EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Waffen-SS: Milion elitních bojovníků nebo jen pouhý mýtus

 28. 04. 2020      kategorie: Vojenská historie      5 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Waffen-SS - legendami opředená Himmlerova černá garda, hasiči východní fronty nebo také všepřebíjející trumf Adolfa Hitlera. I přes, eufemisticky řečeno, netradiční vedení boje, to byli podle některých ti nejlepší a nejelitnější vojáci. Pro jiné jsou to obyčejní hrdlořezové, kriminálníci a především váleční zločinci. Jak už to bývá, pravda není úplně černobílá.

Pověst armády, která původně vznikla jako osobní stráž Vůdce o dvou stovkách mužů a přerostla ve válečný nástroj s téměř milionem je podobně kontroverzní, jako způsob, kterým ji získala. 

Muslim members of the Waffen-SS 13th division at prayer during their training in Germany,  1943
Foto: Muslimští členové Waffen-SS z 13. divize při modlitbě během jejich výcviku v Německu roku 1943 | Wikimedia Commons

Na budování reputace politické armády, oddílů neohrožených, vždy věrných a čestných bojovníků, totiž pracovalo od roku 1940 neúnavně na tisíc příslušníků z oddělení propagandy SS. Reportáže z fronty, vlastní rádiová stanice, filmové týdeníky, magazín vycházející v mnoha evropských jazycích - to vše mělo utvářet veřejné mínění o elitních divizích Třetí říše. A často se zdá, že ho tvoří dodnes.

Nicméně Heinrich Himmler se po vypuknutí 2. světové války velmi brzy zpronevěřil myšlence elitních oddílů těch nejlepších německých vojáků, kteří by dobrovolně a s nadšením sloužili nacistickému režimu. Navzdory výtkám SS-FHA, hlavního úřadu vedení SS, podporoval nebo alespoň toleroval masové nábory mladých mužů neodpovídajících vysokým nárokům SS. A jak si hned ukážeme, čísla pro něj zřejmě hrála větší roli než doložení rasového původu do roku 1800. 

Polského tažení se zúčastnilo asi 18 000 mužů z řad ozbrojených SS. Na konci roku 1939 čítaly "dispoziční" pluky SS-VT, Totenkopfverbände a LSSAH dohromady asi 35 000 vojáků. S ústrky ze strany Wehrmachtu v podobě zadržování výzbroje nebo nepřidělování dostatečných počtů náhrad se velitelé SS nicméně potýkali nadále. A až západní tažení mělo tento trend zásadně změnit. O rok později měly už Waffen-SS v šesti divizích 150 000 vojáků. Složka armády, kterou se OKW pokoušelo nechat rozpustit, se tak rozrostla více než čtyřnásobně.

A +++ holand
Foto: Holandští dobrovolníci vstupují do SS, srpen 1941 | Wikimedia Commons

“Waffen SS bojovali podobně jako ostatní elitní jednotky. Největším rozdílem mezi nimi a obyčejnými vojáky byla obdivuhodná ochota dodržet rozkaz do písmene a bojovat do posledního dechu” říká německý historik Sönke Neitzel.

19. června 1940, krátce po pádu Francie, ve svém projevu v říšském sněmu Adolf Hitler neopomněl zmínit zásluhu "svých" pluků ozbrojených SS na celkovém vítězství. Zajímavostí je, že právě v tomto projevu byl zřejmě poprvé veřejně použit termín Waffen-SS. Ve stejné době také vznikala první "germánská" uskupení, tvořená dobrovolníky z dobytého Norska, Nizozemí, belgických Flander a Dánska. Ty, s výjimkou 5. divize SS 'Wiking' , nepodléhaly přísným rasovým kritériím při náboru. Za to ovšem tito dobrovolníci nesměli nosit runy SS, neobdrželi německé občanství a nebyli tudíž ani členy Řádu SS. 

Koncem roku 1941 dosáhl početní stav už 171 000 mužů, z toho přes 10 % byli zahraniční dobrovolníci. Německo také přistoupilo k zavedení branné povinnosti pro Volksdeutsche, čili etnické Němce z dobytých nebo spřátelených zemí. Do Waffen SS tak museli často pod hrozbou trestu nastoupit například srbští, chorvatští, maďarští nebo rumunští Němci.

I na organizační úrovni muselo dojít ke změnám. Aby zůstal zachován elitářský princip Waffen-SS, byly jednotlivé divize rozděleny do třech kategorií:

  • SS-Divisionen říšských Němců, které odpovídaly fyzickým i rasovým kritériím "Řádu SS"
  • SS-Freiwilligen Divisionen složené z Volksdeutsche a cizinců "nevhodných pro SS"
  • Waffen Divisionen sestávající z mužů nepatřícím k nordicko-germánské rase

Divize náležející k první kategorii měly podle Himmlera vytvořit rasovou elitu a stát se “říšskými jednotkami”. Ostatní germánské jednotky měly být jádrem pozdější panevropské Velkoněmecké armády. O osudu negermánských, zejména slovanských nebo neevropských divizí lze jen spekulovat, neboť přístup i politika představitelů Třetí říše včetně samotného Hitlera se v průběhu času v mnohém měnila.

Dodejme, že v průběhu války pak jen z propagandistických důvodu vznikaly i divize bez valné bojové hodnoty. Například 'British free corps' s několika desítkami příslušníků jehož fungování bylo spíše kuriozitou. Jiné, zejména východní, zase svou nekázní a bezohledným chováním k nepříteli i civilistům pečlivě budovanému renomé SS naopak škodily. 

Dá se říct, že Himmler zřejmě považoval Waffen SS hlavně za svůj osobní projekt, jehož masivním rozšiřováním mohl dělat dojem na Hitlera a zároveň odrazovat své politické protivníky v nepřehledných mocenských bojích uvnitř NSDAP. Ve svých vizích dokonce plánoval úplné nahrazení branné moci svými oddanými politickými vojáky. Jako příklad uveďme, že počátkem dubna 1944 vedoucí SS-FHA na poradě velitelů SS v Praze oznámil záměry svého šéfa: Waffen SS mají narůst na 53 divizí! Při kapitulaci Německa jich evidovaly celkem 38, jen nemnoho z nich ovšem bylo kvalitních a skutečně elitních.

Stabswache de Euros Swedish SS VolunteersFoto: Švédští dobrovolníci v řadách SS Wikimedia Commons

Pro zvýšení toku německých "dobrovolníků" si počátkem roku 1941 doplňovací úřad SS-FA vymínil právo povolávat i příslušníky a rezervisty Allgemeine SS. Zároveň díky faktu, že Himmler byl šéfem německých bezpečnostních sborů, začaly Waffen-SS využívat také možnosti hledat brance mezi policisty. Později se branná povinnost začala vztahovat i na příslušníky pohraniční stráže, celníky a zemskou i pořádkovou policii.

"Pozdější sbory Waffen-SS již nebyly tak dobré jako ty, co vznikaly na začátku. Odvedenci a náhradníci z Luftwaffe neměli tu vysokou úroveň, která byla potřeba"  - SS-Untersturmführer Josef Certner.

Na konci roku 1942 dosáhl početní stav Waffen-SS téměř 250 000 mužů. Avšak až teď, pravděpodobně s ohledem na nepříznivý frontový vývoj, přišlo oficiální rozhodnutí přeměnit Zbraně SS na skutečně masovou armádu. Ještě v prosinci byla uvolněna fyzická kritéria pro přijetí a bylo odvedeno přes 45 000 mladých mužů, kteří vytvořili dvě nové divize. Většina z nich se nepřihlásila dobrovolně. 

Zmiňme ještě zásadní odklon od nordicko-germánské armády, který poznamenal vznik první negermánské divize složené převážně z bosenských muslimů a Chorvatů. V romantických představách šéfa SS islám tvořil z mužů neohrožené bojovníky, neboť smrt v boji pro ně znamená přímou cestu do ráje. Problematika etnického zázemí divize byla v souladu se soudobou teorií, že obyvatelé Chorvatska, včetně muslimů, vlastně nejsou Slované nýbrž potomci germánských Gótů nebo dokonce čistých árijců - Peršanů. 

Přestože Himmler posléze dovolil vznik dalších negermánských legionů z Litvy a západní Ukrajiny, ani tento nový příliv rekrutů nemohl pokrýt stále se zvyšující potřeby rostoucích Waffen-SS. A také v Říši už se nedostávalo nových dobrovolníků. Od roku 1943 se tak množily případy nátlaku, vydírání nebo různých klamavých praktik při náborech. To vedlo Hitlerova tajemníka a muže číslo 2 v NSDAP Martina Bormanna, aby si u Himmlera osobně stěžoval. Nakonec tyto neshody vyřešil sám Hitler, když na podzim souhlasil se zrovnoprávněním služby u Waffen-SS jako u běžné branné povinnosti tak, aby podléhala všeobecným odvodům. Následně nechal Himmler do Waffen-SS odvést celý ročník 1926 z anektovaného Alsaska. V říjnu byla v rámci říšského komisariátu Ostland zavedena branná povinnost pro Estonce a byl odveden ročník 1925. Těmito opatřeními se do konce roku 1943 povedlo navýšit stavy na 501 000. 

Od této chvíle už nelze Waffen-SS považovat za elitní armádu. Nábor totiž zohledňoval především kvantitu na úkor kvality přijímaných branců a většina nově formovaných "cizineckých" divizí se hodila jen na týlovou nebo strážní službu respektive "boj s partyzány". 

Další omezení padla na jaře následujícího roku. Waffen-SS začalo formovat dokonce ruské jednotky a poté, co bylo obsazeno Maďarsko byli násilím odvedeni maďarští krajané. Se souhlasem říšského maršála Göringa byly pro doplnění chybějícího personálu k Waffen-SS převedeny celé pozemní divize Luftwaffe. A dodejme, že pod křídla Zbraní SS byly od druhé poloviny roku 1944 převeleny také cizinecké jednotky Wehrmachtu tvořené Španěly, Francouzi, belgickými Valony, kavkazskými národy nebo Kozáky, Araby, Indy a dalšími. 

Stabswache de Euros DNL
Foto: Norští dobrovolníci v řadách SS Wikimedia Commons

Umělé zvyšování počtu "esesáků", kterým chybělo  nejen málo podstatné politické školení, ale i patřičný výcvik, nemohlo mít ovšem na vývoj války žádný vliv. Byla jednoduše prohraná. Poslední příliv náhrad zaznamenaly Waffen-SS po atentátu z 20. července 1944. Vůdce už úplně přestal důvěřovat Wehrmachtu a proto byla Himmlerovi svěřena Ersatz Armee, záložní armáda s personálem čítajícím 2 500 000 mužů. Ta měla na starost především okresní velitelství branné moci, nábor a výcvik jednotek a strážní službu v Říši. Tak mohl Himmler obejít dodržování kvót na přerozdělování říšských Němců mezi Wehrmacht a SS. V prosinci 1944 dostal doplňovací úřad SS-HA svolení povolat 20 procent ročníků 1927 a 1928. V posledních měsících Třetí říše tak bylo odvedeno dalších 150 000 sedmnácti a osmnáctiletých mladíků. Na konci války dosáhl počet příslušníků Waffen-SS přes 800 000. Pokud připočteme přes 300 000 padlých, tak se dostaneme na 1,1 milionu mužů, kteří v průběhu války nosili černé výložky obávaných a zatracovaných Waffen-SS. Asi polovinu z nich tvořili cizinci.    

“Hitler ztratil důvěru ve Wehrmacht už dávno… Toho večera, 22. dubna, řekl, že poprvé ztrácí důvěru ve Waffen-SS. Vždy se na ně spoléhal jako na elitní jednotky, které ho nikdy nezklamou. Ovšem jejich selhání při snaze zabránit Rusům v postupu severně od Berlína ho přesvědčilo, že jeho divize ztratily srdce. Vůdce vždycky říkal, že žádná, byť sebelépe vybavená a vycvičená síla nemůže bojovat pokud jí schází srdce. A najednou byla jeho poslední naděje pryč…” - SS-Richter Gerhard Herrgessel, soudce SS.

Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění."

Komentáře

Waynator777

27. 12. 2021, 16:32

"Problematika etnického zázemí divize byla v souladu se soudobou teorií, že obyvatelé Chorvatska, včetně muslimů, vlastně nejsou Slované nýbrž potomci germánských Gótů nebo dokonce čistých árijců - Peršanů." - takže podle autora článku byli Slované považováni za podřadnou rasu (což je bolševickej mýtus), ale přičmoudlí Peršané byli bráni jako "čistí árijci" ?? Autor článku je buďto polovzdělanej blb, nebo záměrně fabuluje!!

Monarchista

30. 04. 2020, 10:28

Rammon

Vážený pane, Váš názor je jistě poplatný době, neříkám, že není pravdivý. Co dělat, psát poctivě a nevymýšlet si. Vojáci SS byli sice dobří vojáci, ale přece jen bojovali i proti nám.

Tejk

29. 04. 2020, 18:41

Jura: vzhledem k absurdnímu popisu se musím zeptat - ty jsi někdy vedl SS?

Jura

29. 04. 2020, 09:45

Árijský původ, Nordický vzhled a vede to někdo kdo vypadá jak potrat z žabí kurwy.

Rammon

28. 04. 2020, 15:05

.."Waffen SS byly rockové hvězdy své doby..a co s tím jako chcete dělat?".. Lemmy Kilmister Mötorhead