V rámci spolupráce s redaktory známého časopisu MAXIM budeme zde na ARMYWEBU pravidelně zveřejňovat zajímavé články týkající se military tematiky. MAXIM se také rozhodl vydávat military speciál svého časopisu, jehož 1. číslo bude již od 25. dubna bude v prodeji.

BOMBOVÍ PSI

Že je tank nejzranitelnější zespoda, ví i malé dítě. Ale jak se tam dostat?

V Sovětském svazu někoho napadlo, že by pod tanky mohli nosit bomby psi. Přiběhli by, zavrtěli ocáskem, položili výbušné zařízení, utekli do bezpečí a detonaci samotnou už by zařídil časovač nebo dálkové ovládání. Psi byli k tomuto účelu cvičeni už od konce dvacátých let. Armáda neměla žádné kynology nebo psovody a tak k výcviku najala lovce, policisty a lidi z cirkusů.

Psali jsme:Moderní čínské tanky: Nové technologie, ochrana i palebná síla

Foto: Bombový pes v akci

Nejčastěji se využívali němečtí ovčáci, ale chovaly se i jiné rasy. Odložení bomby pod tank se ale ukázalo jako moc těžký úkon, a tak bylo rozhodnuto, že bomba bude na pejska přidělána napevno, a útok se tak změní v sebevražednou misi. Na zádech byla umístěna dřevěná páčka. Jakmile pes vběhl pod tank, klacík se stlačil a inicioval výbuch. Největší nasazení psů proběhlo na přelomu let 1941 a 1942, kdy se Sověti snažili zastavit německý vpád. Od začátku je provázely problémy. Psi cvičení útočit na stojící cíle odmítali vběhnout pod jedoucí tanky.

Foto: Vycpaný exponát "bombového psa"

Většina z nich ale byla natolik zastrašena okolní střelbou, že zdrhla zpátky a vybuchla ve vlastních řadách. Aby se tomu zabránilo, museli být zastřeleni vlastními pány, kteří pak přirozeně nechtěli cvičit další psy. Další problém byl, že psi byli naučeni útočit na ruské tanky poháněné dieselovými motory.

Psali jsme:Šestikolový speciál Toyota Hilux z Česka

Německé tanky ale jezdily na benzin.

A psí čuch je neomylný, takže si asi umíte představit, jak to v praxi vypadalo...

NETOPÝŘÍ PUMY

S nápadem vyrobit netopýří bombu přišel dentista Lytle S. Adams, který se znal s první dámou Eleanor Roosevelt. Zubař svůj projekt představil v Bílém domě v lednu 1942, kde byl schválen samotným prezidentem. Dr. Adams si všiml, že většina budov v Japonsku byla postavená ze dřeva, bambusu a dalších hořlavých materiálů. Plán byl jednoduchý: nad japonskými městy by byli za rozbřesku vypuštěni netopýři vybavení časovanými bombami, kteří by našli úkryt na půdách domů a pak by naráz vzplanuli. Pro projekt byly vybrány tadaridy guánové, jichž žijí v texaských jeskyních mnohamilionové kolonie. Jejich největší výhoda je, že unesou víc, než samy váží. Vynálezce napalmu Louis Fieser pro ně vyvinul speciální sedmnácti- až osmadvacetigramové bombičky. V nosiči, který měl být vypuštěn nad Japonskem, bylo šestadvacet schránek, přičemž do každé z nich se vešlo čtyřicet netopýrů.

Foto: Netopýří pumy - zkoušelo se opravdu ledacos

Pumy s více než milionem netopýrů měly být vypuštěny ve výšce 1500 metrů a snést se k zemi na padáku. Hibernovaní netopýři by byli probuzeni teplem a ve výšce 300 metrů by se rozlétli za libovolně vybranými cíli. Provedeno bylo několik testů. Při jednom na letecké základně v Carlsbadu v Novém Mexiku došlo k neplánovanému úniku netopýrů, kteří základnu zapálili. Po incidentu byl projekt za dva miliony dolarů zrušen. Američtí generálové zvolili mnohem jednodušší cestu: nechali vynalézt atomovou bombu.

HOLUBÍ DŮM

Za druhé světové války Američané vyvíjeli střely naváděné holubími piloty. Na projektu pracoval americký psycholog B. F. Skinner, který trénoval zvířata tím, že je odměňoval, pokud uskutečnila požadovaný úkon. Rakety nesly ve své špici čočku přenášející obraz cíle na displej v malé komůrce uvnitř. Holubi byli cvičeni, aby na obraz určitého cíle zobali. Pokud tak učinili, dostali zrní.

Foto: Nákres střely naváděné holubími piloty

Princip navádění střely už byl relativně jednoduchý. Holub byl vycvičen zobat na obraz cíle. Jestliže se cíl nacházel uprostřed monitoru, holub zobal doprostřed. Pokud byl vlevo, zobal vlevo, pokud byl nahoře, zobal nahoru tak, jak je vidět na obrázku. Místo zobnutí se přenášelo na řídicí plochy střely, a holub tak přímo upřesňoval směřování na cíl. V podstatě šlo o první dotykový, resp. dozobový displej. I přes původní nedůvěru byl projekt podpořen částkou 25 000 dolarů. V říjnu 1944 byl ale zrušen se zdůvodněním, že brzdí jiné, mnohem nadějnější projekty. V roce 1948 byl obnoven námořnictvem pod jménem Project Orcon (organic plus control), ale o pět let později byl definitivně zrušen poté, co se ukázalo, že střely je jednodušší navádět elektronicky.

LOĎ Z LEDU

Ne všechny ujeté nápady z druhé světové se týkaly zvířat. Britský novinář, podivín a vynálezce Geoffrey Pyke navrhl v roce 1942 vyrobit letadlovou loď z ledu, který by kromě zmrzlé vody tvořila buničina. Zní to jako pitomost, ale materiál nazvaný podle duchovního otce pykrete vykazoval vynikající vlastnosti.

Plaval na vodě, a přitom byl pevný jako beton. Pokusy se ztuženým ledem prováděl rakouský vědec a budoucí nositel Nobelovy ceny Max Perutz, který utekl z Rakouska do Anglie před nacisty kvůli židovskému původu.

Vodu s buničinou mrazil v podzemních mrazírnách pod smithfieldským masným trhem. Nikoho nenapadlo, že v prostorách ukrytých za chlazenými trupy probíhá tajný vojenský výzkum.

Foto:  Takhle si Britové představovali letadlovou loď z ledu

Britská admiralita se nápadu s letadlovou lodí chytla jako tonoucí stébla. Obklíčený ostrov byl životně závislý na zásobování lodními konvoji z USA, které bylo třeba nějak chránit. Británie neměla prostředky na stavbu velké letadlové lodi konvenčním způsobem. Lord Mountbatten z královského námořnictva byl výsledky testů nadšený a s kusem pykretu se vydal pochlubit za Winstonem Churchillem na jeho venkovské sídlo Chequers. Když dorazil, bylo mu sděleno, že je pan ministerský předseda v koupelně. Mountbatten vyběhl schody a hodil kus ledu premiérovi do vany. Jiná historka mluví o skandálu, který nastal, když chtěl Mountbatten demonstrovat kvality pykretu na schůzce amerických a britských generálů v Quebecu v roce 1943, kde byl přítomen i Churchill s Rooseveltem. Důstojník prý vytáhl osobní pistoli a nejdřív střelil do běžného ledu a pak do pykretu. Zatímco led se rozpadl, od pykretu se kulka odrazila, prolétla nohavicí admirála Ernesta Kinga a zavrtala se do zdi. Výsledek byl přesvědčivý, ale tím, jak se válka začala obracet ve prospěch Spojenců, velmoci se rozhodly porazit osu konvenčními prostředky a uložily pykrete k ledu.