektromobil, se kterým jezdíval do práce. Do Vsetína také dostal pobočku brněnské zbrojovky, čímž místním zajistil desítky pracovních míst. Přátelství s Baťou Sousedík ukončil roku 1932, kdy se oba neshodli na fúzi obou podniků pod Baťu, což Sousedíkův byznys málem položilo, protože Baťa tehdy zrušil se Sousedíkem smlouvu na dodávku motorů.

Sousedíka zachránil baron Hanuš Ringhoffer, který Sousedíkovi nabídl výhodnější podmínky, právě s Ringhofferem a Hansem Ledwinkou (koncepce TATRA) později pracoval na vlaku Slovenská strela. Při zkušební jízdě měli železničáři co dělat, aby stahovali závory. Rychlost 134 km/h byla ve 30. letech něco neuvěřitelného. Za úspěchem stál hlavně Sousedíkův revoluční elektromotor, kdy se vlak rozjížděl na elektropohon, tedy velice svižně ale přitom hladce a ve vyšší rychlosti pak přešel na benzínový pohon.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Clifford Carwood Lipton

Zářnou kariéru mu zhatila až 2. světová válka. Jako čestný občan a ryzí vlastenec se zapojil do odboje a před nacisty skrýval několik svých výrazných vynálezů a patentů. Jako ředitel Ringhofferových závodů mohl být za vodou a užívat si života, ovšem Sousedík začal kolem sebe shromažďovat lidi ochotné vést odpor proti nacistické zlomoci. Nakonec dal dohromady skupinu odbojářů, která měla na 2000 členů. Odboj financoval ze svého a podle svých slov neváhal do odboje vložit veškeré své finance. "Však peníze vydělám znovu, ale teď jde o všechno," říkával. Silný a cílevědomý odboj na Vsetínsku nemohli nacisté nevidět a Sousedík byl několikrát zatčen Gestapem, ale vždy ho z toho dostal jeho kolega Ringhoffer. Sousedík dokonce navázal a udržoval spojení s výsadkem Clay-Eva. Clay-Eva byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během 2. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků.

Foto: Vůz M 290.002 (označený jako M 290.001 či „Slovenská strela“) před muzeem Tatry v Kopřivnici v roce 2004. Při zkušební jízdě měli železničáři co dělat, aby stahovali závory. Rychlost 134 km/h byla ve 30. letech něco neuvěřitelného. |  Wikimedia Commons

Na poslední výslech ho Gestapo doprovodilo 15. prosince 1944, pouhé tři dny před jeho 50. narozeninami. Věděl, že se z toho tentokrát nejspíš nedostane, a tak když se s vyšetřovatelem Franzem Kernerem ocitl sám, vycítil příležitost. Po vyšetřovateli hodil psací stroj a snažil se utéct oknem, ovšem Kerner ho za pomoci pistole zastavil. Na Sousedíka musel vystřílel celý zásobník, než ten nakonec padl mrtev na zem. Tak skončil osud muže, který mohl ovlivnit svět a zajistit Československu skvělé jméno ve světě.

Po válce mu prezident Beneš udělil in memoriam Československý válečný kříž. Po komunistickém převratu Sousedíkovu rodinu nečekaly šťastné časy. Komunisté jim zestátnili prosperující podnik a rodinu násilně vystěhovali. O Josefu Sousedíkovi bylo zakázáno psát a tak se na něj, bohužel, všeobecně zapomnělo, stejně jako na další velikány naší historie. Aby úplně pohřbili Sousedíkův odkaz přestali komunisté platit za jeho patenty, které následně propadly. Sousedík byl držitelem zhruba 200 patentů. Kdo ví, o kolik miliard jsme kvůli tomu tenkrát přišli.

Josef Sousedík byl rehabilitován až po pádu komunismu v roce 1989 a v roce 2016 obdržel in memoriam medaili Za hrdinství.