Protože bude 10. 5. v 11.00 zahájena nová sezona Vojenského centra EU maršála RAF Karla Janouška, a to i výstavou o filmu Nebeští jezdci, a protože v této době vzpomínáme na oběti druhé světové války a válečné veterány, dovolte mi zavzpomínat na jednu z nich, a to plk. Joy Turner – Kadečkovou, bývalou příslušnici WAAF (Ženských dobrovolných vzdušných sil). V Joy jsem poznal opravdovou anglickou lady a díky ní získal mnoho informací z oblasti, která mne zajímá. Díky ní jsem také ochutnal anglický čaj o páté. Vy z vás, kteří jste měli možnost navštívit některého válečného veterána, víte, o čem mluvím, když vzpomínám na setkání v jeho domácnosti.

Foto: Fotografie z vojenské služby Joy Kadečkové

Joy Turner - Kadečková se narodila 6. prosince 1921 v Londýně. V roce 1941 vstoupila do WAAF. Po šestitýdenním výcviku se stala radarovou operátorkou. Mezi její práci patřila komunikace s posádkami, jejich navádění na cíl i navracení domů. Už tam „potkala" československé letce. Bohužel jsem se jí na to nikdy nezeptal, ale bezpochyby to nebyla jednoduchá práce. Radistky jako Joy byly jedněmi z těch, které slyšely poslední slova letců v poškozených letounech, se kterými byly ve spojení. S Československem se spojil její osud ve chvíli, kdy potkala svého nastávajícího manželka, československého pilota Aloise Mžourka ze středočeské obce Hospozín.

Psali jsme:Ruská morálka ve válce 21. století

Ten svou vojenskou kariéru v RAF začal jako pilot 311. bombardovací perutě a posléze jako pilot dopravní letky. S Joy se seznámili, jak vždy vzpomínala, vcelku klasicky na tehdejší poměry. Na taneční zábavě, kdy byla vyzvána k tanci poněkud neotřele: „take off your clothes and go dance", tedy „svlékněte se a pojďte tančit".

Ne všichni Čechoslováci uměli perfektně anglicky a Alois Mžourek byl, zdá se, jedním z nich. Joy měla tehdy doručit jen vzkaz komusi, kdo na této zábavě byl, a tak tam stála v kabátu. Vzpomínala, že to byla láska na první pohled. O nějaký čas později se vzali, v květnu 1944 se jim po dvouletém manželství narodil syn, ale o pět měsíců později Alois Mžourek zahynul, když se jeho mosquito, které přelétával, zřítilo.

Foto: Archivní fotografie Joy Kadečkové a autora článku

Když byli manželé Mžourkovi spolu, Joy slíbila Aloisovi, že po válce přiletí do Československa. Slib splnila i přes to, že její manžel byl mrtvý. Když přiletěla, nikdo z jeho rodiny ji v pro ni neznámém Československu nečekal. Telegram o jejím příjezdu dorazil až druhý den. Ten tak strávila v nejistotě a ubytovně Československého Červeného kříže. V Československu zůstala i po převratu v roce 1948. Tehdy se také podruhé vdala a podobně, jako byly perzekuovány rodiny československých příslušníků RAF, byla komunisty postižena i její rodina. Ona sama byla vyhozena z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde pracovala, její manžel ze studií. Podobně musela opustit i časopis Czechoslovak life, a to za svůj postoj k druhé okupaci Československa. A to ani tehdy neuvažovala o návratu do vlasti.

Psali jsme:Návrh nouzových letounů AWACS pro ruské letectvo

Foto: Joy Kadečková na společenské akci Ministerstva obrany ČR

V té době byla deset let dobrovolnou cvičitelkou ve Slavoji Vyšehrad a spoluzakladatelkou ženského pozemního hokeje v Československu. Joy Kadečková se podílela nejen na filmu Nebeští jezdci, popřípadě na překladu jeho literární předlohy, ale přeložila desítky dalších knih, s angličtinou pomáhala například zpěvačce Evě Olmerové. Angličtinu pak také vyučovala. Stejně tak se výrazně podílela, a i proto o ní píšu, na filmu Nebeští jezdci a překladu stejnojmenné knihy do angličtiny. I ona pomohla tomu, že film vypadá tak věrohodně.

Foto: Joy Kadečková a Petr Uruba na autogramiádě / autor  Radana
Šatánková

Pracovala také jako dobrovolnice v Armádě spásy, Nadace Sue Ryder a v dobročinné organizaci Air Bridge Association. Byla vyznamenána Medailí za zásluhy ČSLA, Pamětní medailí k 55. výročí konce II. světové války, Čestným odznakem československého vojenského pilota, britskou Pamětní medailí za zásluhy v boji ve II. světové válce a Medailí československých perutí ve Velké Británii. Dosáhla hodnosti plukovnice ve výslužbě. Dne 22. března 2005 jí bylo uděleno čestné občanství městské části Praha 2, kde žila.

Zemřela nečekaně 20. dubna 2006. Její ostatky byly rozptýleny na motolském hřbitově.

Zdroj: cyriaci.com, jezdci.valka.cz