Každý, kdo se alespoň okrajově zajímá o druhoválečnou historii, ví, co přinesl Den D - vylodění spojenců v Normandii, díky němuž se otočil průběh druhé světové války. Málokdo ovšem zná konkrétní příběhy, které tento významný den přinesl, jako např. neuvěřitelný příběh dvou amerických zdravotníků Wrighta a Moora.

Foto: Zdravotníci Robert Wright a Kenneth Moore během Dne D zachránili mnoho životů (ilustrační foto) | U.S. Army / Public domain

Foto: U kostela v Angoville-au-Plain byl vybudován památník | Dominik Kačírek / CC BY-NC-ND

Psali jsme:Admirál Leahy, náčelník štábu vrchního velitele, byl ostře proti svržení atomových bomb na Japonsko

Ještě před zahájením vylodění 6. června 1944 byli do oblasti Normandie shozeni parašutisté ze 101. a 82. výsadkové výsadkové divize. Jejich cílem bylo zajistit hlavní příjezdové cesty na pobřeží a tím zabránit Němcům v dopravení posil. Vzdušný výsadek ovšem neprobíhal, jak bylo zamýšleno a velká část výsadkářů tak byla rozeseta po celé Normandii. A zde začal příběh Roberta Wrighta a Kennetha Moora. 

Výše uvedení zdravotníci ze 101. výsadkové divize seskočili nedaleko malé vesničky Angoville-au-Plain. Všude kolem už zuřila válka a oni hledali místo, kde zřídit ošetřovnu. Uprostřed vesničky se nachází kostel z 12. století, který se tehdy na tento účel výborně hodil. Oba zdravotníci se vydali na průzkum okolí hledat zraněné kamarády, které sváželi zpět do kostela na trakaři. 

Foto: Moore a Wright zanechali ve vesničce nezapomenutelnou stopu | Dominik Kačírek / CC BY-NC-ND

Foto: Původní rozbité výplně kostelních oken byly nahrazeny novými, s motivy amerických výsadkářů | Dominik Kačírek / CC BY-NC-ND

Psali jsme:Aussies v boji za Krále aneb jak byl v ohni Velké války "ukován" australský národ

Počet raněných rychle rostl a oba zdravotníci měli čím dal více práce. Zdravotníci poskytovali pomoc také civilistům, jako byly např. dvě holčičky, které byly zraněny během minometného útoku. Jedna z nich zraněním podlehla, druhou však zdravotníci zachránili. Boje byly velmi intenzivní a situace nestálá. Vesnici nejdříve obsadili spojenci, později je ovšem Němci vytlačili. Mezitím Wright a Moore ošetřili i několik německých vojáků. Když Němci vtrhli do kostela a uviděli, jak američtí zdravotníci pomáhají i německým vojákům, nechali je dělat svou práci. Jako podmínku si ovšem Moore a Wright určili, že se do kostela nebudou vnášet zbraně. 

Moore a Wright ošetřovali naprosto každého, kdo jejich pomoc v dané chvíli potřeboval. Intenzivní boje nakonec trvaly 3 dny, během kterých oba zdravotníci téměř nespali. Jejich zásoby se tenčily a zásobování bylo v nedohlednu. Museli si vystačit s tím co měli, případně co jim poskytli ostatní. Wright a Moore během tří dnů zachránili celkem přes 80 lidských životů. Na místě kromě zmíněné mladé dívenky zemřeli ještě dva vojáci. 

Foto: Oblast kostela byla pojmenována na „Place Toccoa“, tak se nazýval výcvikový kemp 101. výsadkové divize | Dominik Kačírek / CC BY-NC-ND

Kostel, ve kterém se tento příběh odehrál, stojí dodnes. Zůstaly dokonce i kostelní lavice, na kterých je stále vidět zaschlá krev raněných. Vymlácená okna byla nahrazena novými, s motivy výsadkářů. Wrightovi a Moorovi byl před kostelem postaven pomník, aby na jejich úsilí nebylo nikdy zapomenuto. Oba zdravotníci byli vyznamenáni Stříbrnou hvězdou. Robert E. Wright se dožil 89 let a zemřel v roce 2013. Kenneth Moore se dožil 90 let a zemřel v roce 2014.

Foto: V kostele jsou podobizny Moora (vpravo) a Wrighta (vlevo) | Dominik Kačírek / CC BY-NC-ND

Zdroj: wanderwisdom.com