V minulém díle jste se mohli dočíst o zahájení 1. ostré akce jednotky SOG v Afghánistánu. Níže článek volně pokračuje.

Foto: Patrola příslušníků jednotky SOG

Krátce po půlnoci jsme vyrazili na pochod, šli jsme za britskou patrolu, která znala prostor a měla nás zavézt do místa útoku. Procházeli jsme spící afghánskou vesnicí, nikde ani živáčka, kromě psů, kteří na nás štěkali. Pozorovali jsme každý stín, jestli se nepohne a nevyklube se z něj talibanec. Bylo to něco jiného než noční pochody v Boleticích, kde na vás vyběhne z křoví maximálně divoké prase.

Psali jsme:Čeští vrtulníkáři se vrátili ze cvičení Mountain Flight 2018 ve Francii

Foto: SOG často používali při plnění bojových úkolů čtyřkolky

Ztichlá vesnice působila zlověstně, jako by byla předzvěstí něčeho hrozivého, co má přijít. Během nočního pochodu musíte udržovat mezi jednotlivými muži takové rozestupy, abyste viděli na chlapa před sebou, ale zároveň byli dostatečně od sebe vzdáleni pro případ napadení nebo vyšlápnutí NVS (nástražný výbušný systém v angličtině IED).

Zároveň musíte kontrolovat i chlapa za vámi, jestli se neztratil ve tmě. Pochod byl o to nebezpečnější, že jsme šli do tzv. Green zone, oblast podél řeky Helmand a museli jsme se pohybovat po cestách, na rozdíl od pohybu v poušti, kde si v podstatě můžete zvolit libovolnou cestu k dosažení cíle a tím snížit možnost vyšlápnutí NVS.

Během našeho pobytu v Afghánistánu se každý nejvíce obával NVS a sebevražedných atentátníků. Když po vás někdo začne střílet, tak se můžete bránit, ale proti NVS to v podstatě nejde. Zkrátka musíte věřit, že vám se to nestane nebo že to schytá někdo jiný. Když vyrážíte do válečné operace tak má každý strach, jde jen o to jej překonat, protože víte, že se kolem vás umírá a víte, že to může potkat i vás.K překonání strachu má každý svou metodu, někdo věří v boha, někdo má talisman pro štěstí někdo si nechá vyložit karty, ale každý věří, že on to přežije.

Psali jsme:Podívejte se, jak cvičí příslušníci elitního útvaru AZ 102. průzkumného praporu

Foto: Před akcí

Náhle z dálky zarachotila střelba a nad hlavou nám prolétlo několik střel, z nichž některé byly trasovací (svítící). Okamžitě jsme se rozeběhli do stran a zaujali obranné postavení. Srdce se vám rozbuší a zrychlí se tep, „tak už je to tady, už o nás vědí" proběhne vám hlavou a ještě více hledíte do tmy a snažíte se zachytit jakýkoli náznak nepřátelské aktivity.

Po chvíli ticha a očekávání dostáváme od Britů pokyn, že můžeme pokračovat v cestě. „To byl kalašnikov asi někdo střílel nazdařbůh" řekl nám britský důstojník , který k nám byl přidělen." Jak to asi poznáš, když vidíš stejný hovno jako já" pomyslel jsem si... Po pár týdnech jsem se mu v duchu několikrát omluvil. AK 47 má skutečně tak nezaměnitelný zvuk, že ho bezpečně poznáte podle sluchu. Několikrát jsem si vzpomněl na film Bojové nasazení, kde seržant americké námořní pěchoty říká nováčkům „ to je AK 47, zbraň vašeho nepřítele, zapamatujte si ten zvuk" i my jsme měli později mnohokrát příležitost ten zvuk slyšet a vždy, když jsme jej uslyšeli nám bylo jasné, že přichází problém.

Foto: Pyrotechnik SOG

Kolona se dává opět do pohybu... Nyní se již pohybujeme mezi keři v poměrně husté vegetaci a častokrát musíme překonávat zavlažovací kanál. Překonávat tyto kanály není žádná legrace. Jsou tři až čtyři metry široké a asi dva metry hluboké, většinou je přes ně položen padlý strom. Za normálních okolností by to nebylo nikterak těžké, ale pohybovat se ve tmě a s čtyřiceti kg zátěže po tenkém kmeni stromu není tak jednoduché.

Přede mnou šel „lolit", přezdívka nejmladšího příslušníka útvaru, najednou uklouznul a zmizel v kanále. Jeho jediným štěstím bylo, že vzhledem k hustotě vegetace jsme museli zkrátit rozestupy, takže jsme od sebe byli pouze několik metrů a mohli ho vytáhnout, než úplně zmizel pod hladinou.

Foto: Pyrotechnik při práci

„ Ty vole já nemohl dělat vůbec nic, táhlo mě to dolů jako kámen" řekl nám, když se oklepal. V té době jsme používali americké vesty bez možnosti odhozu materiálu a než by se z toho vymotal, tak by se s největší pravděpodobností utopil. Asi o měsíc později se v kanále utopili dva Britové, kteří se nedokázali včas zbavit neprůstřelných vest. Později jsme na základě těchto zkušeností začali vyvíjet vlastní neprůstřelnou vestu, která je vybavena dvěma odhozy, tak aby se voják i ve stresové situaci dokázal zbavit materiálu. Dnes je tato vesta komerčně velmi úspěšná a prodává se po celém světě.

Po další hodině pochodu jsme se přiblížili k zájmovému objektu. Všude bylo ticho a pouze z dálky jsme slyšeli zvuk motorů „gunshipu". Jedná se o letoun AC 130, který je vybaven dvěma šestihlavňovými kulomety v ráži 7,62, jedním 40 mm automatickým kanonem a upravenou 105 mm armádní houfnicí. „Dál už musíte sami" oznámil nám důstojník britské patroly.

Začali jsme postupovat podle připraveného plánu. Rozdělili jsme se do dvou skupin a pomalu jsme se přibližovali k Safehousu. Asi po patnácti minutách jsme byli na místě. Doufali jsme, že jsme na místě. Protože „Compoundy" (název pro afghánské obydlí) vypadají všechny stejně. Jedná se o menší či větší dům, uplácaný z hlíny a rákosu a celý pozemek je obehnán vysokou zdí, která může dosahovat výšky až čtyř metrů. Je problém je rozeznat i ve dne, protože se nemáte čeho chytit, žádná barva, žádný viditelný markant, natož v noci. Jediným vodítkem je mapa, GPS souřadnice a víra, že jste neudělali někde chybu. Zaútočit na špatný Compound by byla neodpustitelná chyba, která by mohla mít nedozírné následky a ještě by jsme ze sebe udělali blbce.

Celý tým fungoval jako dobře namazaný stroj. Kulometčík se svým pomocníkem, ten chudák musel celou cestu, kromě svého materiálu nést skládací žebřík, zaujali postavení v rohu objektu na vnější straně zdi. V okamžiku rozkazu k útoku museli vylézt po žebříku na střechu a zaujmout palebné postavení. Jejich úkolem byla palebná podpora týmu v případě větších problémů a také krytí týmu před možným napadením zvenčí. Pyrotechnik se přiblížil k vhodnému místu pro vytvoření vstupu do Compoundu a přiložil na ně nálož.

Foto: Přiložení nálože

Zbytek týmu zaujal obranné pozice a čekal, až bude vše připraveno.

Britský spojař se spojil s HQ (britským velitelstvím) a všichni jsme čekali rozkaz k zahájení útoku na nepřátelský Safehouse.

Foto: Vytvořený vstup do Compoundu

Pokračování v dalším díle...