Vojenský prostor Libavá, půlka června. Úkol pro dnešní den zněl celkem jednoduše – nácviky provádění bojových střeleb mechanizované čety za útoku.

Foto: Předpověď počasí - 35°C nad pancířem, 70°C pod ním...

Pod tímto krásným slovním spojením se skrývá mnoho hodin pobytu v prostoru BVP, přerušovaných občasným sesednutím a simulací útoku na imaginárního protivníka. To by samo o sobě nebylo až tak zlé, kdyby armáda neobjednala taková vedra, že jsem měl pocit, že se mi rozteče kevlar. Už pohled na ranní oblohu mi napovídá, že to dnes bude opravdu výživné. Po standardně kvalitní snídani, jejíž hlavní část tvořila jakási směs vzhledem připomínající výsledky mé ranní procházky do křoví a chutnající vzdáleně po lančmítu, následovalo stručné poučení o následující činnosti a hned nástup k BVP. Pohled do prostoru roje mi potvrdil dvě věci: Prvně, že se ani přes moje usilovné modlitby opravdu nezvětšil a já jsem opět odsouzen k marné snaze se slisovat na poloviční velikost a poskládat se pohodlně dovnitř. Za druhé mě můj nos utvrdil v neblahé předtuše, že nám opět prosakuje nafta. V tom už přichází rozkaz nasedat.

Psali jsme:ARMY TEST - armádní test fyzické kondice dětí i dospělých

Foto: Nasedat!

Po krátké sérii nadávek a naraženém lokti usedám na místo, jen abych si uvědomil, že se opancéřovaná technika mezitím změnila v solidní imitaci kremační pece. Pokud venku panovaly poctivé čtyřicítky, uvnitř bylo určitě přes 70°, což ve spojení s naftovými výpary, nemožností se pohnout a nulovým přísunem čerstvého vzduchu vytvářelo skutečně zajímavý zážitek. Po rozjetí jsem se závistivě rozhlédl kolem sebe.

Foto: Četa na přesunu...

Jednou ze základních vlastností vojáka mechanizované jednotky je schopnost okamžitě po nasednutí usnout a odfiltrovat tak všechno s jízdou spojené. Já, vzhledem ke své neschopnosti se tomuto ideálu byť jen přiblížit, jsem si vychutnával krásy přesunu na plné obrátky a ve snaze nerozbít si hlavu o strop mašiny mě vyrušovaly jen nepravidelné návaly na zvracení a křeče v nohou.

Psali jsme:Tanky T-72M4CZ - ocelová pěst 73. tankového praporu z Přáslavic

Foto: Kontakt!

Z přemítání nad tím, zda dřív odpadnu z nárazů do hlavy nebo se otrávím unikající naftou, mě vytrhl nečekaný řev. „Sesednout!"

Foto: Sesednout!

Roj ožije aktivitou a začne postupně vypadávat ze dveří. Já si na cestě ven sice ještě stihnu rozseknout koleno o jeden z nesčetných kovových úchytů, jejichž původní význam je ztracen v dávné historii, ale to je jen drobná překážka. Hlavní motivace je jiná – vzduch! Venkovní tropy náhle vnímám jako příjemný chládek a vítr si vyloženě užívám. Následuje rozvinutí se do linie a postup vpřed.

Foto: Kontakt 12, 200, slabý... Roje do line, BVP palba z místa...

Tuhle část si užívám, protože se dostávám stále dál a dál od té výhně, která kdysi bývala bojovou technikou. Můj pocit sebeuspokojení byl však záhy narušen nedobrovolným pádem a následné přistání v pravděpodobně poslední nevyschlé kaluži, co na Libavé ještě zbývala, mi připomnělo, že spokojený voják existovat prostě nemůže.

Foto: Po celých týmech, VPŘED!

Mezitím však zbytek čety zarputile likviduje poslední zbytky protivníka představovaného výbuškami a barevnými dýmovnicemi.

Foto: Palba a pohyb - základ všeho

Velení čety nahlásí splnění úkolu a přichází rozkaz k opětovnému nasednutí.

Foto: Nepřítel zničen... NASEDAT!

Po návratu na výchozí bod následuje vyhodnocení činnosti ze strany instruktorů a krátká pauza, při které se nás dvacet snaží nacpat do stínu velikostí vhodného maximálně pro malý rodinný piknik.

Foto: Odpočinek ve stínu

Zhluboka se nadechuji a znovu se ptám sám sebe, proč to všechno sakra dělám. A jako vždy nedokážu vymyslet odpověď, kterou bych dokázal formulovat nahlas. Nicméně jedno vím.
Stojí to za to.