„Plánuješ nějakou akci na podporu Američanů při jejich průjezdu přes ČR"? Tak zněl dotaz od jednoho mého kamaráda, který jsem dostal před průjezdem Američanů přes naši republiku. Neplánoval jsem nic a ani jsem k tomu neviděl žádný důvod.

Foto: Amíky jsme vítali jako diví a co naši kluci?

Samozřejmě mě rozčilovaly akce komunistů a dalších jim podobných „ignorantů", kteří chtěli průjezd vojáků zablokovat. Obyčejný přesun vojenské kolony nazývali okupací a snažili se získat podporu veřejnosti při těchto protestech. Z mého pohledu se jednalo o obyčejný průjezd vojenské techniky přes naše území.

Psali jsme:Zemřel Kurt Taussig, jeden z posledních dvou žijících československých letců RAF

Jsme členy NATO, tak co je na tom pobuřujícího. Technika se vracela ze cvičení v Pobaltí a „amíci" si evidentně chtěli ověřit, jestli jsou schopni technicky i logisticky zvládnout přesun na tak dlouhou vzdálenost. Nicméně následné akce na podporu amerických vojáků, které svou pompézností a masovostí zaskočily i samotné Američany, mě překvapily svým rozsahem a přiměly k zamyšlení.

Proč tolik lidí vítá americké vojáky vracející se ze cvičení na mateřskou základnu a když se vrací naši kluci se zahraničních misí, tak kromě pár rodinných příslušníků je nevítá nikdo? Proč jsou lidé ochotní v mrazu a zimě čekat až několik hodin na hraničním přechodu v Harachově a na letiště v Praze Kbelích nedorazí?

Foto: Nezasloužili by si naši vojáci podobné uvítání, jakého se dostalo nedávno Američanům?

Kde je ta chyba, že cizím vojákům se dostává více úcty než našim vlastním?
Američani byli vítaní podobně jako osvobozenecká vojska v pětačtyřicátém, lidé jim nosili pivo, bábovku a podél trasy kolony pobíhali s americkými vlajkami. Proč podobné uvítání nepřipraví i pro naše vojáky?

Psali jsme:Francie podpořila útok na turecké síly v Libyi

Jsou snad naši kluci horší bojovníci nebo odvádějí horší práci? Určitě ne, všude kde česká armáda působí, tak dostává od spojenců jenom ta nejlepší hodnocení, čeští vojáci šíří dobré jméno České Republiky a skvěle reprezentují naši vlast. Bojují proti terorismu a nasazují své životy. Přesto se jim po jejich návratu do vlastí nedostává podobného přijetí jako americkým vojákům vracejících se z cvičení. Naopak jsou velmi často dehonestování a za jejich práci haněni. To jsou otázky, na které si nedokážu odpovědět...

Již nyní slyším mnoho odpovědí typu," jak máme vědět kdy a kde přistanou, na letiště v Kbelích nás stejně nikdo nepustí" a další podobné. Jsem si ale jist, že kdyby zde bylo tolik vůle jako přivítat Američany a vznikla nějaká podobná iniciativa typu „ přivítejme české vojáky". Jistě by se dalo v součinnosti s AČR vše zorganizovat. Jaké by asi bylo příjemné překvapení pro naše kluky, kdyby na letišti vedle rodinných příslušníků čekali i další lidé, kteří by jim svou přítomností vyjádřili podporu a řekli prosté děkujeme vám za to, co pro nás děláte...