EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Naděje, Víra a Láska – tři zastaralá letadla bránila Maltu před celým italským letectvem

 26. 10. 2022      kategorie: Vojenská historie      1 komentář
Přidat na Seznam.cz

Když Itálie vstoupila do 2. světové války, ostrov Malta se okamžitě ocitl pod palbou. Jedinou dostupnou obranou byly tři letouny Gloster Sea Gladiator, které se měly postavit celému italskému letectvu – a to se také stalo. Překvapivě obstály a daly maltskému lidu naději. 

Když začala druhá světová válka, měla Británie v držení středomořský ostrov Malta. Její poloha měla velký význam nejen během války, ale i obecně, protože byla důležitou spojnicí pro Gibraltar a Suezský průplav. Poloha Malty byla také nebezpečná, protože představovala poslední překážku mezi Sicílií a italskou kolonií Libyí v severní Africe.

Před vstupem Itálie do války se uvažovalo o tom, že britská vláda daruje Maltu Italům jako úplatek za to, že do konfliktu nevstoupí. Naštěstí se do věci vložil premiér Winston Churchill, který kdysi ostrov nazval "nepotopitelnou letadlovou lodí", a pomohl tento nápad ukončit. Toto rozhodnutí bylo klíčové, protože Itálie se brzy připojila do války na straně mocností Osy, a to 10. června 1940.

ZZZ_003915_E_GladiatorFoto: Gloster Sea Gladiator Mk.I „Faith“ v září 1940 | Wikimedia Commons / Public domain

Téměř okamžitě po vstupu do druhé světové války se Itálie na Maltu zaměřila a začala ji bombardovat. Počínaje 11. červnem podnikla italská Regia Aeronautica několik útoků na ostrov pomocí svých jednoplošných stíhaček Macchi C.200 Saetta a bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero. Italské letectvo se soustředilo zejména na přístav Valletta, přičemž tato oblast v součtu zažila jedno z nejprudších bombardování v historii války.

Navzdory významu Malty pro britské úsilí o udržení Suezského průplavu nebyly na ostrově umístěny prakticky žádné britské jednotky. Když Italové zahájili bombardování, neměla Malta téměř žádné prostředky na svou ochranu. Pomoc přišla v nečekané podobě.

Na ostrově se v té době nacházel komodor letectva Foster Maynard. Objevil několik beden s rozebranými dvouplošníky Gloster Gladiator z roku 1934. Zanechala je po sobě hostující letadlová loď a poté, co získal od královského námořnictva povolení k jejich použití, začali mechanici tři z nich znovu sestavovat a zbytek ponechali na náhradní díly a zálohy.

Dvouplošníky Gladiator se do vypuknutí války staly téměř zastaralými. Tyto letouny měly maximální rychlost jen asi 410 km/h – podstatně méně než moderní italské letouny – ale snadno se ovládaly, byly odolné a obratné. Ze šesti dobrovolných pilotů předtím na Gladiatoru létal pouze jeden. Po mimořádně rychlém výcviku se však jednotka stala známou jako Station Fighter Flight RAF.

V průběhu následujících deseti dnů se těchto šest pilotů utkalo s italskými stíhacími letouny na obloze nad Maltou. Gladiatory létaly neohroženě a byly efektivní. Ve skutečnosti byli italští piloti nuceni začít létat více defenzivně, což způsobovalo, že ztráceli přesnost a shazovali bomby mimo cíl. Několik italských letadel bylo sestřeleno, přičemž do konce července bylo vyřazeno pouze jedno britské letadlo.

Jeden z pilotů, letecký poručík James Pickering, o několik let později vzpomínal, jaké to bylo vzlétnout k obloze v jednom z těchto letadel. "Vzlétali jste v Gladiatorech s některými z mála Hurricanů, které jsme na ostrově měli, a mířili jste k Italům," vysvětloval. "Někdy se nad námi hemžilo mračny více než sto bombardérů a stíhaček. A pak jste byli za chvíli sami – všechno ostatní vás předstihlo." Není přesně jasné, jak a kdy si tři Gladiatory vysloužili své přezdívky, ale nabídli Malťanům přesně ty pocity, podle kterých byli pojmenováni – Naději (Hope), Víru (Faith) a Lásku (Charity).

Do konce června bylo na Maltu dopraveno několik stíhaček Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, aby pomohly proti Italům posílit obranu. Samy však na jejich odražení nestačily, a tak Gladiatory pokračovaly v boji po boku těchto modernějších stíhaček. Téměř dva a půl roku pokračovali Němci a Italové v bombardování Malty v naději, že ostrov donutí ke kapitulaci. Nečekali však, že tři Gladiatory poskytnou Malťanům něco, v co mohou doufat. Díky této naději se Malťané dokázali udržet i proti obrovské přesile.

Dva Gladiátory havarovaly a další dva byly sestaveny, aby je nahradily. Charity byla sestřelena 31. července 1940. Její pilot, Flying Officer Peter Hartley, se v 9.45 spolu s dalšími piloty F. F. Taylorem a Flight Lieutenantem "Timber" Woodsem vydal zachytit SM.79 doprovázený devíti CR.42 z 23° Gruppo. Během souboje CR.42 pilotovaný Serg. Manlio Tarantino Hartleyho Gladiator sestřelil. Hope byla zničena na zemi nepřátelským bombardováním v květnu 1941. Trup Faith je dnes vystaven v Národním válečném muzeu ve Fort St Elmo ve Vallettě. Osud postupně nejméně pěti dalších Gladiátorů, které se účastnily akcí nad Maltou, není dobře zdokumentován.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Vaclav Flek

26. 10. 2022, 21:43

Nejsem si zcela jist spravnosti vety : "...se uvažovalo o tom, že britská vláda daruje Maltu Italům jako úplatek za to, že do konfliktu nevstoupí. Naštěstí se do věci vložil premiér Winston Churchill, ... a pomohl tento nápad ukončit."

Pokud vim, Churchill vedl pred valkou velmi cilou korespondenci s Mussolinim, ve ktere mu vymenou za italskou neutralitu nabizel cast francouzskeho uzemi (!), sousediciho s Italii. Mussolini se nakonec rozhodl pro vojenskou spolupraci s Hitlerem s tim, ze tak Italie dosahne sveho cile rychleji. Na konci valky predstavovala tato korespondence s Churchillem pro Mussoliniho "bezpecnostni pojistku", na kterou se velmi spolehal, zatimco pro britskeho premiera slo o velmi kompromitujici dokumenty. Proto na samem konci valky vyslal do Italie britske komando s velmi specialnim ukolem - ve spolupraci s italskymi partyzany melo Mussoliniho bez soudu zavrazdit a dokumentu se zmocnit. Jde stale o jednu z velkych zahad II. svetove valky, dosud ne zcela objasnenou.