Byl Druhý svátek vánoční roku 2004. Zatímco u nás se lidé choulili do teplých kabátů, thajské pláže byly přeplněné rekreanty snažícími se v plavkách nachytat co nejvíce slunečních paprsků. Krátce před osmou hodinou ranní se 160 km západně od ostrova Sumatra otřáslo podmořské dno. Zemětřesení o síle devíti stupňů Richterovy stupnice nezadržitelně zvedlo mohutnou vlnu tsunami. Ta o pouhé dvě hodiny později dorazila na thajské pláže a bez sebemenšího varování zabíjela. Celkem usmrtila přes dvě stě tisíc lidí a milion dalších připravila o střechu nad hlavou. Mezi oběťmi bylo i osm Čechů. Pátrání po těchto číslech a identifikace obětí si vyžádala tisíce hodin úmorné práce mnoha odborníků. Mezi nimi byli i čeští specialisté na identifikaci obětí hromadného neštěstí.

Foto: Pojízdná laboratoř a sklad španělského CVI týmu

„Týmy zaměřující se na identifikaci obětí hromadných neštěstí DVI (Distaster Victim Identification) nejsou ničím novým. V některých zemích západní Evropy existují od 70. let minulého století. V České republice se ale tento požadavek objevil až v souvislosti s oběťmi tsunami v Thajsku,“ vysvětluje plukovník Mgr. Petr Bendl, který byl pověřen přípravou této nové koncepce. „Přestože jsme podobnou skupinu neměli k dispozici, prakticky okamžitě se nám začali hlásit potřební odborníci. Všechno nasvědčovalo tomu, že do dvou dnů vyšleme přímo na místo katastrofy náš identifikační tým. Nakonec do Thajska, s ohledem na omezené finanční zdroje, odletěli pouze dva naši specialisté na genetiku.“

Psali jsme:Nejmenší revoluce všech dob proběhla v Karibiku na korálovém ostrůvku Anguilla

Foto: Kamion, který využívá španělský DVI tým

Fotografie nebyly k ničemu 

Místní bezpečnostní složky zajišťovaly sběr obětí přímo na místě. Soustředily je na několika stanovištích, kde pracovaly mezinárodní identifikační týmy. Zde se odebíral genetický materiál a snímaly otisky. V provozu byly i mobilní pitevny. Další experti zajišťovali v České republice podklady pro porovnání. 

Foto: Pitevna soudního lékařství určená pro činnost PM skupiny 

„Standardní tým má dvě části. Tzv. post mortem skupina pracuje přímo na místě katastrofy a následně poté na pitevně. Zabývá se bezprostředně tělem oběti. Druhá působí kontinuálně. Sbírá ante mortem data. Čerpá ze zdravotních záznamů, z informací v místě bydliště. Pátrá po osobních předmětech, ze kterých by se dal odebrat biologický materiál. Když se shromáždí veškeré informace a data, skupina se sejde a vyhodnotí, zda je na základě toho možné provést identifikaci těla,“ upozorňuje plukovník Bendl. „Základní informace v případě Thajska poskytly cestovní kanceláře. Ty měly záznamy, kdo se v dané oblasti pohyboval. Navíc byla u nás v provozu také infolinka, na které se mohli příbuzní pohřešovaných osob přihlásit. Na základě všech dostupných informací se došlo k číslu osmi Čechů, které bylo potřeba identifikovat.“ 

Psali jsme:Narůstající džihádistická hrozba v Togu

Foto: Úložiště zemřelých při cvičení Letiště 2007

Tsunami bylo zajímavé i tím, že 63 % obětí se podařilo identifikovat na základě expertíz zubních nálezů a zubů. Jen šest či sedm procent bylo identifikováno na základě genetiky. I to dokresluje činnost při identifikaci. Samozřejmě pokud by k něčemu podobnému došlo u nás, genetika bude mít zcela určitě mnohem větší zastoupení. V Thajsku se rovněž nedalo například pracovat s fotografickým materiálem. S ohledem na klimatické podmínky byl totiž rozklad těl příliš rychlý.

Foto: Dokumentace místa nálezu zemřelého PM skupinou

Na začátku byly povodně

Jak již bylo řečeno, týmy pro identifikaci obětí hromadného neštěstí DVI nepředstavují ve světě žádnou novinku. Jejich kořeny spadají do 70. let minulého století. Kromě přírodních katastrof mají pátrat i po obětech masových teroristických činů. U jejich zrodu ale jednoznačně stála neštěstí. Například Nizozemci reagovali vytvořením DVI týmu na povodně v roce 1974. Tehdy došlo na jejich území k protržení hrází, což si vyžádalo nemálo obětí.

Foto: Identifikační karta zemřelého, která se vyplňuje na místě nehody

Němci pro změnu reagovali na vlaková neštěstí. V 80. letech minulého století jim rychlovlak naboural do mostu – měli sto obětí. Potřebovali je identifikovat, takže vytvořili nezbytné struktury. Do tohoto období spadají hlavní aktivity i dalších zemí západní Evropy. Interpol tehdy vytvořil stálou komisi pro identifikaci a veškeré metodiky pro národní týmy. U nás tento proces odstartovalo až tsunami. Do té doby, pokud došlo k nějaké katastrofě, se podílely na identifikaci obětí různé složky. Pokud se jednalo o složitější případ, byla následně vytvořena vyšetřovací skupina. Tým, který by byl speciálně vyškolen a připraven na to, že bude řešit masovou identifikaci, neexistoval. 

Foto: DVI tým během cvičení Letiště 2007

Vzorem bylo Španělsko

V okamžiku, kdy se u nás rozhodlo o zřízení identifikačního týmu, nechali jsme se inspirovat nejen manuálem Interpolu, ale vybraní experti navštívili řadu obdobných složek v zahraničí a absolvovali u nich odborné stáže. Jediný stálý tým v Evropě má Německo. Tvoří ho sedm členů sídlících ve Wiesbadenu a dalších sto sedmdesát odborníků, kteří jsou aktivováni podle potřeby až v okamžiku, kdy k něčemu dojde. Němečtí experti se podílejí na identifikaci obětí například i při automobilových nehodách. Samozřejmě pokud se jedná o složitější případy.

Foto: Logistické zázemí našeho DVI týmu na místě katastrofy

Něco podobného si ale Česká republika nemůže dovolit. A tak nakonec zvítězil jakýsi mix. „Pro nás nejbližší model má podle mého názoru Španělsko. Při jejich vojenském forenzním institutu působí DVI tým, který je složen z odborníků na identifikaci. Kromě toho mají nasmlouvané soudní lékaře,“ připomíná plukovník Bendl. „Jediný rozdíl je v tom, že oni mají tři takovéto týmy. Jeden je součástí španělské státní policie, další působí v Katalánsku a z posledního vojenského jsme si vzali vzor. Je to dáno tím, že španělská armáda operuje mnohem více v různých částech světa. Pokud by se něco stalo například v Afghánistánu, zabývá se tím armádní tým na identifikaci osob.“ 

Foto: Trosky letadla Tu-154, které nouzově přistálo v roce 1991 v severních Čechách

Cvičili se na Doupově

Česká struktura vychází z projektu bezpečnostního výzkumu, který se uskutečnil v letech 2006 až 2008. Nikde není pevně dáno, kolik lidí bude pracovat v týmu. Ten sdružuje odborníky na daktyloskopii, genetiku, antropologii, soudní stomatologii a některé další profese. Jednotlivé odbornosti jsou volně doplňovány podle charakteru události, kterou mají pomáhat šetřit. Může se jednat o policisty, ale také o soudní lékaře. Tým se stále ještě buduje. V roce 2007 se v doupovských lesích zúčastnil identifikačního cvičení. Účastníci si tak metodicky vyzkoušeli veškerou činnost, která by je čekala v případě přírodní katastrofy či teroristického útoku. Česká republika rovněž uspořádala několik konferencí na toto téma. 

Foto: Trosky letadla DC-9, které havarovalo v roce 1975 v pražském Suchdole. Tragédie si tehdy vyžádala 77 obětí

Naší výhodou je poměrně rozsáhlá sbírka daktyloskopických záznamů. Každý člověk zanechává ve svém bydlišti nějakou tu daktyloskopickou stopu. Při pátrání je ji možné využít. K dispozici je i Národní databáze DNA. Významnou roli by mohla sehrát rovněž biometrická data. Pokud by se podařilo vytvořit biometrickou databázi a naučili bychom se s ní dobře pracovat, určitě by se takto dala získat řada významných informací. „Biometrická data jsou zatím pouze v pase. Jedná se o fotografii a u těch novějších i o otisk prstu. A právě ten je jedinečný. Pokud použijete genetiku, tak jednovaječná dvojčata mají stejný genetický profil. To se vám ale v případě daktyloskopie nemůže stát,“ argumentuje plukovník Bendl. „Pátrat se dá i na základě osobních věcí nalezených na místě neštěstí. Pokud se najde mrtvola a má u sebe občanku, tak údaje v ní obsažené musíme přesto ověřit z dalších zdrojů, zda se skutečně jedná o uvedenou osobu. Nemůžeme vycházet pouze z tohoto faktu.“ 

Foto: Výsledky řádění tsunami v Thajsku

Policejní kněz

Nyní se pracuje na vytváření určitých tréninkových programů. Je potřeba vycvičit lidi natolik, aby zvládli pátrání. Programy jsou součástí česko-švýcarského projektu budování týmu. Ten navíc řeší i jeho materiální vybavení. V případě nasazení se totiž může stát, že nebude v dosahu pitevna soudního lékařství. Identifikační skupina tedy musí mít mobilní zařízení na odběry a zkoumání vzorků. Zatím má k dispozici přenosný zubní rentgen a stan o velikosti šestkrát tři metry. Jeho součástí je elektrocentrála, osvětlení a topení. Nasazený tým musí mít odpovídající logistické zázemí. Často totiž působí v oblastech, kde jsou zničeny veškeré infrastruktury. Není možné tedy vyrazit na místo bez toho, že by nebylo k dispozici zařízení pro práci a odpočinek. 

Foto: Plukovník Petr Bendl

Během nadcházejícího výcviku by také mělo dojít k upřesnění výběru odborníků. Nasazení v oblastech katastrof je poměrně stresovou záležitostí. Existuje například velice schopný odborník na identifikaci, ale nakonec se zjistí, že z psychického hlediska není schopen dlouhodobě působit v místech hromadných neštěstí. „Je potřeba si uvědomit, že ti lidé budou muset pracovat i několik dní v oblastech, kde jsou roztrhaná, zahnívající lidská těla. Kde jsou mrtvoly dětí, žen, ale i třeba starých lidí. Psychická stránka se nedá rozhodně podceňovat. Přítomnost psychologa je v takovýchto podmínkách nezbytná. Nizozemci si berou s sebou navíc ještě policejního kněze,“ uzavírá Petr Bendl. 

Uveřejněno s laskavým svolením autora
foto: autor a archiv DVI týmu
zdroj: časopis Military revue