František Truhlář se za války dvakrát vzepřel osudu a znovu se vrátil do kokpitu. Jeho znetvořenou tvář však spoluobčané nepřijali, a možná tak zpečetili pilotův tragický osud.

František Truhlář se narodil 19. listopadu 1917 v Lomnici nad Popelkou jako syn dělníka Josefa Truhláře a dámské krejčové Marie. Po vychození obecné a měšťanské školy nastoupil do jičínského učitelského ústavu. Roku 1936 následovala Škola pro důstojníky pěchoty v záloze a ve vojenském výcviku pokračoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Zde se stal v roce 1938 poručíkem a jeho cesta ho dále vedla do Hradce Králové či Prostějova.

Foto: F. Truhlář, poručík Čs. letectva (foto Jirouš)

Psali jsme:Přesně před 80 lety k nám vtrhly vojenské jednotky nacistického Německa

Do bojů se aktivně zapojil v roce 1940, kdy se stal členem 311. československé bombardovací perutě RAF. Po absolvování výcviku byl zařazen do posádky Jana Veselého. Už třetí bojový let ale skončil tragédií. Letoun se v mlze srazil s balónovou baráží a celá šestičlenná posádka kromě Františka Truhláře zahynula.

Další rok ležel František v nemocnici v East Grinsteadu, kde se o něj staral proslulý novozélandský chirurg Archibald H. McIndoe. Po rekonvalescenci se nevzdával a s odhodláním se vrátil k peruti, odkud na vlastní žádost přešel k stíhacímu výcviku. Nakonec se stal členem 312. československé stíhací peruti. Smůla jeho osud ale stíhala dál. Při návratu z šedesátého operačního letu nad Německem v červnu 1944 jeho stroji došlo palivo a on během nouzového přistání utrpěl další popáleniny. Následovala další série plastik a pobyt v nemocnici až do konce války.

Foto: Dva dny po druhé havárii, 13. 6. 1944 (OSVH)

Už jako major se do Československa vrátil v prosinci 1945 a o několik měsíců později nastoupil jako zástupce velitele Leteckého pluku 12 v Praze-Kbelích. Zatímco v Británii jej uznávali jako válečného hrdinu, ve své vlasti se kvůli popálené tváři bohužel setkával s narážkami a krutým chováním. Jednou byl ve vlaku dokonce slovně napaden matkou, jejíž dítě se Františka leklo. Lidé jako on by prý ani neměli vycházet na veřejnost, dozvěděl se tehdy. "Už nejsem k ničemu, jenom abych strašil malé děti," nechal se slyšet v kruhu svých kamarádů.

Psali jsme:Italsko-turecká válka let 1911-1912 a její dědictví: Několik postřehů

Foto: František Truhlář po návratu do vlasti

V období po válce měl Truhlář vážnou známost. Podle některých tvrzení se však ze strany mladé ženy jednalo spíše o vypočítavost než o lásku; i se znetvořenou tváří to byl přece jenom válečný hrdina s vysokým postavením ve společnosti. I to mohl být další fakt, který negativně působil na jeho podlomenou psychiku, a další důvod, proč se o jeho brzké smrti 3. prosince 1946 spekuluje jako o sebevraždě. Truhlář tehdy letěl po trase Praha-Brno, když nečekaně odbočil z kurzu, aby mohl proletět nad rodnou Lomnicí. Zde chtěl údajně předvést akrobatické číslo. Křídlem Spitfiru však zavadil o střechu jednoho z domů a s letounem se zřítil.

Nejednalo se snad o tragickou nehodu a vzal si muž život dobrovolně? To je otázka, na kterou dnes už nedostaneme odpověď. Svou úctu mu můžeme vyjádřit alespoň položením svíčky či květiny na jeho památník v Lomnici nad Popelkou.

Foto: Památník v Lomnici nad Popelkou

Video: Nepřítelem osudu / YouTube

Zdroj: Extrastory.cz, lomnicenadpopelkou.cz