Rusko dostalo k dispozici nejnovější izraelskou raketu, která při neúspěšném startu dopadla na území Sýrie. Podle tiskové agentury Sina se Rusko zmocnilo jedné z izraelských raket systému protiraketové obrany "Davidův prak". Podle této agentury raketa utrpěla pouze menší škody, když dopadla na území Sýrie, kde ji objevily místní bezpečnostní síly a následně raketu předaly ruské armádě za účelem zkoumání jejího systému.

Foto: Raketový obranný systém Izraele David's Sling | Wikimedia Commons

Poté, co Izrael vypustil dvě rakety, jedna z nich zasáhla svůj cíl, zatímco druhá havarovala. Syrská armáda tomu přikládala velký význam a okamžitě vyslala na místo vojsko, aby zjistila místo dopadu rakety. Po potvrzení, že raketa neexploduje, byla tato rychle přemístěna z místa havárie.

Psali jsme:Dum spiro spero: Přehled všech právě probíhajících válek na naší planetě

Foto: Raketový obranný systém Izraele David's Sling | Wikimedia Commons

David's Sling, dříve známý jako Magic Wand, je vojenský systém Izraelských obranných sil, který společně vyvíjí izraelská státní zbrojařská firma Rafael Advanced Defense Systems a přední nadnárodní korporace Raytheon Company. Cílem systému je zachytit nepřátelská letadla, drony, taktické balistické střely, rakety se středním až dlouhým doletem. David's Sling by měl časem nahradit protiletadlový raketový systém středního dosahu MIM-23 Hawk a taktický mobilní raketový systém MIM-104 Patriot.

Foto: MIM-23 Hawk | Wikimedia Commons

Foto: MIM-104 Patriot | Wikimedia Commons

Psali jsme:Fattah: hypersonická novinka z Íránu

Raketový obranný systém Izraele David's Sling je nejnovějším systémem, jaký má izraelská armáda v provozu. Raketa má účinný dosah až do 400 kilometrů. Z hlediska svých charakteristik tedy konkuruje ruskému systému protivzdušné obrany S-400.

Foto: Ruský systém protivzdušné obrany | V. Kuzmin / CC BY-NC-ND 

S-400 Triumf (kódu NATO SA-21 Growler), dříve známý jako S-300PMU-3, je nová generace protiletadlového zbraňového systému středního a velkého dosahu, vyvíjená ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je S-400 ve službě od roku 2007.

Je určen k likvidaci moderních i pokročilých prostředků vzdušného napadení jako jsou taktické a strategické bombardéry, taktické balistické střely a balistické rakety středního dosahu, nadzvukové vzdušné cíle, ale i letadla včasné výstrahy. Vysoký stupeň automatizace umožnil výrazně snížit obslužný personál.

Foto: Ruský protivzdušný systém S-400 Triumf | Wikimedia Commons

S-400 je jediný systém, který je schopen selektivně pracovat až se čtyřmi různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dálkový dosah, čímž dokáže vytvořit vrstvenou obranu. Jedná se o 40N6 extrémně dlouhého dosahu, 48N6 dlouhého dosahu a střelu 9M96 středního doletu. Každá ze střel má jiné schopnosti.

Počátky vývoje systému S-400 souvisely se šířením letadel typu „AWACS“, letadel pro elektronický boj a stíhaček, nesoucích řízené střely, kterými mohly zasahovat pozemní cíle ze vzdálenosti mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany. Problém ničení těchto letadel neřešila ani modernizace tehdejších protiletadlových raketových systémů S-200. O projektu vytvoření systému protivzdušné obrany s dosahem asi 400 kilometrů se začalo uvažovat již v roce 1988. Vývojem tohoto systému byla pověřena konstrukční kancelář Almaz, která jako první prototyp použila platformu S-300P.

Foto: S-400 Triumf na přehlídce v Moskvě v roce 2015 | Wikimedia Commons

S-400 Triumf je kompatibilní s existujícími raketami systémů S-300PMU1 a S-300PMU2. První start nové modifikované rakety 48N6E se uskutečnil 12. ledna 1999 na polygonu Kapustin Jar. Většina prací na testování samotného raketového systému byla dokončena v roce 2001 a do konce roku 2006 byly úspěšně ukončeny i zkoušky nové střely, určené k ničení balistických cílů.