Podoba vojenských „mundůrů“ se v průběhu století měnila snad ještě rychleji než ošacení krásných dvorních dam. Pestré vzory až příliš pyšně zdobené nejrůznějšími doplňky, se spíš než do válečné vřavy hodily pro slavnostní promenádní pochody, případně pro předvádění v tanečních prostorách během proslulých vojenských bálů. Přítrž tomu učinila až první světová válka, která si díky masovému nasazení kulometů vybírala krvavou daň za sebemenší demaskující příznaky. A tak velice rychle přišly „do módy“ jednobarevné, šedivé, hnědé, zelené, modré a černé stejnokroje. V této době byl také učiněn pokus o stejnokroj s maskovacím potiskem.

Podle všeho byl to právě vojín Guingot, kdo se jako první v roce 1915 ve francouzské armádě pokusil ručně pomalovat blůzu stejnokroje barvami četně se vyskytujícími v přírodě. Nehledě na to, první skutečně účinné maskovací vzory se objevily až v době 2. světové války. Zato od té doby je právě této oblasti věnována ve všech armádách světa nemalá pozornost.

Foto: První skutečně účinné maskovací vzory se objevily až v době 2. světové války (na snímku příslušník německých Waffen-SS)

Psali jsme:Americké námořnictvo dokončilo modernizaci balistických raket Trident II s jadernými hlavicemi

Historie světového vývoje maskovacího potisku na polní stejnokroje je však nejen dlouhá, ale i složitá. Za optimální se dlouhou dobu považovalo použití šesti barev. Zkušenosti a poznatky z Afghánistánu a Iráku ukázaly, že například u pouštních vzorů jsou vhodné přibližně desetinásobně větší skvrny než u předchozího typu WOODLAND. To vedlo k přechodu z šestibarevného vzoru k tříbarevnému. 

V posledních letech čím dál více armád dává přednost tzv. digitálním vzorům. Jedná se vlastně o nesprávné pojmenování, které je založeno na vizuální podobě s digitálním obrazem, jenž je vlastně utvořen z malých prvků – pixelů. Právě pixely čtvercového tvaru používají počítačové programy, generující maskovací vzory. 
Maskování založené na malých čtyřhranných elementech, se po určitých pokusech o prosazení skutečně ujalo až koncem minulého století. 

Armádní bojový stejnokroj

Tehdy kanadská armáda hledala nový vzor pro polní stejnokroje svých vojáků. Vyvinula zcela nový, digitální vzor CADPAT, který se záhy stal doslova revolučním počinem v oblasti vystrojování vojáků do pole. Se svým digitálním vzorem nazvaným MARPAT, prakticky souběžně přišla i americká armáda. Jednalo se o stejnokroj jednotek námořní pěchoty. V roce 2005 získaly polní stejnokroje s digitálním potiskem ACU (Army Combat Uniform), po více než dvou letech testování i pozemní jednotky americké armády. Na rozdíl od vzoru MARPAT došlo k odstranění černé barvy, a to z toho důvodu, že se v lesním prostředí prakticky nevyskytuje. Armádní laboratoř v Naticku se v tomto případě rozhodla pro univerzálnější řešení a výběr barev volila tak, aby vyhovovaly jak v poušti, tak i v mírném pásmu. Vznikla uniforma, která se dá použít stejně dobře v USA, jako v Iráku či Afghánistánu. 

Foto: Se vzorem CADPAT přišla jako první kanadská armáda

Psali jsme:Česká odstřelovačská puška vz.54: Zbraň, na kterou historie skoro zapomněla

Změna vzoru potisku většinou bývá spojena s celou řadou úprav polního stejnokroje a především jeho materiálového složení. Ne jinak tomu bylo i v tomto případě. Stejnokroj byl od ledna roku 2003 testován vojáky brigády Stryker nejdříve v USA a později v Iráku. Zkušební používání prvních dvaceti pěti kusů stejnokrojů bylo vyhodnoceno a většina připomínek zapracována do druhé verze. Její testování vyústilo ve vyvinutí třetího, konečného prototypu. Výsledkem bylo odstranění spodních kapes původních stejnokrojů, ty byly nahrazeny kapsami na rukávech. Voják tak k nim měl přístup i v okamžiku, kdy nesl na sobě balistickou či taktickou vestu. Původní knoflíky vystřídaly oboustranně otevíratelné odolnější a také rychlejší zipy. Celkově bylo na tomto stejnokroji provedeno 18 změn. Jednalo se například o nový límec, který se dá kromě klasického způsobu nosit také jako zvednutý.

Foto: Kanadští vojáci v digitálních polních stejnokrojích

Poskytuje tak nejen ochranu proti prachu, ale zároveň chrání krk před nebezpečným hmyzem a odřením, způsobeným balistickou vestou. Hodnostní označení se přesunulo na prsa mezi kapsy. Veškerá další označení, včetně příslušnosti k divizi a odbornosti se připevňují suchými zipy. Oblast rukávů a loktů uzpůsobila armádní laboratoř pro použití chráničů. Na stejnokroj je možné umístit rovněž identifikační štítky, které slouží k snadnějšímu rozpoznávání při nočním boji. Stejnokroj se skládá z blůzy, kalhot, trička, které odvádí vlhkost a vysokých bot. Na hlavě je k němu možné nosit balistickou přilbu s potahem se stejným vzorem potisku, čepici s kšiltem, případně baret. Použitý materiál je mnohem lehčí, nemačkavý, příjemně se nosí a má delší životnost. 

Na začátku byla věda

„Trend tzv. digitálního potisku nevznikl na základě nějaké umělecké kreativity, ale vychází z nových vědeckých poznatků. Hlavními faktory, které tvoří moderní maskování, jsou biofyzika zpracování barev, rozdíl mezi rozpoznáváním a odhalováním cíle, signálová detekční teorie, biomechanika, taktická doktrína a další teorie a poznatky,“ vysvětluje Jiří Plachý z VOP-026 Štemberk, s. p., divize VTÚO v Brně. „Při testování vzoru MARPAT bylo mimo jiné využito i vybraných námořních kadetů s perfektní ostrostí vidění, kteří měli za úkol najít v terénu různě maskované cíle během přesně stanovené, velmi krátké doby. MARPAT při těchto testech dosáhl vynikajících výsledků, jeho odhalení a následná identifikace cíle trvala dvakrát delší dobu, než u ostatních standardních maskovacích vzorů.“

Foto: Digitální vzor u US Navy

Samotný potisk vzniká tak, že se nejdříve připraví tzv. makrovzor. Ten je možné buďto vygenerovat na počítači, anebo se použije již užívaný. Pak se s pomocí programu vytvoří tzv. mikrovzor. Jedná se v podstatě o systém, na základě kterého se makrovzor rozpixeluje. A právě aplikováním mikrovzoru na makrovzor vzniká tzv. digitální potisk. Pak už zbývá jen podle charakteru krajiny, ve které budou vojáci nasazeni, zvolit nejvhodnější barvy a velikost elementů. 
Protože se digitální vzory skládají ze dvou částí, říká se jim také někdy dual-tex.

V současné době využívá tzv. digitální vzor i finská, ruská, italská armáda, čínská námořní pěchota a mnohé další ozbrojené složky. Před nedávnem přistoupily k výměně polních stejnokrojů za ty s digitálním potiskem i Ozbrojené síly Slovenské republiky. Zatím jsou jimi prioritně vystrojováni vojáci nastupující do misí. A to včetně jednotek zařazených do česko-slovenského Battle Group. Kromě kompletních stejnokrojů dostávají v digitálním provedení i veškeré doplňky, bojovou vestou počínaje a potahem na přilbu konče. Nový digitální vzor byl dokonce nastříkán i na vrtulníky. „Na toto téma jsem psal diplomovou práci na Vojenské akademii M. R. Štefánika v Liptovském Mikuláši. Pokud se týče odstínů barev, je nový vzor potisku hodně příbuzný tomu původnímu. Pouze jsme ubrali černou, které bylo příliš mnoho. Celkově jsme volili měkčí, světlejší barvy,“ vysvětluje poručík Michal Bona z praporu oprav z Martina. „Digitální vzor ale vykazuje jednoznačně mnohem lepší krycí schopnosti.“ 

Foto: Americká pěchota používá univerzální digitální vzor na svých uniformách ACU

Nemalý význam pro maskovací účinky má ale i velikost jednotlivých čtyřhranných elementů. Zjednodušeně se dá říci, že malý vzor je vhodný na krátké vzdálenosti, velký pak na dlouhé. 

Foto: Americký voják v polním stejnokroji s potiskem ACU na základně v afghánském Lógaru

Efektivní je i vzor améby

„Digitální“ maskovací vzory podle Jiřího Plachého však nepřinášejí nic až zas tak převratného. Existuje také možnost jít cestou zlepšení maskovacích vlastností dosavadních nepravidelných maskovacích vzorů a především jejich lepšího přizpůsobení požadovanému přírodnímu okolí. „Vše podstatné bylo uvedeno do praxe už v polovině minulého století, kdy došlo k představení nejdokonalejších nepravidelných maskovacích vzorů. Ty byly velice vhodné pro použití v místních podmínkách. Jednalo se například o vzor améby, který ve spojení s volným střihem převleku, byl velmi efektivní v rozbití siluety lidské postavy,“ připomíná jeden z našich nejlepších odborníků na problematiku maskování. „Zajímavý je také fakt, že nebylo použito barvy splývající s konkrétním okolním prostředím, jako například u maskovacího vzoru USA HARDWOOD, ale veškeré úsilí se soustředilo na rozbití siluety vojáka.

Foto: Americká námořní pěchota

Letní maskovací vzor například představoval černé body na trávově zeleném pozadí, podzimní pak hnědé améby (měňavky – pozn. autora) na žluto-hnědém pozadí. Dvojdílný převlek byl velmi volný a oblékal se přes uniformu, průřezy v něm umožňovaly přístup ke kapsám stejnokroje. Toto řešení použili později Němci u maskovacích převleků.“

Foto: Digitální vzory potisku si zvolila i italská armáda

Z toho vyplývá, že je nutné mít maskovací vzor s dostatečným kontrastem mezi jednotlivými poli. V opačném případě dochází od určitých vzdáleností k jejich splývání a krycí účinnost se tak zmenšuje. Vzory musejí mít schopnost vizuálně rozbít plochu, na které se nacházejí, a snížit tak možnost její identifikace. Barvy musejí být pokud možno nekontrastní k okolnímu většinovému prostředí v danou roční dobu. „Tyto požadavky splňuje většina z dostupných maskovacích vzorů. Důležitý je ale i tvar stejnokrojů. Moderní upnuté střihy jsou sice na postavě vojáka impozantní, ale volné převleky lépe rozbijí siluetu a jsou i pohodlnější,“ upozorňuje Jiří Plachý. „Z trendů výzkumu a vývoje ve státech NATO také vyplývá, že není nutné zavádět do užívání univerzální maskovací potisk.“

Foto: Na tomto snímku je dobře vidět rozdíl mezi původním potiskem polních stejnokrojů slovenských vojáků a digitálním vzorem již nových doplňků

Nový maskovací vzor v AČR

Kdy se setkají čeští vojáci s polními stejnokroji s novými maskovacími potisky a jakou budou mít podobu, není zatím ještě úplně zřejmé. Tato problematika se řeší v podstatě ve všech armádách NATO. Je úzce spjata s projektem „Voják 21. století“, který v AČR řídí sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO a nelze ji tedy posuzovat odděleně. Se zavedením nového polního stejnokroje jako součásti tohoto záměru bylo uvažováno v jeho druhé fázi, tedy od roku 2015. „K tomuto účelu byla zřízena komise k realizaci vývoje, inovace a modernizace polní a speciální výstroje.

Foto: Vojáci v uniformách s digitálním potiskem

Zahájení vývoje nového polního stejnokroje je třeba ho připravovat nejen z pohledu maskovacích vlastností, a to včetně zadání počtu potisků nebo jeho univerzálnosti, ale také z pohledu technické reálnosti průmyslové aplikace barviv na různé druhy textilií, vlastností stejnokrojové tkaniny ve všech aspektech, konstrukčního provedení, nástavbového modulárního řešení, ochrany proti povětrnostním vlivům, letní a zimní varianty, kombinace s prostředky balistické ochrany jednotlivce, polní obuví, rukavicemi, ochranou hlavy a očí a nosných systémů,“ řekl nám v této souvislosti náčelník výstrojní služby AČR podplukovník Josef Imrich. „Je potřeba také připomenout, že v současné době působí v rámci NATO tři pracovní skupiny, z jejichž výsledků a závěrů se bude určitě vycházet. Jde o pracovní skupiny NATO RTO/SCI-157 zabývající se problematikou maskování jednotlivce v zastavěných oblastech, NATO RTO/SCI-218 posuzující maskování jednotlivce v polozastavěných suchých oblastech a NATO RTO/SCI-219 sledující tematiku maskování jednotlivce v teplých vlhkých oblastech. A právě od toho se bude odvíjet nejen termín nových polních stejnokrojů, ale i jejich podoba.“ 

Foto: Slovenští vojáci v digitálních maskovacích uniformách | dvidshub.net

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue