V centrálním Rusku v Tverské oblasti se podařil vskutku unikátní nález velmi zachovalého vraku německého druhoválečného bombardéru Junkers Ju 87 Stuka. Bombardér Luftwaffe byl později identifikován pod značkou WNr 2761 Stammkennzeichen VD + GY, Kennung T6 + GS, s následující posádkou: pilot FF Besatzung Uffz Karl Friedl a střelec BF Uffz Heinz Piereau Truppenteil 8. / StG 2.

Foto: Místo dopadu letounu Junkers Ju 87 Stuka | warrelics.eu

Foto: To samé místo během výkopových prací | warrelics.eu

Psali jsme:Turecko "tlačí na pilu" v modernizaci svých tanků Leopard 2

Letoun byl sestřelen protiletadlovou obranou 30. srpna roku 1942 and byl znovu nalezen až po několika desítkách let.  Podle dostupných zdrojů se pilotovi bombardéru podařilo zachránit a ten se vrátil zpět ke své jednotce 9. září 1942. Palubní střelec Heinz Piereau už tolik štěstí neměl a v momentě pádu letadla zůstal ve stroji a byl prohlášen za nezvěstného s předpokladem vojákova úmrtí.

Foto: Palubní střelec Heinz Piereau byl prohlášen za nezvěstného | warrelics.eu

Foto: Zbytky letounu Junkers Ju 87 Stuka | warrelics.eu

Smrt palubního střelce se potvrdila až při jeho opětovném nalezení, když se v letadle a jeho blízkosti nalezly střelcovy ostatky spolu se spoustou velmi zachovalých osobních předmětů, které jasně potvrdily, že tehdy 24 letý palubní střelec nehodu nepřežil.

Psali jsme:MiG-3: rychlý nástup, ale strmý pád

Foto: Velmi zachovalá uniforma palubního střelce včetně opaskové přezky Luftwaffe odznaků | warrelics.eu

Foto. Zachovalá polní láhev | warrelics.eu

Silná vrstva jílovíté půdy zajistila téměř dokonalou konzervaci zbytků letounu i osobních věcí samotné posádky. Ve velmi pěkném stavu se zachovala například přístrojová deska letounu, uniforma palubního střelce včetně odznaků a vyznamenání a spoustu dalších fragmentů.

Foto: V okolí vraku bombardéru se nalezl i tento německý druhoválečný samopal MP-40 | warrelics.eu

Foto: Zbytky přístrojové desky letounu včetně velmi zachovalých popisků a plátěná  trojsumka na zásobníky do německého samopalu MP-40 (vpravo dole) | warrelics.eu

Junkers Ju 87 - Stuka (přezdívka Stuka pochází z německého slova das Sturzkampfflugzeug) sloužil během druhé světové války jako střemhlavý bombardovací letoun německé Luftwaffe. Model Ju 87 B-1 se osvědčil především na počátku války (v Polsku, Holandsku, Belgii i Francii), v bitvě o Británii však zcela zklamal. V roce 1941 se objevil model Ju 87 D-1 s řadou vylepšení (aerodynamika, pancéřování). Vzhledem k síle nepřátelských stíhaček byly postupně stuky nasazovány jako bitevní letouny (Ju 87 D-7). Jako protitankový letoun sloužil typ Ju 87G, vyzbrojen dvěma kanóny BK 37 ráže 37 mm.

Foto: Měřící přístroje a zásobníky do německého samopalu MP-40 | warrelics.eu

Foto: Díky silné vrstvě jílovitého bahna byly nalezené předměty v perfektním stavu | warrelics.eu

Junkers Ju 87D byl dvoumístný, jednomotorový samonosný dolnoplošník. Kovová kostra křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla potažená duralem. Krycí plechy také duralové. Řadový motor s typickým chladičem poháněl trojlistou, dřevěnou vrtuli s nastavitelným úhlem náběhu listů. Podvozek byl pevný. Hlavní podvozkové nohy kapotované v typických „bačkorách“. Výzbroj verze D tvořily dva pevné kulomety MG 81 kalibru 7,92 mm a jeden pohyblivý dvojitý kulomet stejné ráže.

Foto: Zachovalý motor nalezeného letounu Junkers Ju 87 Stuka | warrelics.eu

Během invaze do Polska, útoku na Holandsko, Belgii a Francii zaznamenaly Ju 87B velké úspěchy a účinně pomáhaly postupujícím německým jednotkám jako „létající dělostřelectvo“. Zaznamenaly dokonce první sestřel, když 1. září 1939 sestřelily polský letoun PZL P.11. Kryté převahou stíhacích Bf 109 předváděly exhibice v přesném bombardování vojenských i nevojenských cílů a tak získaly jednak fantastickými úspěchy (za příznivých podmínek), jako i výbornou propagandou přímo legendární pověst univerzální všeničící zbraně.

Foto: Formace Ju 87D od SG 3 nad Jugoslávií v říjnu 1943 | Wikimedia Commons

Avšak už po jednom měsíci nasazení v bitvě o Británii v roce 1940 britské stíhačky ukázaly, že „Štuky“ jsou ve své skutečné podobě jen pomalá, neohrabaná a nedostatečně ozbrojená jednoúčelová letadla a musely být z bojů kvůli vysokým ztrátám staženy. Proto byly nasazeny ve středomoří a Africe, kde britské letectvo ještě tak silné nebylo. Pokusem o zlepšení stroje byla výroba verze D. Ta byla nasazovaná hlavně na východní frontě, kde v první letech bojů byla skutečně velkou oporou postupujících Němců. V roce 1942 však sovětské vzdušné síly začaly být pro Luftwaffe rovnocenným soupeřem. Jakmile Němci ztratili vzdušnou převahu i na tomto bojišti, skončily „Štuky“ jako i éra jejich střemhlavých náletů.

Foto: Štuka u Stalingradu | Bundesarchiv

Zajímavostí je snad ještě verze G, která byla nasazena u Kurska. Taktika útoku na tanky byla jednoduchá ale o to účinnější. Stroje se snesly z oblohy podobně jako při střemhlavém bombardování, avšak neshazovaly bomby, ale mířily své kanóny na zadní část tanků. Tam se nacházelo jejich nejslabší pancéřování. Přestože množství nesené munice do těchto 37 mm kanónů nebylo velké, dokázaly během jednoho letu zničit až 6 ruských tanků. Hans-Ulrich Rudel na Ju 87 dosáhl neuvěřitelných 519 zničených tanků do konce války. Od roku 1936 do srpna 1944 bylo vyrobeno více než 6 000 Ju 87.

Technické údaje:

Osádka: 2 (pilot, kulometčík-pozorovatel)
Rozpětí: 13,8 m
Délka: 11 m
Výška: 4,23 m
Nosná plocha: 31,90 m²
Hmotnost prázdného stroje: 3 205 kg
Vzletová hmotnost: 4 320 kg
Maximální vzletová hmotnost: 5 000 kg
Pohonné jednotky: 12válcový řadový motor Junkers Jumo 211D, výkonu 1 184 koní (883 kW)
Vrtule: Třílistá Junkers VS 5 o průměru 3,4 m
Maximální rychlost: 390 km/h
Dostup: 8 200 m
Dolet: 500 km s nákladem 500 kg pum
Výzbroj: 2× dopředu mířící kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, 1× dozadu mířící kulomet MG 15 ráže 7,92 mm a 1× 250 kg puma pod trupem a 4× 50 kg pumy, dvě pumy pod každým křídlem.