Německý samopal MP 40 (Maschinenpistole 40) byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády během 2. světové války. Jednalo se o velmi účinnou a přesnou zbraň na krátké vzdálenosti a během války se jí vyrobilo přes jeden milion kusů! Pojďme se na tuto legendární zbraň podívat podrobněji. 

Foto: Samopal MP 40  | Flickr

MP 40 patřil do řady samopalů MP 38, MP 38/40 vyráběných německou firmou Erma Werke, kterou německá vláda pověřila vývojem nového samopalu v letech těsně před druhou světovou válkou. Při vývoji dala firma maximální důraz na jeho jednoduchou výrobu. 

Psali jsme:Zátěžový test odolnosti ruské útočné pušky AK-12

Při výrobě samopalu MP 38 se uplatnily na svoji dobu produktivní metody. V případě MP 40 byl výrobní proces ještě více zracionalizován, díky čemuž se těchto samopalů v období 2.světové války vyrobilo přes milion. U samopalu MP 40 se lisování součástí z plechu, bodové svařování a modulové uspořádání uplatnilo v ještě větší míře než u předchozího typu.

Foto: Němcký voják (zcela vlevo) se samopalem MP 40 | Bundesarchiv

Výroba samopalů díky těmto opatřením dokázala pokrýt značnou poptávku, která se ještě podstatně zvýšila po zahájení bojů na frontě Sovětského Svazu v roce 1941. Jednoduché výrobní metody a modulová koncepce umožnily předat výrobu různých součástí drobným subdodavatelům. Samopaly MP 38 a MP 40 se lidově nazývaly "schmeissery", ve skutecnosti však byly dílem Heinricha Vollmera. Hugo Schmeisser se na vývoji těchto zbraní nepodílel.  

Varianta samopalu s upravenou závěrovou pákou nesla označení MP 38/40. Slabinou bylo nedostatečné zajištění závěru, kvůli němuž při nárazu nebo otřesu zbraně docházelo k nechtěným výstřelům a mnohdy ohrožení vlastního života. Stejně jako samopal MP 38, který byl vlastně menším vývojovým předchůdcem, patřil MP 40 mezi ty zbraně, kterou Němci potřebovali pro vyzbrojení své nově budované armády.

Psali jsme:Hitlerova pila MG 42

Foto: Samopal MP 40 včetně příslušenství v originálním přepravním boxu | bergflak.com

Samopal se vyznačuje hlavní bez pláště, pistolovou rukojetí a sklopnou ramenní opěrkou. Má neuzamčený, masivní závěr s předzápalem. úderníková pružina je uložená uvnitř teleskopického systému trubek, chránící ji před znečištěním. Napínací páka závěru je umístěna na levé straně. Samopal nemá přepínač způsobu střelby a umožňuje pouze střelbu dávkou. Díky poměrně nevelké kadenci lze s určitou mírou zručnosti střílet i jednotlivými ranami. Nízká rychlost palby se projevuje kladně na přesnosti střelby a také vystřílení všech nábojů ze zásobníku trvá déle.

Hledí samopalu se skládá ze dvou plátků se zářezy - pevného pro střelbu do 100 m a sklopného do 200 m. Muška je chráněna prstencovým chránítkem. Pažba samopalu je vyrobena z kovu, pod hlavní se nalézá hliníková lišta a výstupek sloužící jako opěrka při střelbě z úkrytu. Llisovaná opěrka mezi spouští a zásobníkem je vyrobena z bakelitu.

Foto: Němečtí vojáci s MP 40 během bitvy o Stalingrad | wikipedia.org

Na začátku války měly německé polní jednotky ve výzbroji 8773 těchto samopalů. První výrobní verze MP 40 byla použita při invazi do Polska. Používali ho hlavně výsadkáři, či velitelé čet pěchoty a přednostně jím byly vyzbrojovány jednotky SS. Pro svůj malý dostřel byl vhodný na boj ve městech a v zákopech. Jeho nevýhodou byl dlouhý zásobník, který znesnadňoval střelbu vleže.

Foto: Průzkumníci Waffen-SS vyzbrojeni samopaly MP40 s vytaženou opěrkou

Technické údaje:

Kalibr: 9 mm Luger
Usťová rychlost: 390 m/s
Kadence: 500 ran/min (teoretická)
Účinný dostřel: 100 m
Náboje v zásobníku : 32
Délka : 833 mm (630 mm se sklopenou opěrkou)
Hmotnost : 3,9 kg
Původ: Německo

Zdroj: amhistory.edu, valka.cz