EXCALIBUR - 3.8.
Nejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cystNejvýkonnější filtr, odstraní 99,9 % bakterií a cyst
Opravdu profesionální batohy bez kompromisůOpravdu profesionální batohy bez kompromisů
KERBEROS - 2.2.

Na život a na smrt – skvělý akční film a současně dokument s posláním

 13. 01. 2014      kategorie: REGI Base      4 komentářů

Už se objevily články popisující filmový příběh nebo hodnotící autentičnost zobrazení vojenské taktiky. V dalších řádcích se proto chceme zaměřit na další aspekty, nabídnout ucelenou recenzi a poukázat na některé opomíjené okolnosti.

loneREGI_00
Foto: Scéna z filmu Lone Survivor / Na život a na smrt

Navzdory pozvání na premiéru část z nás, spolupracovníků Nadačního fondu REGI Base, vyrazila do kina samostatně na běžné promítání. Důvod je prostý – kromě vlastního filmu se také podívat, jaké publikum láká a jak diváci během promítání reagují.

Rovnou na to tedy odpovíme: Je to až s podivem, ale podvečerní sobotní promítání na Černém Mostě se podařilo vyprodat, a to diváky, kteří nevypadali zrovna jako militaristi, nebyli mezi nimi ani puberťáci prahnoucí po střílečce nabyté efekty. Vlastně se v drtivé většině jednalo o páry průměrně třicátníků, publikum, které na druhém dílu Babovřesek opravdu nepotkáte. Ostatně snímek Na život a na smrt je právě takovým určen, jakoukoli podbízivost, lacinost a vůbec komerci postrádá, na americké poměry šetří i patosem.

Máte pocit, že sledujete dokument. Dominuje filmařská zručnost.

Jedině ti, kdo četli knihu Lone Survivor, jež se stala předlohou filmu, se budou asi vážně zabývat věrností převodu slov na obraz. Protože je jasné, že taková adaptace nikdy není jedna ku jedné, nabízí se otázka, zda invence scénáristy a režiséra přeci jen nějak nepřekračuje meze. Dobrá zpráva je, že nikoli. Máte pocit, že sledujete dokument.

Tento pocit v divákovi vzbudí už část s úvodními titulky, se záběry z výcviku amerických „žabích mužů" a posléze přechod do afghánské krajiny a na základnu Bagram. Zde se ale dokumentární kamera mění na filmovou, což je pro oči pohodlnější. Kameře pak není co vytknout, ať už snímá horské panorama nebo pohled přes optický zaměřovač pušky.

loneREGI_02
Foto: Scéna z filmu Lone Survivor / Na život a na smrt

Rovněž střih je standardní filmový, každý záběr dostatečně rozklíčujete a vychutnáte. S ohledem na to, že sledujete čtyři vojáky a proti nim desítky Talibanců pohybující se v nepřehledném terénu, je až neuvěřitelné, že stále víte, kde kdo je. Zkrátka poctivá filmařská řemeslná práce, žádné experimenty, nic co by mohlo diváka rušit.

Recenzent z iDNES kritizuje, že retrospektivní zahájení vyprávění hlavního hrdiny na počátku filmu divákům prozradí, jak to dopadne. To je ovšem liché tvrzení, protože lidé mířící do kina jistě nepřehlédnou základní popisek filmu, a sice že vznikl podle skutečné události, operace RedWing, a oč v ní šlo. Včetně toho, že ji vylíčil jediný přeživší účastník. Až poběží snímek v televizi, nevědoucí diváci zůstanou trochu v napětí díky, sice ohranému, ale uznatelnému, motivu vypravěče oživovaného lékaři v polní nemocnici.

Znalost konce navíc nijak neubírá na napínavosti děje. Uvolněnější diváci sebou několikrát škubnou, zatají dech nebo přimhouří víčka. Na některé scény není pěkný pohled, současně ale nejsou znechucující, naopak i zranění a zabití jsou snímány svým způsobem poklidně. Žádné cákance krve, o to silněji pak působí její malé potůčky stékající po tvářích hlavních hrdinů.

Zážitek umocňuje i nadprůměrná práce zvukaře, opět vůči divákovi ohleduplná, avšak rafinovaná. To znamená, že ani zvuková aparatura v kině vám nebude trhat uši při výbuchu RPG, zato sípání vojáka, kterému se po zástřelu hromadí krev v plíci, budete nuceni na pozadí ostatního hluku „vychutnat" až do jeho posledního pokusu o nádech.

loneREGI_03
Foto: Scéna z filmu Lone Survivor / Na život a na smrt

Jisté dokumentární líčení má také za následek, že marný, leč urputný, boj hlavních hrdinů, vnímá publikum sice intenzivně, ale spíše po fyzické stránce, než-li psychické – o jejich povahách a dosavadních životech ví totiž proklatě málo, prakticky nic. Autoři snímku se nesnaží, aby se divák s hrdiny ztotožnil, oblíbil si je, jsou to jen vojáci, kteří dostali úkol a snaží se s ním popasovat se ctí. Přesto citlivějším povahám ukápne ke konci možná i slza.

Realita bez patosu, patos v realitě...

Podle předchozího líčení tedy nezbývá než tvrdit, že film Na život a na smrt je opravdu realistický, až naturalistický, po mnoha stránkách. Pokud se jeví něco jako přehnané, pak pády hlavních hrdinů ze skal při pokusech setřást talibanské pronásledovatele. Je pravdou, že v těchto scénách si zkrátka režisér nenechal ujít možnost ukázat to nejlepší ze současných trikových trendů, takže divák si v duchu pokládá otázku, jak může lidské tělo něco takového přestát.

Tu samou otázku si může klást s ohledem na utrpěná střelná poranění vojáků a přesto jejich přetrvávající schopnost pokračovat účinně v boji. Zde je odpověď jednoduchá – jednak se to tak doopravdy stalo, jednak na to tito speciálové byli vycvičeni, nadto jim šlo o život a neměli volbu. V neposlední řadě, jak známo, tělo vyplaví v takové situaci tolik adrenalinu a dalších látek, že to zkrátka lze.

Ostatně toto potvrdilo i několik elitních českých vojáků, které jsme pozvali na premiéru. A za vše mluví vzpomínání Miroslava Lidinského, který v důsledku zásahu střelou RPG přišel při nasazení v Afghánistánu o nohu: „První co přijde, jsou zautomatizované věci. Ve chvíli,kdy dopadla raketa, jsem si říkal, že se zase střílí. Mozek mi zavřel všechny ostatní vstupy a výstupy, necítil jsme vůbec nic. Že mám něco s nohou, jsem zjistil, až když jsem zadrhával při plazení do úkrytu. Došlo mi, že tam není bota..."

loneREGI_01
Foto: Scéna z filmu Lone Survivor / Na život a na smrt

Pokud jsme dříve konstatovali, že film na americkou produkci šetří patosem, je to pravda, avšak současně je založen na skutečné události, jejímž základem zkrátka bylo hrdinství, zodpovědnost, statečnost a obětavá kolegialita. Vtip je v tom, že tyto motivy se dějem prolínají v jakémsi přirozeném až samozřejmém duchu, bez přemrštěných scén, které by diváky nabádaly ke zpytování svědomí teď a tady.

Současně film má jakýsi edukativní přínos a kéž by tento dopadl zvláště na tuzemské publikum, které pro nedostatek vůle informovat se o situaci v Afghánistánu a spojenecké misi ISAF zatracuje angažmá našich vojáků. Netřeba připomínat, že české jednotky SOG a 601.skss plnily podobné úkoly jako američtí SEAL.

Totiž zarámování operace RedWing je jasné – zlikvidovat lokálního vůdce Talibanu, který má na svědomí desítky spojeneckých vojáků jakož i afghánských civilistů. Zatímco pro něj ženevské konvence neplatí, americkému fire teamu nezbývá, než obětovat úspěch mise a riskovat vlastní životy výměnou za životy zadržených pastevců, jakkoli podporujících Taliban.

Posléze ale původní obyvatelé afghánských hor zachrání spojeneckému vojákovi život i za cenu vlastních ztrát v boji s Talibanem. To je realita, pro mnohé Čechy ovšem nepochopitelná, pročež nazývají naše vojáky okupanty, jako by snad Taliban byl legitimním odbojem, kdežto je právě on okupantem Afghánistánu stejně, jako nacistické Německo bylo okupantem zřizujícím Protektorát Čechy a Morava, od něhož jsme si sami neuměli pomoci...

Resumé

Ale to už se nebavíme o primárních kvalitách filmu, o němž jsme snad napsali vše, co by měl divák vědět, než se rozhodne obětovat nekřesťanské peníze za lístek do kina. Ostatně „masový" divák na tento snímek patrně nepůjde a pokud ano, pak s jinými očekáváními, a lze si jen přát, aby dokázal ocenit to, co z našeho pohledu chápeme jako klady tohoto snímku.

Pro čtenáře Armywebu, kde tato recenze vychází, lze závěrečné hodnocení odvodit srovnáním s jinými válečnými filmy. Střih a akčnost jsou podobné jako u Černý jestřáb sestřelen, který ale ve srovnání zaostává v otázce prožitku spojeného s bojem o přežití hlavních hrdinů. Tento motiv je naopak podobný jako u francouzské Speciální jednotky nebo ruské Deváté roty, které zase zaostávají v poměru zobrazení bojové akce vůči ostatnímu balastu. Film si rozhodně užije každý, kdo má vůbec rád dokumenty o přežití. Kdo si potrpí na psychologizující pojetí po vzoru Tenká červená linie, ten nepochodí vůbec. Kdo je alergický na patos a lá Zachraňte vojína Ryana, bude v tomto ohledu spokojen. Snad to takto stačí...

PS: Za REGI Base kvitujeme, že přeživší Marcus Luttrell mimo jiné také zřídil nadaci ne nepodobnou té naší. Více o ní zde. A děkujeme českému distributorovi Bontonfilm, že z nás učinil partnery uvedení snímku a logo našeho nadačního fondu umístil na plakáty. Touto spoluprací nijak není dotčeno naše hodnocení filmu.

 autor: REGI Base

Komentáře

Wolv3rine

14. 01. 2014

A vybuchující RPG pár centimetrů od SEALS, aniž by jim způsobilo nějaké zranění nebo alespoň ofouklo ofinku, je také jistě podle pravdy :D

Jiří

12. 01. 2014

Ano, nicméně faktografickou stránku knihy je nutno podrobit určité kritické reflexi... viz tento článek: http://onviolence.com/?e=234 a další publikované k danému tématu.

Michal

12. 01. 2014

Ano, je. V knize je to podrobně popsáno..

Johnny F.

12. 01. 2014

Takže část, kdy vojáci padají ze skály je také točena podle skutečnosti? Děkuji za odpověď

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

AFG