EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

Jirkovy první války

 22. 03. 2015      kategorie: Armáda ČR v akci      0 komentářů

V rámci našeho seriálu o našem hrdinovi a novodobém válečném veteránovi Jirkovi REGI Schamsovi (+2015) vám přinášíme další zajímavý článek od jeho sestry Petry, která vám Jirku během seriálu přiblíží nejen jako vojáka, ale i jako člověka.

Samozřejmě, že měl Jirka ve své sbírce hraček i pár angličáků, ale jemu učarovaly především jednotky umělohmotných vojáčků v různých barvách. Sám měl oblíbenou skupinu „zelenáčů", já měla k dispozici všechny ostatní jednotky, poměr asi 5:1 v můj prospěch. Plán boje byl tento: z peřin, dek a krabic vytvořit na podlaze krajinu a rozmístit armádu, vytvořit ze starého míče rozříznutého napůl 2 helmy, pro větší efekt polepit vatou alá chochol a pak už jen za pomocí gumičky sestřelovat nepřátelské vojsko. Dodnes nechápu, jak jsem mohla při takové přesile pokaždé prohrát, myslím, že za to může věkový rozdíl a moje tehdejší neschopnost přesně zacílit nebo že by se už tenkrát v tom klukovi cosi klubalo?

Jirka_serial_II_00
Foto: Malý Jirka se svou sestrou Petrou

Další oblíbenou zbraní opět s doplňkem míčových přileb bylo šermířské klání, umělohmotné meče červené barvy s bílou střenkou si asi bude pamatovat každý. A na ty jelita z nich taky nikdy nezapomenu, modřiny se dají přirovnat k ráně z paintballu.

Další, tentokráte strategickou hrou, byly Dostihy a sázky, tam jsem si konečně přišla na své i já, neboť jsem měla ráda koně. Jenže jsme tu hru měli vždy velmi rychle dohranou, tak se Jirka dal do díla a rozšířil tehdejší vydání dokreslením dalších polí, včetně kartiček a myslím, že se mu to více než povedlo. Dodnes je mám schované jak vidno z fotografie a i když notně ošoupané nevyhodím je ani za nic.

Jirka_serial_II_02
Foto: Jirka se dal do díla a rozšířil tehdejší vydání Dostih dokreslením dalších polí... 

O raném kladném Jirkově vztahu ke zbraním svědčí i další fotografie, je to snímek jmenovky, kterou jsem mu nakreslila a přivázala k vánočnímu dárku cca v roce 1985, jak je vidno, já jsem rozhodně žádný výtvarný talent nezdědila, zvlášť za tu „vynchestrovku" se stydím a o tom, že mi u „pušky s bajonetem" chybí střenka a spoušť ani nemluvě, ale snaha se počítá.

Jirka_serial_II_03
Foto: Jmenovka, kterou jsem Jirkovi nakreslila a přivázala k vánočnímu dárku (rok 1985)

Na oplátku jsem nascanovala i vánoční visačku pro mne od brášky. Podotýkám, že jsem nikdy na bruslích nestála a rozhodně bych v zimě nenosila sukni, ale jinak se docela trefil.

Jirka_serial_II_04
Foto: Na oplátku jsem nascanovala i vánoční visačku pro mne od brášky...

A propó, víte jak jsme s Jirkou přišli na to, že Ježíšek neexistuje? Protože jsme naše dopisy Ježíškovi našli u mámy pod polštářem a abychom si to ověřili, tak jsme po štědrovečerní večeři schovali měděný zvoneček, který byl v botníku v předsíni a svolával nás vždy ke stromečku, do koupelnové skříňky. Události na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdřív šel do předsíně tatínek, údajně na toaletu, s mírně nerozhodným výrazem se vrátil a tlumeným rozhovorem s maminkou se dožadoval odpovědi, kde že je ten zvoneček schovaný. Maminka shovívavě odpověděla, že jako obvykle v botníku a šla taky „na toaletu". Vrátila se s neméně nerozhodným a navíc i lehce rozčileným výrazem ve tváři jako tatínek. To my jsme se zatím královsky bavili, což po chvilce ostříží zrak maminky zpozoroval a my museli s pravdou ven. Mámě prostě nikdy nic neuniklo. Naštěstí vzhledem ke svátečnímu dni z toho nebyl průšvih a i když tím byla existence Ježíška vyloučena, kouzlo Vánoc bylo u nás v rodině zachováno dodnes.

Ve všední den, když nastal večer a rodiče už sledovali detektivky na naší černobílé televizi Tesla, nastala pro nás další směna – špionážní. Naproti našemu domu přes ulici byl další dům a ten skýtal zvědavým dětským očím za pomoci dalekohledu nepřeberné množství každodenních rodinných situací. Jirka opět projevil svůj výtvarný talent a přenesl na arch papíru protější dům se všemi okny, očísloval je a pak jsme do sešitu zapisovali z našeho čtvrtého patra všechny události večera a absolutně nic nám neuteklo. Jednotlivé obyvatele jsme měli pojmenované podle námi objevených vlastností nebo jejich vzhledu, například:

20:26 okno 11 - paní Šátková – obývák – televize – něco jí

20:30 okno 14 - pan Knírač – kuchyně – rozhovor s manželkou

20:37 okno 15 - pan Knírač – ložnice – chodí v trenkách

20:40 - průjezd auta VB číslo 2548

A tak dále, dokud nás nepřišla zkontrolovat máma a my se nestačili takticky přesunout do postele a byli prozrazeni.

Bez souhlasu autorky článku nelze výše uvedený text kopírovat (kromě sdílení článku)

 autor: Petra Schamsová

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG