V roce 1966 byl relativně malý, ale velmi efektivní samohybný prostředek protiletadlové obrany M42 Duster zařazen zpět do výzbroje a až do konce vietnamské války byl proti Severovietnamcům úspěšně nasazován. Ačkoli byl tento stroj původně určen k protivzdušné obraně, ve Vietnamu se většinou využíval proti pozemním cílům. Jeho dvouhlavňová výzbroj se ukázala být proti nepřátelské pěchotě doslova zničující. Severovietnamci samohybnému protiletadlovému kanónu M42 říkali "ohnivý drak".

Během války ve Vietnamu bylo kvůli husté vegetaci, obtížnému terénu a používání pěchoty v masových útocích nasazení přesných pokročilých zbraní spíše neúčinné. Místo toho byla často užitečnější taktikou drtivá palebná síla. Díky svým výkonným zbraním se tak samohybný protiletadlový kanón M42 do tohoto stylu vedení války dokonale hodil. Vozidlo se stalo důležitým nástrojem při obraně konvojů a působilo také jako strážní vozidlo na vojenských zařízeních a základnách po celém Jižním Vietnamu.

Foto: M42 Duster ve Vietnamu, 1968 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Válečná služba pozdějšího prezidenta USA Reagana formovala jeho politické postoje

Vozidlo M42 vzniklo, když USA začaly počátkem 50. let vyřazovat lehký tank M24 Chaffee a všechna vozidla na jeho podvozku. Tank M24 byl pak nahrazen tankem M41 Walker Bulldog. Během korejské války bylo proti severokorejským pozemním silám úspěšně používáno vozidlo M19, protiletadlová zbraň založená na platformě tanku Chaffee. Vozidlo M42 bylo postaveno tak, aby plnilo stejnou úlohu jako M19, tentokrát však na platformě tanku M41. Samohybný protiletadlový kanón M42 používal stejnou výzbroj jako M19 - dva 40mm protiletadlové kanóny Bofors. Každý kanón měl rychlost střelby 120 ran za minutu a celkově mohl M42 poskytovat nepřetržitý palebný výkon po dobu téměř 85 sekund.

Vozidlo M42 poháněl vzduchem chlazený šestiválcový motor o výkonu 500 koní, díky němuž stroj dosahoval na silnici vynikající maximální rychlosti 72 km za hodinu. Kromě toho byl chráněn až 25mm pancířem. V roce 1960, kdy byla výroba zastavena, bylo vyrobeno  celkem 3 700 kusů M42. Tehdy se předpokládalo, že M42 jsou kvůli novějším raketám země-vzduch nadbytečné a většinou tak byly předány Národní gardě.

Ve Vietnamu se však řízené protiletadlové rakety v malých výškách ukázaly méně účinné, než se předpokládalo, a tak byly M42 znovu zařazeny do frontové služby, aby tyto mnohem složitější systémy doplnily. Stroje pak působily ve třech praporech protivzdušné obrany v jižním Vietnamu. Jak se ale ukázalo, letecké útoky ze Severního Vietnamu byly relativně slabé, takže v roli protivzdušné obrany nebyly M42 příliš využívány. Místo toho se však uplatnily v protipěchotní roli.

Mnoho M42 se tak ocitlo na perimetru vojenských základen, strategicky umístěných tak, aby je před případným útokem nepřátel svou účinnou výzbrojí co nejlépe chránily. Během pěchotních útoků byly M42 smrtící a palbu mohly zahajovat na značnou vzdálenost. Střely ráže 40 mm dokázaly doslova zasypat oblast explozemi, což se velmi osvědčilo při likvidaci soustředěné pěchoty.

Psali jsme:Konec 2. světové války v Evropě

Granáty ráže 40 mm poskytovaly vynikající tříštivý účinek a mohly být použity i k nepřímé palbě. Byly také obzvláště užitečné proti nepancéřovaným vozidlům, jako byly osobní a nákladní automobily. I když byly M42 často nasazovány k obraně základen, účastnily se i pozemních operací, pátracích a záchranných misí a sloužily jako doprovod konvojů. 

Těsně před ofenzívou Tet v roce 1968 se 11 strojů M42 a pět strojů Quad-50 (vyzbrojených kulomety) účastnilo jedné záchranné mise, kdy tyto zbraně dohromady vystřelily 20 000 nábojů ráže 40 mm a téměř 30 000 nábojů ráže .50.

Když se pak USA stáhly z Vietnamu, přenechaly mnoho svých M42 Duster jihovietnamské armádě, zatímco zbytek byl předán zpět jednotkám Národní gardy USA. Dustery sloužily až do roku 1988, kdy byly po dlouhé kariéře definitivně vyřazeny ze služby.

Zdroj: warhistoryonline