Panjandrum je masivní, raketami poháněný, výbušninami naložený vozík vyvinutý koncem 2. světové války oddělením pro vývoj zvláštních zbraní (DMWD), spadající pod Úřad admirality a námořních záležitostí při Ministerstvu obrany Velké Británie. Zařízení, připomínající spíše kus cirkusového inventáře nebo pouťové atrakce, mělo být schopné prorazit až 3 metry vysoké a 2 metry široké betonové zátarasy, které byly součástí Atlantického valu na pobřeží Francie. Jedním z hlavních požadavků bylo, aby jej šlo vypouštět z vyloďovacích člunů, protože dopravit jej ručně až na pláž by bylo pro vojáky extrémně nebezpečné.

Foto: Zařízení o dvou třímetrových kolech s ocelovou obručí širokou 30 cm bylo spojené středovým bubnem naloženým výbušninami. Pohon měla zajišťovat na každém z kol připevněná sada korditových raket. Bylo odhadováno, že při plné hmotnosti 1800 kg vyvine Panjadrum rychlost kolem 100 km/h. To mu mělo umožnit jednoduše převálcovat jakoukoliv překážku než dorazí ke svému cíli. | Wikimedia Commons

Již dříve podporučík námořnictva Nevil Shute vypočítal, že na vytvoření otvoru pro průjezd tanku bude zapotřebí nejméně jedné tuny výbušnin. Přepravení takového množství trhaviny pod nepřátelskou palbou, ale představovalo značný problém. Jedno z diskutovaných řešení vyústí ve vytvoření konceptu “Velkého Panjandrumu” (anglický výraz „panjandrum“ se používá v Commonwealtu k popisu mocného člověka nebo sebevědomého úředníka). Zařízení o dvou třímetrových kolech s ocelovou obručí širokou 30 cm bylo spojené středovým bubnem naloženým výbušninami. Pohon měla zajišťovat na každém z kol připevněná sada korditových raket. Bylo odhadováno, že při plné hmotnosti 1800 kg vyvine Panjandrum rychlost kolem 100 km/h. To mu mělo umožnit jednoduše převálcovat jakoukoliv překážku než dorazí ke svému cíli.

Psali jsme:Nové pistole pro americkou armádu se zalíbily i námořnictvu a námořní pěchotě, SIG Sauer na tom vydělá balík

Ve východolondýnské čtvrti Leyton byl v tajnosti zkonstruován prototyp a v noci byl převezen na zkušební plochu v devonském městečku s neobvyklým názvem Westward Ho! Nicméně po zvolení pláže, kde mělo dojít k testům se celý projekt odtajnil, neboť ani válka nezabránila unaveným Angličanům v trávení pozdně letních dní odpočinkem na pláži. Každá zkouška pak byla i přes bezpečnostní upozornění DMWD sledována velkým publikem.

Foto: Spekuluje se, že celá akce možná byla součástí klamného manévru v rámci Operace Fortitude. Ta měla Němce přesvědčit, že se Spojenci chystají zaútočit proti silně bráněnému systému pevností obklopující Pas-de-Calais namísto méně opevněnému pobřeží Normandie. | Wikimedia Commons

Protože nic ani vzdáleně podobného nebylo dřív zkonstruováno, zkoušky probíhaly za přítomnosti značné nervozity. Zpočátku bylo ke kolům připevněno jen několik raket. Váha výbušnin pak byla simulována pískem. Když Shute vydal signál, byly rakety aktivovány a Panjandrum se vymrštil vpřed z rampy vyloďovacího člunu. Při první zkoušce selhalo několik raket na pravém kole, což vychýlilo zbraň z kurzu a pokus tak skončil nezdarem. Ani další zkoušky a přidání více raket nevyřešilo problém se směrováním zbraně. Panjandrum se vždy vymkl kontrole a nedosáhl ani pláže.

Po třech týdnech trápení a úprav v dílně se Angličané vrátili zpět na pláž. Panjandrum byl nyní nově vybaven 70 raketami a třetím, stabilizačním kolem. Po vypuštění se nadějně vrhl proti pobřeží, nicméně po chvilce motání se po písku se otočil a namířil si to zpět do moře. Následně se uvolnilo několik raket, které se divoce rozlétly nad hlavy přihlížejícího davu a nebo explodovaly pod vodou. Navzdory těmto selháním, Shute a jeho tým pokračovali v experimentech. Třetí kolo bylo odstraněno a ke zbývajícím dvěma byly připevněny kabely, které měly umožnit alespoň základní zatáčení. Panjandrum byl nicméně příliš výkonný, z kabelů se utrhl a jejími zbytky švihal po pláži jako biči. Následující týdny byly ve znamení zkoušení všech možností od tlustších kabelů po silnější držáky raket. Protože se tyto vady nepodařilo odstranit, tým DMWD dostal od svých nadřízených pokyn, aby alespoň “zajistili, že zařízení bude cestovat víceméně směrem k nepříteli”. Následně byly na leden 1944 naplánovány finální zkoušky za přítomnosti britské admirality, výzkumníků a oficiálního vojenského propagandisty.

Psali jsme:Panzerwurfmine - německý druhoválečný protipancéřový granát s křidélky

Brian Johnson v dokumentu BBC z roku 1977 popisuje, co se toho dne dělo: “Z počátku se vše vyvíjelo dobře. Panjandrum se rozjel z rampy do moře a zamířil k pobřeží. Vše sledovali vysocí důstojníci z bezpečné vzdálenosti na pláži. Náhle to vzdal jeden z držáku raket. Raketa vylétla a hned za ní se vysvobodila druhá. Panjandrum sebou začal zlověstně škubat. Vrazil do řady drobných kráterů v písku a naklonil se na pravobok, valíc se přímo proti kameramanovi Klemantaskimu. Ten na celou scenérii koukal skrze čočky kamery, takže podcenil v jaké vzdálenosti stojí a pokračoval v natáčení. Jak se k němu Panjandrum s lomozem valil vzhlédl, jen aby zjistil že do všech stran rakety pálící zařízení míří přímo na něj. Jak běžel, aby si zachránil život viděl, jak armádní i námořní důstojníci utíkají všemi směry a zamotávají se do ostnatého drátu kolem pláže. Panjandrum opět změnil směr a pelášil do moře. Náhle ale na písku havaroval a za výbuchů raket se rozlétl po celé pláži”

Z výsledku zkoušky nepřekvapí, že celý projekt byl z bezpečnostních důvodů okamžitě ukončen. Nicméně se od té doby se spekuluje, že celá akce možná byla součástí klamného manévru v rámci Operace Fortitude. Ta měla Němce přesvědčit, že se Spojenci chystají zaútočit proti silně bráněnému systému pevností obklopující Pas-de-Calais namísto méně opevněnému pobřeží Normandie.

Video: Panjandrum v akci / YouTube