V druhé polovině války vzniklo několik pokusů umístit výkonný protitankový kanón QF-17 na tankový podvozek. Některé pokusy byly neúspěšné, jako například Black Prince, či TOG 2. Jiná řešení se však dočkala hojného nasazení, jako např. nejslavnější nositel 17librového kanónu – Sherman Firefly.

Jméno Firefly tanku oficiálně nepřísluší, jelikož tak stroj nebyl nikdy oficiálně pojmenován a tento název byl během války využíván pouze několika málo jednotkami. Z válečných deníků a poznámek víme, že jméno Firefly se objevuje pouze u několika britských jednotek, například novozélandské jednotky bojující v Itálii tanku Firefly nikdy neříkali. Jednalo se tedy o přezdívku, kterou se velící důstojníci podle dochovaných materiálů navíc snažili potlačit, kdy se od vojáků vyžadovalo používat oficiální názvy tanků. Oficiálně měly tanky Firefly hned několik jmen, což záleželo na verzi tanku, nejčastěji se však můžeme setkat se jmény Sherman Vc či Sherman Ic. V oficiálních dokumentech se můžeme setkat také s pojmenováním Sherman C nebo Sherman 17-pounder. V tomto článku se však budeme držet dnes již rozšířeného pojmenování Firefly (v překladu Světluška).

Foto: Britský Sherman Firefly u řeky ve městě Namur, 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Ocelový domov aneb jak se žije s bojovým vozidlem ASCOD během mise

Příchod Světlušek na bojiště v Normandii nejen výrazně zvýšilo bojovou hodnotu spojeneckých tankových jednotek, ale hlavně zvýšilo celkovou morálku. Díky výkonnému kanónu mohl tank čelit i tehdejším pokročilým německým tankům, jako byly Tiger a Panther. Generál Montgomery si do deníku napsal: „Od Tigerů a Pantherů už se nemáme čeho bát, jsou to mechanicky nespolehlivé tanky a Panther lze bez větších obtíží vyřadit střelou do boků. Naše nové 17librové kanóny jimi projdou skrz na skrz. Ve spojení s naší tankovou taktikou je můžeme bez obtíží vyřadit.“ 

První tanky Firefly dorazily k jednotkám krátce před Dnem D. Například 21. Armádní skupina měla 21. dubna 1944 ve svém inventáři pouze dva tanky Firefly, toto číslo vzrostlo 22. května na 22 tanků. Nedostatek tanků se projevil i během výcviku. Například výcviková tanková skupina E měla obdržet 15 tanků Firefly k výcviku, ještě před vyloděním v Normandii, ovšem první tank obdržela až 15. července. A stejné to bylo i s náhradními díly. Skupina tedy pro výcvik musela nasadit zastarávající kanadské tanky RAM. Generálmajor Roberts dokonce napsal dopis na vrchní velení, aby pro výcvikové účely poskytlo alespoň jeden tank Firefly. Přišla mu však zamítavá odpověď s tím, že všechny tanky jsou potřeba na frontě. Skupina E nakonec pro výcvik obdržela alespoň čtyři tažené 17liberní kanóny a tanky Sherman, což ovšem nebylo zcela ideální a na frontu tak odcházely posádky bez pořádného výcviku.

Situace se začala zlepšovat až ke konci roku 1944, kdy 1. listopadu byly k výcvikové skupině přiděleny dva tanky Firefly a 11. listopadu byl přidělen další kus. Jeden tank byl udržován v Thursley Common pro předběžný výcvik řidičů, velitelů a nabíječů a dva byly použity v Lulworthu pro výcvik střelců. Nově se však projevil nedostatek munice, která přednostně odcházela frontovým jednotkám. Střelec ze Shermanu Firefly tak mohl během výcviku počítat pouze se třemi výstřely. Situace se trochu zlepšila na začátku roku 1945, kdy byly 17. ledna pro výcvik vyhrazeny další tři tanky Firefly, ty však měly udržovat bojovou pohotovost, neboť mohly být kdykoliv odvolány do boje. 

Situace na bojišti nebyla ze začátku o moc lepší, počty tanků Firefly se podařilo navýšit až koncem roku 1944 a tabulkového stavu britské jednotky dosáhly až v dubnu roku 1945. Tehdy každý tankový pluk britské armády měl v inventáři 24 tanků Sherman Firefly. Britské velení dokonce uvažovalo o nahrazení všech starších tanků Sherman s krátkým 75mm kanónem buď tanky Firefly, nebo Shermany s dlouhým 76mm kanónem, k čemuž ovšem nakonec nedošlo. Po boků Světlušek bojovaly i tanky Cromwell. Například tanková jednotka 1. Československé samostatné obrněné brigády sestávala ze dvou tanků Cromwell a jednoho tanku Sherman Firefly. 

Psali jsme:Bojové vozidlo pěchoty B-19: Další cvičení ruských konstruktérů

Foto: Sherman Firefly na tankových dnech AusArmorfest. Povšimněte si bílé barvy na spodku hlavně, která měla na dálku imitovat krátkou hlaveň standardních tanků Sherman. | Wikimedia Commons / Public domain

Britským velitelům bylo jasné, že se Němcům brzy podaří odhalit fakt, že je na bojišti nový hráč. Netrvalo dlouho a německé tankové posádky měly za úkol se primárně zaměřit právě na tanky Sherman Firefly a až po jejich vyřazení se měly zaměřit na ostatní tanky. Ve Velké Británii tak vznikly dvě řešení, z nichž jedno bylo poněkud bizarní. Na zadní část věže se připevnila atrapa krátkého kanónu, přičemž při přesunu se měl tank pohybovat s hlavním kanónem otočeným dozadu, kdy byl zamaskován maskovací celtou nebo listím. V případě bojové pohotovosti se pak měla věž otočit a vést palbu. To se nakonec ukázalo jako nevhodné řešení, protože falešná hlaveň na zadní části věže často vadila při manévrování tanku např. v lese či ve městech. Falešná hlaveň také často narušovala celkovou stabilitu tanku. Navíc jet směrem k nepříteli s otočenou věží dozadu bylo velice riskantní. 

Druhé řešení bylo o poznání lepší. Doprostřed hlavně byla instalována falešná úsťová brzda, a to v místě, kde končilo standardní 75mm dělo z tanku Sherman. Zbytek hlavně byl zespoda vlnovkou natřen bílou barvou, aby se zakryl stín hlavně. Toto řešení se ukázalo na větší vzdálenost jako velmi efektivní, ovšem falešná úsťová brzda se ukázala jako nevhodná, jelikož standardní tanky Sherman ji neměly. I když se falešné hlavně během předvádění příliš neosvědčily, nakonec byl vydán příkaz k výrobě 50 falešných hlavní a na 24 tanků byly tyto skutečně nainstalovány. 

Foto: Krásně zamaskovaný britský Firefly v německém městě Geldern, 6. března 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Zdá se, že kamufláže fungovaly. Pokud si pročteme zprávu 21. Skupiny armád o ztrátách mezi 6. červnem 1944 a 3. únorem 1945, dojdeme k informaci o průměrné ztrátě 145,1 Shermanů se 75mm dělem měsíčně (12,6 % z celkového počtu) ve srovnání s 26,1 tanků Firefly (6,2 % z celkového počtu). Tento poměr však mohl být ovlivněn také tím, že se velitelé často snažili udržet své vzácné a dražší tanky v bezpečné vzdálenosti. 

Jak už to u nových tanků bývá, ani tankům Firefly se nevyhnuly technické potíže. Prvním problémem byl cestovní zámek otoče věže. Zámek se totiž často při ostrých zatáčkách lámal a pokud byl tank ve svahu, často nevydržel ani váhu samotné věže. To se však podařilo vyřešit a nové zámky byly poslány přímo posádkám do pole, kde byly vyměněny.

Ostře kritizované bylo také transportní upevnění hlavně, které se nacházelo na motorovém krytu a tank se tak musel přepravovat s hlavní otočenou dozadu. Jelikož byla hlaveň kanónu poměrně těžká a poškozovala elevační mechanizmus, musela se svěrka hlavně používat velice často. Tankistům se velice líbila hlavňová svěrka z tanku Panther, která se nacházela vpředu před věží a pokud se v okolí nacházel nějaký vyřazený tank Panther, posádky Shermanů Firefly z něj často odmontovávaly právě tyto svěrky kanónu a modifikovali je pro použití na jejich tancích. Zatímco u tanku Firefly musel svorku odjistit někdo z posádky ve věži, přičemž musel vylézt z tanku ven, u tanku Panther uvolňoval svorku řidič tím, že vystrčil z tanku pouze ruku. V prosinci 1944 pak byla testována originální svorka kanónu, jež byla upevněna na předním pancíři tanku Firefly, ovšem testy nejspíše neproběhly úspěšně, neboť svorka nebyla nikdy zařazena do výzbroje. 

Hlavní výzbroj tanku měla také daleko k dokonalosti. Dlouhá hlaveň byla těžká a pro rovnováhu muselo být na zadní část věže upevněno protizávaží, což ovšem často chybělo. Dělo také při výstřelu produkovalo velice silný záblesk, což v podstatě znemožňovalo korigovat palbu pod 1000 metrů, kvůli záblesku totiž často nebylo vidět dopad granátu. Dlouhá hlaveň také ztěžovala manévrování v lese. Nabíječi si často stěžovali na nevhodné držáky nábojů, ze kterých se projektily obtížně vytahovaly. Také velký závěr děla zabíral velkou část bojového prostoru věže, což nabíječům moc neusnadňovalo jejich práci. Díky malému prostoru pro posádku nebylo možné do tanku umístit své osobní věci, proto můžeme na fotografiích často vidět tanky Firefly ověšené různými bednami a pytli s osobními věcmi posádky. 

Foto: Shermany Firefly ze stavu 2. Varšavské obrněné divize, první nese pojmenování Rycerz 1(rytíř1). Kromě Britů během druhé světové války sloužil u kanadských, polských ale i československých jednotek. | Wikimedia Commons / Public domain

Na druhou stranu si střelci pochvalovali teleskopický zaměřovač, který byl velice přesný a měl velké 6ti násobné přiblížení. Tank měl k dispozici i dálkoměr, ovšem ten v boji používán nebyl, neboť kvůli zkrácenému výcviku se jeho použití prostě necvičilo. Samotný kanón byl také velice přesný a byl schopen vyřadit téměř vše, co měli Němci v té době k dispozici. I když byl kanón pro protitankovou střelbu vhodný, problematické se ukázalo použití tříštivotrhavé munice. Jak již bylo zmíněno, kvůli silnému záblesku a zvířenému prachu nebylo schopné palbu pod 1000 metrů spolehlivě korigovat, navíc se tříštivotrhavé granáty často zasekávaly ve vyhazovači. Přestože byl tank vhodný k ničení nepřátelských tanků, s nepřátelskou pěchotou si tak moc poradit neuměl. 

I přes své nedostatky byl však Sherman Firefly na bojišti velkou posilou, se kterou museli Němci počítat. Shermany Firefly byly s úspěchem použity například během bitvy o Villers-Bocage proti tankům Tiger. Například Tiger čísla 112 SS-Oberscharführerera Heinricha Ernsta a Tiger čísla 121 SS-Untersturmführerea Wilfrieda Lukasiuse byly zničeny právě tanky Firefly ze stavu B Squadron, City of London Yeomanry. Sám Michael Wittmann se tehdy ze souboje s Fireflyem raději stáhl. Nebylo to ovšem jeho poslední setkání se Světluškami.  8. srpna 1944 bylo 10 tanků Tiger ze 101. praporu těžkých tanků SS zařazeno do tzv. Kampfgruppe pod velením SS-Obersturmbannführera Hanse Waldmüllera, která byla poslána do protiútoku na postupující britské, kanadské a polské tanky. Kolona sedmi Tigerů včetně Wittmannova stroje čísla 007 pak byla poblíž Gaumesnilu přepadena. Na tomto místě přišel Wittmann pravděpodobně o život, když jeho tank zasáhl právě tank Firefly. Nutno podotknout, že existují i další teorie příčiny úmrtí německého tankového esa, jako např. že byl jeho tank zasažen raketou z letounu Typhoon.

Foto: Americký mariňák si prohlíží vyřazený Sherman Firefly během mise v Libanonu 1983. Libanon obdržel od Itálie 19 tanků v roce 1949. | Wikimedia Commons / Public domain

Tanky Firefly byly při správném použití velice obávané stroje a získaly si oblibu u britských, kanadských, československých i polských tankistů. Například Bill Close, velitel B Squadron, 3rd Royal Tank Regiment byl zklamaný, když byla jeho jednotka přezbrojena tanky Comet. I když uznával, že Comet měl lepší manévrovatelnost a vnitřní prostor byl pro posádku mnohem prostornější, Close byl zklamaný z toho, že tank neměl výzbroj v podobě 17liberního kanónu, ale jeho odvozeninou, kanónem Vickers 77 mm HV, který neměl takovou sílu. 

I když byl Firefly jakýmsi nouzovým řešením jak zvýšit palebnou sílu spojeneckých tanků, jeho příběh neskončil hned po konci druhé světové války. Práce na vylepšení tanku probíhaly až do léta roku 1945, kdy byly provedeny střelecké testy proti německému Königstigeru. Tyto testy ukázaly, že 17liberní dělo na nejnovější těžké tanky již nestačí a to ani s velice výkonnou municí APDS. Nebylo tedy zapotřebí obětovat pracovní prostor posádky na úkor palebné síly a britské síly tak plně přešly na tanky Comet a kanadské síly na tanky Sherman M4A2E8. I když měly tyto tanky nižší průbojnost, vynikaly v jiných, neméně důležitých oblastech. 

Během druhé světové války mohl fungovat i jakýsi zpětný Lend-Lease, kdy Britové v roce 1943  nabídli svůj 17liberní kanón Američanům, kteří z něj ovšem nebyli moc nadšení, a proto srovnávací zkoušky proběhly až v květnu 1944. Zkoušky dopadly pro britský kanón skvěle, kdy tento dalece převyšoval dlouhý 76mm kanón tanku Sherman, ale dokonce i 90mm kanón M3, ze stíhače tanků M36 Jackson a tanku M26 Pershing. I když byli Američané penetračními schopnostmi britského kanónu ohromeni, ze zjevných důvodů ho do výzbroje nezařadili. Američané totiž nepovažovali tank za hlavní platformu boje s nepřátelskými tanky, což měly za úkol protitanková děla a stíhače tanků. Americké Shermany měly svádět boje hlavně s nepřátelskou pěchotou a obrannými posty nepřítele. Američané samozřejmě věděli o existenci tanků Tiger a Panther, ovšem dosud s nimi válčili pouze v hornatém terénu Itálie, kde se těžké tanky ukázaly jako neperspektivní. A jak již bylo popsáno výše, Sherman Firefly byl skvělý v boji s nepřátelskými tanky, proti nepřátelské pěchotě vhodný však nebyl. Navíc stísněný prostor ve věži Američany také nenadchl. Zatímco penetrační schopnosti Shermanů šlo vylepšit použitím munice HVAP s wolframovým jádrem, pohodlí posádky zvýšit nešlo. Nejdůležitějším faktorem ovšem byl čas. Zanedlouho se mělo uskutečnit vylodění v Normandii a nebyl čas přeškolovat tankové posádky na nový typ tanků, navíc Američané pochybovali, že by jim Britové byli schopni včas dodat potřebné množství kanónů a munice. 

Američané změnili názor až po vylodění v Normandii, kdy američtí analytici očekávali ztrátu 7 % tanků Sherman měsíčně, ovšem nastalo velice rychlé vystřízlivění. V červnu 1944 dosáhly ztráty Shermanů 21 % a v červenci 15 %, tedy mnohem více než si Američané připouštěli. Za ztrátami stála vyšší koncentrace tanků Panther než byla v Itálii. Jedině Shermany s dlouhým 76mm kanónem byly tehdy schopné nepřátelský Panther vyřadit zepředu, a to z pouhých 200 metrů. Generál Omar Bradley se tedy obrátil na Brity s prosbou o dodání alespoň malého množství tanků Firefly, což Britové odmítli, jelikož sami ztráceli více tanků, než očekávali. Příležitost pro Američany se naskytla až v září 1944, kdy byli Britové ochotni některé americké Shermany konvertovat na Firefly, konkrétně 100 tanků měsíčne. V tu dobu ovšem odmítli Američané, jelikož neměli dostatek tanků k dispozici. Američanům chybělo 355 tanků měsíčně jen na doplnění ztrát a nemohli si dovolit žádné tanky okamžitě nevyužít. Nedostatek tanků jen rostl a v lednu 1945 chybělo Američanům k tabulkovým stavům 865 tanků. Díky masivnímu americkému vojenskému průmyslu se ovšem počty tanků podařilo během pár měsíců vyrovnat a zatímco počty Shermanů s dlouhým 76mm kanónem rostly, první verze Shermanů s krátkým 75mm kanónem se začaly hromadit ve skladech. 9. března 1945 tak vyrazila první várka amerických Shermanů do Británie ke konverzi. Prvních 5 tanků bylo hotových již 31. března a Američané objednali celkem 160 Shermanů Firefly. Objednávka byla však 7. dubna snížena na 80 kusů. Američané si uvědomovali, že se válka chýlí ke konci a že tyto tanky s největší pravděpodobností již nezasáhnou do bojů. 40 tanků bylo posláno k 1. armádě a dalších 40 kusů k 9. armádě. Američané však měli pravdu, tyto tanky již do bojů nezasáhly a sloužily pouze k okupačním úkolům. O přesunutí do Pacifiku se ani neuvažovalo, neboť Japonci disponovali pouze slabě pancéřovanými tanky.

Po skončení války se počet uživatelů tanků Firefly rozšířil, i když ne o moc. Například Švédsko o tanku uvažovalo, ovšem během srovnávacích zkoušek s tankem Panther nedopadl Firefly nijak dobře a Švédsko se rozhodlo tanky nakonec nenakoupit. Nicméně ostatní státy měly o Firefly zájem. Nizozemí např. nakoupilo celý prapor tanků Firefly a Belgie nakoupila dost tanků k vyzbrojení tří tankových praporů. Československá obrněná brigáda se domů vrátila s 27 tanky Firefly. Největším zahraničním uživatelem Světlušek se však stala Argentina, která po válce zakoupila celkem 450 tanků Sherman, z nichž 225 ve verzi Firefly. V 70. letech byly tanky během zvýšení napětí mezi Argentinou a Čile modernizovány a argentinské tanky tak získaly výkonnější motor Poyaud 520 a 105mm dělo L44/57 FTR, což byla kopie francouzského kanónu CN-105-57, který využívaly francouzské lehké tanky AMX-13, či rakouské SK-105 Kürassier. Tank dostal nové pojmenování Sherman Repotenciado a sloužil až do roku 1997. 

Z dnešního pohledu nelze mít na Sherman Firefly jednoznačný názor, zda se jednalo o dobrý, nebo špatný tank. Na jedné straně byl tank silně vyzbrojen a byl schopný penetrovat téměř vše, co mohl nepřítel během druhé světové války nasadit. Na druhou stranu ztratil Sherman ve verzi Firefly své největší přednosti, což bylo pohodlí posádky, spolehlivost a univerzálnost. Firefly se však každopádně stal velkou morální vzpruhou pro vlastní vojáky a obávaným nepřítelem německých tankistů. Bez ohledu na jeho nevýhody tak tento tank splnil svůj úkol a významně přispěl k vítězství nad Německem.

Zdroj: Warspot, Tanks Encyclopedia