Česká armáda v současné době vybírá nástupce letitých BVP-2 a jejich odvozených verzí. Jedním z kandidátů je i moderní pásové obrněné vozidlo ASCOD 2, které do své výzbroje nově zavádí Velká Británie pod označením Ajax. ASCOD 2 představuje technologický vrchol vývoje obrněných vozidel na jehož začátku byla spolupráce Rakouska a Španělska.

Ulan a Pizarro – rakouský a španělský ASCOD

Počátky projektu obrněných vozidel dnes známých jako ASCOD (což je zkratka pro Austrian Spanish Cooperation Development), jinak také Ulan a Pizarro, se dají vystopovat do roku 1982. Tehdy rakouská firma Steyr-Daimler-Puch začala pracovat na koncepci nového bojového vozidla pěchoty, neboť se rakouský Bundesheer začal poohlížet po náhradě za obrněnce M113 a Saurer/Steyr 4K. Bundesheer vypsal požadavky na nové bojové vozidlo Kampfschützenpanzer 90 v roce 1985 a Steyr-Daimler-Puch začal hledat zahraničního partnera pro svůj projekt.

Foto: Pizarro
 

Psali jsme:Klaun jménem Armata. Proč ho ani Rusové již nechtějí?

Jednak to mělo ušetřit náklady na vývoj, a mezinárodní spolupráce měla zvýšit šance nového vozidla na dalších trzích. Jednání s potenciálními řeckými, norskými a švýcarskými partnery nepřinesly konkrétní výsledky, ale v roce 1988 byla podepsána dohoda o spolupráci se španělskou firmou Empresa Nacional Santa Barbara. Tak se zrodilo i pojmenování ASCOD.

Také španělská armáda totiž v druhé polovině 80. let začala pociťovat potřebu nahradit stárnoucí obrněnou techniku, především transportéry M113, tanky M60 a houfnice M110. Univerzální jednotná platforma, která by mohla zastávat různé úkoly, tak měla šanci uplatnit se jak v rakouské, tak španělské armádě. Podle smlouvy korby prototypů ASCOD vznikly ve Španělsku, zatímco bojové věže projektovali konstruktéři v Rakousku, kde také probíhala konečná montáž. Není bez zajímavosti, že některé technologické celky a také věž vycházely z konstrukce a vybavení kolového obrněného vozidla Pandur, které tehdy zbrojovka Steyr-Daimler-Puch pro rakouskou armádu také vyráběla.

Foto: Pizarro

První prototyp byl odborné veřejnosti představen v roce 1991 ve španělské Seville, přičemž následující období přineslo pro všechny prototypy sérii náročných testů, mimo jiné i v extrémních severských podmínkách v Norsku. Při nich vyšly najevo některé nedostatky, které si vyžádaly vylepšení a konstrukční změny. Po všech testech a změnách se do určité míry změnila i koncepce ASCODu, z původně zhruba jen 18 tun vážícího vozidla vznikl odolný bojový stroj o váze až 29 tun, který mohl do určité míry přebírat i některé úlohy tanku.

Psali jsme:P-38 Lightning naháněl soupeřům hrůzu. Jeho rychlost přispěla k lepšímu pochopení aerodynamiky

Už v roce 1994 Španělsko objednalo menší počet předsériových vozidel, po testech pak v roce 1996 následovala objednávka na 144 kusů, 123 jich bylo ve verzi bojové vozidlo pěchoty, zbytek pak představovala verze určená pro velení a řízení. Španělská armáda pak své sériové ASCODy začala nazývat bojovým jménem Pizarro, dodávky probíhaly až do roku 2002.

Foto: Pizarro

Rakousko objednalo 112 kusů bojových vozidel pěchoty ASCOD v roce 1999 a rakouská armáda jim dala bojové jméno Ulan, přičemž dodávky probíhaly v letech 2001 až 2005. Vozidla pro španělskou armádu vznikala ve Španělsku, podobně pro rakouskou v Rakousku.

Foto: Ulan

Mezi tím se Steyr-Daimler-Puch i Empresa Nacional Santa Barbara staly součástí evropské pobočky koncernu General Dynamics, což znamenalo i pokračování a novou budoucnost pro program ASCOD. V roce 2004 španělská vláda objednala další sérii vozidel Pizarro II, konkrétně šlo o 212 kusů v pěti verzích, o čtyři roky později následoval kontrakt na dalších 80 vozidel. Ty už v sobě zahrnovaly i prvky z nové generace nazývané ASCOD 2, jejíž první podoba spatřilo světlo světa v roce 2004. Dnes General Dynamics nabízí potenciálním zájemcům, včetně české armády, dvě nejnovější podoby vozidla ASCOD 2 pojmenované ASCOD 35 a ASCOD 42 ve dvou váhových kategoriích, přičemž druhá zmiňovaná se stala základem pro nové obrněnce série Ajax zařazované v současnosti do výzbroje britské armády.

Foto: Pizaro

Od bojového vozidla pěchoty pro lehký tank

Už od počátku byl projekt ASCOD zamýšlen jako univerzální platforma pro celou škálu vozidel různého určení. Od bojových vozidel pěchoty, přes obrněné transportéry, zdravotnická vozidla, stíhače tanků, velitelská vozidla, nosiče dělostřelecké a minometné i protiletecké výzbroje, průzkumná vozidla či lehké tanky se zbraněmi ráže 105 nebo 120 mm i více. Například španělská armáda má ve svém arzenálu vedle bojových vozidel pěchoty i velitelská, průzkumná pro ISTAR mise, vyprošťovací či dílenská vozidla a dělostřelecké pozorovatelny. Rakouská armáda své Ulany využívá v roli bojových vozidel pěchoty a také jako průzkumné stroje. Obě armády používají také speciální verzi pro výcvik řidičů, která je vybavena instruktorskou kabinou, jež nahrazuje bojovou věž. Byly vyvinuty také verze palebné podpory s věžemi opatřenými zbraněmi ráže 105 nebo 120 mm. Právě verzi se zbraní ráže 105 mm do své výzbroje zařadila thajská námořní pěchota jako lehký tank LT 105.

Foto: ASCOD LT-105

Bojová vozidla pěchoty Pizarro španělské armády z prvních objednaných sérií dostaly do vínku motory MTU SV-183 TE22 o výkonu 450 kW, zatímco rakouské Ulany byly opatřeny MTU 8V-199-TE20 o výkonu 540 kW. Španělské stroje z pozdějších dodávek, označované jako Pizarro II, dostaly motory totožně s rakouskými Ulany. S tímto motorem jsou vozidla schopna dosahovat rychlosti až 70 km/h a couvat rychlostí AŽ 35 km/h. Základní konstrukční rozvržení ASCODu odpovídá dnešnímu trendu, kdy je motor umístěn vpředu na pravé straně, nalevo v přídi je pak místo pro řidiče vozidla. V zadní části je prostor pro pěší družstvo či pro speciální zařízení a elektronické systémy i jejich obsluhu. Pizarro ve verzi bojové vozidlo pěchoty pojme ve svých útrobách kromě tříčlenné posádky sedm mužů pěšího družstva, zatímco rakouský Ulan může vézt až osm pěšáků. Ti mají k dispozici zadní jednodílné dveře nebo stropní poklopy.

Foto: Ulan

Věž verze bojové vozidlo pěchoty je umístěna nad prostorem pro převoz pěšího družstva a jsou v ní místa pro střelce a velitele vozidla. Je vybavena rychlopalným kanonem Mauser MK-30/2 ráže 30 mm s automatickým nabíjením, který je stabilizovaný ve dvou osách. Jako sekundární zbraň používají španělská vozidla Pizarro německý kulomet MG-3 ráže 7,62 mm, zatímco rakouské Ulany disponují belgickými kulomety FN MAG stejné ráže. Různé jsou i systémy řízení palby, Ulany dostaly do výbavy systém Kollsman z rakouských lehkých tanků SK-105 Kürassier, zatímco španělská Pizarra mají systém řízení palby Indra Mk 10.

Foto: Ulan

Korba Ulanu i Pizarra je tvořena svařovanými pancéřovanými pláty, které odolají projektilům těžkých kulometů ráže 14,5 mm z přední polosféry, boky a zadní partie pak odolají střelám do ráže 7,52 mm. Stoje mohou být vybaveny i přídavným pancéřováním. Například španělské stroje během modernizací získaly přídavné modulární reaktivní pancéřovaní SABBLIR, které je schopné ničit řízené střely i projektily z pancéřovek. Rakouské stroje v rámci modernizací z poslední doby byly vybaveny kompozitním přídavným pancéřováním MEXAS, které dokáže odolat i projektilů, ráže 30 mm.