George Luz se narodil 17. června 1921 ve Fall River v Massachusetts do početné rodiny (měl devět sourozenců) portugalských imigrantů. Luzovi se záhy stěhují do West Warwicku na Rhode Islandu. George kvůli finančním problémům rodiny v době vrcholící velké hospodářské krize nedostuduje střední školu a různými pracemi pomáhá rodině.

25. srpna 1942 se v Providence dobrovolně hlásí do řad výsadkové pěchoty. Je přijat a odeslán do Georgie, kde se v táboře Toccoa stává příslušníkem roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Hned od počátku výcviku je určen radistou. Po několikaměsíčním intenzivním výcviku, včetně seskoků na základně Fort Benning si na uniformu připevňuje výsadkářská křidélka.

Foto: George Luz | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Čingischán a efekt „motýlích křídel“, který stál za smrtí asi 10 % světové populace

V roce 1943 míří s celou divizí na palubě lodi z New Yorku do anglického Liverpoolu. V Británii podstupují jednotky připravované na invazi další výcvik. George Luz je velmi schopným imitátorem. Dokáže napodobit hlas prakticky kohokoli. Příslušníci roty E toho během jednoho z cvičení využijí, když je kapitán Herbert Sobel špatnou orientací přivede na oplocenou louku. George, ukrytý za křovisky Sobela přesvědčí za použití hlasu majora Olivera Hortona, aby nařídil přestříhat plot. Ten skutečně rozkaz vydá. Následně je za zničení soukromého majetku anglického farmáře přísně pokárán. Nikdo ze spolubojovníků Luze neprozradí a ten tak není nijak potrestán. I tato událost je k vidění v seriálu Bratrstvo neohrožených.

To se ale již blíží den invaze do kontinentální Evropy. 6. června 1944 se spojenečtí výsadkáři snáší do francouzské Normandie. George má obavy ze samotného seskoku, chce ho mít co nejdříve za sebou, možná i proto si v letounu vymění místo s Royem Cobbem. Jak prozíravé rozhodnutí to je, se ukáže krátce před seskokem, kdy se jejich Dakota dostává do silné německé protiletadlové palby. Jeden z granátů Flaku exploduje v těsné blízkosti trupu, přičemž střepiny Roye Cobba zraní tak, že ten není schopen vyskočit a invaze do Normandie se tak prakticky nezúčastní. Po dopadu na zem nemůže George najít nikoho ze svých spolubojovníků, ukryje se do živého plotu a dívá se, jak z nebe padají po intenzivní palbě obránců hořící spojenecké dopravní letouny.

Foto: George zachycený s "Babem" Heffronem 17. září 1944 v nizozemském Eindhovenu | U.S. Army / Public domain

K rotě E se postupně vrací její příslušníci rozptýlení na velkém prostoru. George Luz se s nimi shledává následujícího dne ve vesničce Saint Marie-du-Mont. Následně se účastní útoku na německými výsadkáři bráněné městečko Carentan. Během něj zachrání francouzské civilisty ukrývající se v jednom z domů poté, co varuje Donalda Hooblera, aby do budovy neházel granát. Po vstupu do místnosti spatří vyděšenou rodinu. I tato scéna je věrně natočena v seriálu Bratrstvo neohrožených. Po zabezpečení spojeneckého předmostí, je rota E a celá 101. výsadková divize z Normandie stažena zpět do Velké Británie.

Psali jsme:Salvo Antonio D'Acquisto: příběh o obrovské lidské statečnosti

101. výsadková míří na své druhé evropské „působiště“ 17. září 1944. Během operace Market – Garden je orlům svěřen úkol osvobodit Eindhoven a obsadit a udržet mosty v samotném městě, jakož i mosty v Sonu a Veghelu. Úkol se podaří úspěšně splnit, po protiútoku německých obrněných jednotek v Neuenu, východně od Eindhovenu, však budou muset s velkými ztrátami ustoupit. Ustoupit budou muset i další spojenecké jednotky a operace, která měla za cíl proniknout přes Rýn do Porúří a ukončit válku ještě v roce 1944, končí spojeneckou porážkou. George Luz se v říjnu 1944 zúčastní bojů na tzv. „Ostrově“, kde se rotě E podaří zničit dvě roty příslušníků SS.

Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Market – Garden | U.S. Army / Public domain

Po krátkém odpočinku v severovýchodní Francii je 101. výsadková divize poslána do belgického Bastogne. Orli zde ve spolupráci s dalšími americkými silami mají čelit divizím 5. tankové armády, provádějící přes Ardeny poslední ofenzívu německé Třetí říše na západní frontě. George se zde, stejně jako mnozí jeho spolubojovníci, častokrát ocitne na pokraji smrti. Např. jeden z nepřátelských dělostřeleckých přepadů ho zastihne nekrytého mezi stromy. Luz se okamžitě vrhá na zem a snaží se doplazit do jednoho z okopů, ve kterém se ukrývají jeho kamarádi, veteráni z Toccoa Warren Muck a Alex Penkala. Ještě než dosahuje jejich zdánlivě bezpečného úkrytu, zasahuje je přímým zásahem jeden z dělostřeleckých projektilů, který je roztrhá na kusy. George Luz se později zúčastní protiútoku na městečko Foy, kde pomocí své vysílačky předává pokyny k palbě podpůrným minometům. Se seržantem Carwoodem Liptonem je svědkem toho, jak poručík Spiers proběhne německými pozicemi k postavením roty I, domluví s jejími příslušníky další postup a opět se vrátí zpět. Po působení u Hauguenau se rota E a celá 101. výsadková divize vydává 2. dubna 1945 na přesun do Německa, kde mj. obsazuje i Hitlerovo orlí hnízdo. Křičícím orlům se v Bavorsku vzdávají i např. polní maršál Albert Kesselring či otec německé Panzerwaffe generál Heinz Guderian.

George Luz se po válce vrací do West Warwicku na Rhode Islandu. Žení se se ženou jménem Delvina, se kterou zplodí dva syny a dceru. V 70. letech si doplňuje vzdělání, které jako mladý svým vstupem do armády přerušil. V knize i seriálu Bratrstvo neohrožených je mylně uvedeno, že pracoval jako dělník. Není to tak úplně pravda. George působí jako stavební konzultant ve společnosti Little Rhodie Machine Shop. A právě jeho zaměstnání se mu stává osudným. Muž, který nikdy nezkazil žádnou legraci, který byl vždy oblíbený, ať již svými spolubojovníky, nebo kolegy, a který se vždy snažil pozvednout morálku ostatních svými vtípky, umírá nešťastnou náhodou v 77 letech 15. října 1998 poté, co se během práce na průmyslové sušičce uvolní podpěry a celé ohromné zařízení o váze více než 3 000 kg na něj spadne a rozmačká ho. Pohřbu George Luze se na hřbitově veteránů v Exeteru na Rhode Islandu zúčastní na 1 600 lidí.