Dodnes není tak zcela jasné, jak mohla žena v Hitlerově mužském totalitním státě udělat takovou kariéru, jako se to podařilo Leni Riefenstahlové. Pojďme se tedy na tuto kontroverzní osobnost podívat podrobněji.

Foto: Leni Riefenstahlová, rok 1935 | Wikimedia Commons

Leni Riefenstahlová se narodila roku 1902 v Berlíně, jako první dítě úspěšného obchodníka Alfreda Riefenstahla a Berthy Scherlachové. Od roku 1918 do 1925 se věnovala tanci, který jí otec zakazoval. Na taneční hodiny začala chodit tajně jako šestnáctiletá. V té době se už věnovala gymnastice, byla plaveckou a atletickou šampiónkou. Poté, co se stala nejlepší studentkou taneční školy a po veřejných vystoupeních, se kterými otec nesouhlasil, byla poslána do internátní školy. Na nové škole pokračovala tajně v tanci, začala psát povídky, sportovní články a filmové scénáře.

Psali jsme:Katastrofa spojeneckých vojsk - Yperit nad Bari

Když v jednadvaceti letech ukončila studium, mohla se věnovat profesionálnímu tanci. Podepsala smlouvu se slavným avantgardním divadelním režisérem Maxem Reinhardtem a absolvovala evropské turné jako sólistka. Svoje první sólové vystoupení měla 23. října 1923 v Mnichově. Jako tanečnice si choreografii sama připravovala, vybírala hudbu. Tancovala bez rekvizit, bosá, důraz kladla na subjektivní vyjádření pocitu z hudby. Často se choreograficky inspirovala egyptskými a starořeckými motivy. Její taneční kariéru ukončil úraz, když si v Praze na hostování vážně poranila koleno.

Foto: Leni Riefenstahlová v akci, srpen 1936 | Bundesarchiv

Ve 20. letech objevili herečku a tanečnici Riefenstahlovou pro film a o něco později i pro režii. První film – Modré světlo, natočila v roce 1932. Za objednávku zachytit na filmový pás oba první celoříšské sjezdy strany po uchopení moci vděčila pravděpodobně Hitlerově zálibě v překvapivých tazích. Svými filmy ze sjezdů ( Vítězství víry, 1933 a především Triumf vůle, 1934 ) vytvořila Riefenstahlová tak přesvědčivé propagandistické snímky, že byla pověřena rovněž úkolem pořídit filmovou dokumentaci olympijských her roku 1936.

Generální sekretář Mezinárodního olympijského výboru Dr. Carl Diem pověřil Riefenstahlovou, aby zdokumentovala XI. olympijské hry v Berlíně. Riefenstahlová založila společnost, ve které byla společně s bratrem Heinzem společnicí. Peníze na tento film získala jejich produkční firma i z ministerstva propagandy.

Psali jsme:Vrak statečného torpédoborce USS Johnston byl nalezen v rekordní hloubce 6 455 metrů

Foto: Leni Riefenstahlová s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem | Bundesarchiv

Olympia byla realizována osmnáct měsíců. Při výrobě bylo sestřiháno čtyři sta tisíc metrů filmu. V dějinách kinematografie znamená výrazný předěl svým zpracováním. Hlavním kameramanem byl Hans Ertl. Ve filmu byla použita efektní světelná kombinace, trikové záběry a kamery na vozíku, pohybujícím se na kolejnicích. Speciálně pro Olympii vymyslela Riefenstahlová výtah, na kterém se pohybovala kamera po vysokém vlajkovém stožáru. Záběry nasnímané tímto dynamickým způsobem znázorňovaly zástupy SS, které se zdály nekonečné. Riefenstahlová použila v Olympii efektní kombinace umělého a denního světla.

Přímo na stadiónu dala vykopat šest šachet, ve kterých byly umístěny kamery snímající sportovce proti nebi, aby vynikla jejich hrdinská a atletická těla. Unikátních záběrů dosáhla tím, že skokanům a maratóncům upevnila při tréninku na těla kamery. Poprvé byla použita kamera pod vodou, aby byl zdokumentován skok do vody po částech. Roku 1956 byla Olympia zařazená mezi deset nejlepších filmů světa. Není bez zajímavosti, že záběry z filmu Olympia použila roku 1998 německá metalová kapela Rammstein ke klipu cover verze písně Stripped.

Foto: Leni Riefenstahlová v roce 1939 | Bundesarchiv

Svého poslání se zhostila ve dvou dílech Přehlídka národů a Oslava krásy. Obdržela za ně i mezinárodní ceny, dokonce v roce 1948 od Mezinárodního olympijského výboru  ( IOC ). V důsledku toho, že byla obviňována ze spolčení s nacistickou vládou zvůle a že pro svůj film Nížina využívala jako komparsů Romů z koncentračního tábora, režie po válce zanechala a zaměřila se na fotografování. Vydávala velmi úspěšné fotografické publikace, například Núbijci 1973. Ve dvoudílném televizním portrétu, vysílaném v roce 1994, nedávala najevo příliš velké pochopení pro kritiku svého jednání za éry Třetí říše.

Foto: Leni Riefenstahlová v poválečném období | Flickr se souhlasem autora

Obhájit se snažila i ve svých memoárech, vydaných roku 1987. Leni Riefenstahlová zemřela v září 2003 v Pöckingu am See  ve věku 101 let.

Foto: Leni Riefenstahl: Olympia (1936) / YouTube