Počátkem roku 1945 bylo jasné, že válka je pro Německo ztracená. Šlo jen o to, jak zachránit co možná nejvíce z odkazu třetí říše, aby její myšlenky přetrvaly prohranou válku a někdy v budoucnu je případně bylo možné oživit.

Přepravu pokladů třetí říše především do Argentiny organizovali šéf gestapa Heinrich Müller a Hitlerův tajemník Martin Borman, vlastní transporty zajišťoval Otto Skorzeny. Poslední velká zásilka, která v samém závěru války měla směřovat po trase Berlín – Madrid – Argentina obsahovala 540 beden. Jejich obsah je znám jen přibližně – měly obsahovat říšské zlato, umělecké předměty naloupené v obsazených zemích především Göringem, cenné papíry, německé bankovky a valuty i tajné materiály vojenského výzkumu z Ústavu císaře Viléma. Podle některých teorií by tato zásilka mohla obsahovat i jantarovou komnatu nebo přístupová hesla ke kontům nacistických pohlavárů, kteří před koncem války převáděli svůj majetek do švýcarských bank.

Vzhledem k rychlému vývoji války se ale promeškala vhodná doba k přepravě těchto materiálů a nacisté museli hledat náhradní řešení. Legenda se rodila.

Psali jsme:Obléhání Tobruku za druhé světové války – naděje umírá poslední

Foto: Letecký snímek Štěchovic, kde má být údajně uložen nacistický poklad

18. dubna 1945 odjel z Berlína speciální vlak s nákladními auty, na které bylo naloženo 460 beden. V noci 20. dubna odletěly z Berlína dva poslední dostupné letouny JU – 52, které pobraly celkem 80 beden. Obě skupiny se vypravily jediným možným směrem, kde bylo tehdy ještě bezpečno – na východ do protektorátu Čechy a Morava, v Praze byly všechny bedny 22. dubna.
Ukazuje se, že jakákoliv další cesta beden je vzhledem k postupující frontě nemožná a z Berlína přichází rozkaz podepsaný Martinem Bormanem: Všechny věci je třeba bezpečně uložit.  Úkolem je pověřen plk. Emil Klein, velitel ženijní školy SS na Hradištku.

Foto: Zabraná oblast pro cvičení ženijní školy SS
¨

Všechny bedny jsou z Prahy přesunuty do Hradištka k připravené štole, ruští a francouzští zajatci z nedalekého koncentračního tábora je ukládají pod zem a maskují, po akci jsou postříleni strážnými SS a v dalším kroku Klein se svým pobočníkem Steigem likvidují i skupinu šesti strážných.

Psali jsme:Smrt "kata Varšavy" Franze Kutschery

11. února 1946 přijíždí na Hradištko skupina amerických vojáků, které doprovází německý důstojník Günter Aschenbach. Skupina otvírá do té doby nezmámou štolu a odváží množství beden do Frankfurtu nad Mohanem. Akce probíhá bez vědomí československých úřadů. 7. března 1946 jsou odvezené věci vráceny československým úřadům – jedná se o část Frankova archívu (od té doby se místu nálezu říká Frankova štola). Dokumenty se zabývají především možnou germanizací Čech a Moravy. Američané pravděpodobně očekávali, že objeví dokumenty o výsledcích vojenského výzkumu a zbraňových systéme, které německá armáda ve válce už nestačila použít.

Foto: Vyzvedávání obsahu tzv. Frankovy štoly americkou armádou

Od 70. let do roku 1989 pokračují pokusy o vyzvednutí Štěchovického pokladu pod kontrolou ministerstev vnitra a obrany, poslední práce provádí těsně před revolucí podnik zahraničního obchodu zaměřený na obchod se zbraněmi Omnipol.

Od konce 60. let dodnes hledá výše uvedený poklad pan Helmut Gaensel, který za léta svého hledání oblasti Štěchovic již několik zajímavých věcí nalezl. Nicméně objevení hlavní štoly obsahující poklad mu stále uniká především proto, že není známo jeho přesné uložení. Podle dostupných poznatků bylo v okolí Hradištka uloženo do země více materiálů. Kromě Frankova archívu to byly bedny z Berlína, i další poznatky vědeckého výzkumu, které se v té době nacházely na území protektorátu. Není vyloučeno, že se do podzemí dostaly i prototypy vojenských technických zařízení, taktéž vyvíjené na území protektorátu. Je tedy pravděpodobné, že to, co je označováno souhrnným názvem Štěchovický poklad, je uloženo ve více menších úkrytech.

Obrázek: Jeden z možných tajných projektů nacistického Německa

Ty dnes na povrchu země nic neprozrazuje, a tak se hledač musí při pátrání strefit výkopem anebo sondou přímo do nepříliš velkého prostoru, což vyžaduje mnoho pokusů za mnoho peněz.

Jestli se nakonec Štěchovický poklad podaří objevit, je stále velkou neznámou.

Zdroj: helmutgaensel.com