Na základě armádního požadavku začala v roce 1944 firma Krupp pracovat na vývoji těžkého vozidla určeného k vytváření průchodů v minových polích. Podobně jako o něco dříve firma Alkett přišla i firma Krupp se zcela originálním řešením. Výsledkem vývoje byl vznik mamutího stroje o hmotnosti 130 tun. Vozidlo bylo tvořeno dvěma identickými polovinami spojenými uprostřed kloubem, který umožňoval zatáčení. Stroj nesl oficiální označení Schweres Minenräumfahrzeug - S, zkráceně byl potom označován Räumer - S.

Foto: Spojenecký voják u prototypu odminovávacího vozidla Räumer - S | Flickr.com, Public domain

Každá polovina měla dvě kola každé o průměru 2,7 metru. Kola byla ocelová s masivními gumovými deskami po obvodu. Gumové pláty plnily funkci pneumatik a zároveň měly absorbovat výbuchy min na, které stroj najel. Narozdíl od stroje firmy Alkett však neměl vůz firmy Krupp iniciovat miny přímo svými koly ale radlicí, kterou měly být podle plánu sériové stroje opatřeny. Samotná kola by koneckonců ani k vyčištění průchodu minovým polem nestačila neboť byla relativně úzká a prostor mezi nimi by zůstal nedotčen.

Psali jsme:Filipíny získají nové střední tanky Kaplan-MT

Každá polovina vozu měla vlastní řídicí stanoviště i pohonnou jednotku. Stroj nedisponoval žádnou organickou výzbrojí. Počet členů posádky není znám. Tvořil ji pravděpodobně řidič a vedle něj sedící radista. Otázkou je však zda tento pár mužů měnil kabinu podle směru jízdy nebo jestli i ve druhé kabině na opačném konci vozu seděl stálý řidič.

Foto: Spojenecký voják u prototypu odminovávacího vozidla Räumer - S | Flickr.com, Public domain

Do konce války byl vyroben pouze jediný exemplář tohoto stroje a to ještě, podle některých pramenů, nekompletní. Ať kompletní nebo ne, padl vyrobený Räumer - S po kapitulaci Třetí říše do rukou spojenců. Ti jej plánovali dopravit do Spojených států ale zřejmě k tomu nakonec nedošlo a stroj byl sešrotován.

Foto: Průřez vozidlem Räumer - Scan z knihy "Obrněná technika 2 Německo 1919-1945 (II.část)"

Psali jsme:Dalších 150 nových BMP-3 pro ruskou armádu

Jiný zdroj uvádí, že již v září 1940 předal zbrojní úřad požadavek firmám Alkett a Krupp na vývoj mechanického odminovávacího zařízení. Tento problém byl řešen již dříve firmou Borgward, ale bez konkrétního výsledku. Předpokládalo se použití odminovávacích válců o šíři 3 m. V dalších požadavcích zbrojního úřadu byla zadána výška stroje 2,7 m, délka 10 m a hmotnost 40 tun. Podnik Krupp přišel v vlastním návrhem pod uvedeným názvem Minenräumfahrzeug - Schwerer (odminovávací vozidlo - těžké), od kterého byl postaven jeden model o hmotnosti 130 tun. Dvě stejné poloviny vozidla, každá vybavená jedním motorem Maybach o výkonu 360 koní, byly navzájem spojeny hydraulickou spojkou. Celková délka stroje činila 15, 63 m a výška 2,93 m.

Foto: Nákres odminovávacího vozidla Räumer - S

Vozidlo bylo usazeno na čtyřech kolech o šířce 0,53 m o průměru 2,7 m. Ocelová kola byla na obvodu obložena 15 cm silným gumovým polstrováním. Díky rozdílné šířce obou náprav se mělo dosáhnout co nejširší odminované stopy. Max. šířka vozidla byla 3,27 metru. Exploze min měly být zachycovány 1,1 m širokou pérovou „dráhou“. Na každé straně vozidla byl jeden řidič, čímž bylo vozidlo značně obratné a pohyblivé, pouze tlak na půdu při nasazení v terénu byl značný a stroj se bořil. Na konci války byl jediný cvičný exemplář nalezen spojeneckými jednotkami ve zkušebním prostoru v Hillerslebenu a byl pro ně značným překvapením.

Foto: Model prototypu odminovávacího vozidla Räumer - S