EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Krvavá bitva o Bastogne - 101. výsadková divize a jejich „nejdelší zima v životě“

 22. 12. 2019      kategorie: Události      2 komentáře

Německý Wehrmacht a tanková divize SS začaly neúprosně tlačit, jako kdyby se znovu narodily. Pro Němce to bylo buď a nebo, zkrátka neměli na výběr a museli do akce jít po hlavě. V důsledku toho 16. prosince roku 1944 začala americká armáda (konkrétně pěší divize) na frontě v Ardenách ztrácet mnoho svých mužů. Začala poslední velká německá ofenzíva, Bitva v Ardenách (též nazývána jako Bitva o výběžek). Jejím hlavním cílem bylo nejen vyhnat Spojence z Ardenského lesa, ale zatlačit je zpět až k belgickému přístavnímu městu Antverpy a zahnat je do moře.

Vzhledem k tomu, že linie v ardenských lesích byla pro Spojence velmi důležitá a američané nechtěli dopustit „znovuzrození" německé armády, chtěli tuto linii udržet za každou cenu. Spojenecké pěší armády se soustředily na Francii a Itálii, takže jedinou nadějí Spojenců bylo použít, alespoň na nějakou chvíli, výsadkové divize, které si zaslouženě odpočívaly ve Francii. Právě elitní 101. výsadková divize byla použita na udržení strategického města Bastogne, kde se nacházely strategicky důležité křižovatky.

Bundesarchiv_Bild_183-J28589,_Kriegsgefangene_amerikanische_Soldaten
Foto: Zajatí američtí vojáci během německé ofenzívy v Ardenách | Wikimedia Commons

Psali jsme: Nástup nových studentů Univerzity obrany na základní výcvik do Vyškova

101. výsadková divize nebo-li „Křičící Orli" je divize skládající se ze čtyř pluků, konkrétně 101.výsadková divize, 506. pluk, 2. prapor, rota E. Tato rota vznikla v roce 1943 v táboře Taccoa. Členové této roty byli rybáři, dělníci, úředníci, zemědělci, prostě nebyli ničím výjimeční, avšak spojovalo je společné přátelství a respekt jeden k druhému. Prožili spolu tvrdý výcvik, seskok a "křest ohněm" v Normandii, boje v Holandsku apod. Prostě zažili toho mnoho a vytvořily se mezi nimi velmi pevné vztahy. V Bastogne na konci roku 1944 je však čekala asi nejhorší bojová zkušenost.

Bundesarchiv_Bild_183-J28475,_Ardennnenoffensive,_Sturmgeschütz
Foto: Německé samohybné dělo Sturmgeschütz | Wikimedia Commons

19. prosince 1944 byla 101. výsadková divize převelena do chladné Bastogne s cílem udržet toto město za každou cenu. Bylo to strategicky důležité město, z kterého vedly cesty směrem do Německa, Francie a Holandska. Město bylo také důležité kvůli zásobování. Výsadkáři se tedy zakopali v okolních lesích a čekali na napřítele. Během čekání výsadkáři u místního obyvatelstva žebrali a brali, co se dalo, jelikož byli z teplé Francie převeleni velmi narychlo a neměli teplé oblečení a trpěli nedostatkem munice, jídla, a lékařského vybavení. V noci teplota často klesala až k minus 10 stupňům. Výsadkáři seděli schouleni ve vykopaných zákopech a cítili, jak pouze o kilometr dále Němci mají teplé jídlo, oblečení a hlavně dostatek munice. Často Němce slýchali si dokonce zpívat. Přes noc se čas od času do vzduchu vystřelila světlice a okolo hlav prosvištělo pár projektilů, avšak nejednalo se o žádné významné boje.

Psali jsme: Vražda při přepadení benzínky na Mělnicku

Bundesarchiv_Bild_183-J28519,_Ardennenoffensive,_Soldaten_in_SchützenpanzerFoto: Němečtí vojáci s kulometem MG 42 při přesunu pravděpodobně na obrněném polopásovém vozidle Sd.Kfz. 251/1 | Wikimedia Commons

Rota E hlídající severovýchodně od Bastogne nedaleko městečka Foy v lese Boya Jackques se ještě 20. prosince střetla s německou průzkumnou hlídkou, avšak beze ztrát. Rota měla jen 3 raněné. 20. prosince začal také padat sníh. Neustálé přívaly sněhu ztěžovaly terén. Zem nebyla zmrzlá, což bránilo německým tankům v postupu. Na stěnách zákopů se objevily namrzající vrstvy ledu. V takových podmínkách se Američanům tvořily omrzliny a dostávali zápal plic. Nebylo se jak zahřát, i přesto zatím 101. výsadková divize odrážela každý útok, který Němci na Bastogne zorganizovali. Boje v takových podmínkách byly kruté a těžké. Jedinou výhodou sněhu bylo to, že skrýval odtržené končetiny od těla, jak americké, tak německé.

Sníh a mlha znemožňovaly letecké zásobování. Američané byli ve složité situaci, i když odráželi dosud všechny německé útoky a ostřelování, jejich morálka byla velmi nízká. Jediné, co je ještě trochu drželo při životě, byli kamarádi v boji. Fungovali jako rodina. Dva němečtí důstojníci byli vysláni s bílým praporem a ultimátem, které požadovalo, aby se americké jednotky v Bastogne a jeho okolí vzdaly, jinak budou rozdrceny. Velitel 101. divize generál McAuliffe odpověděl: "Blbost!" Když se to dostalo mezi vojáky, velmi jim to zvedlo morálku. Ráno 22. prosince Němci zahájili mohutnou dělostřeleckou palbu na pozice americké roty E. Tento nejhorší zážitek popsal jeden z vojáků: „Bylo to, jako když jsem byl malý a díval jsem se s dědečkem na ohňostroj. Ležel jsem v díře a jen jsem se tomu smál. Když jsem pak vylezl ven zkontrolovat raněné a mrtvé, tvář mi zkameněla.".

771px-American_290th_Infantry_Regiment_infantrymen_fighting_in_snow_during_the_Battle_of_the_BulgeFoto: Bylo by chybou myslet si, že celou ofenzívu zachránili jen příslušníci 101. výsadkové divize. Na této fotografii jsou např. příslušníci amerického 290. Infantry Regiment zachyceni během bitvy o výběžek | Wikimedia Commons

Někteří z vojáků přišli o nohu či dokonce o obě, z bílého sněhu byl najednou červený sníh připomínající jahodovou tříšť. Američané své pozice však drželi pevně i nadále. Následující den 23. prosince se nad Bastogne rozjasnilo. Mlha zmizela a vysvitlo slunce. Přiletěly letouny C-47 a shazovaly americkým jednotkám zásoby. Přibylo trochu jídla a střeliva a hlavně ponožky. Každý německý útok byl od Bastogne odražen.

I když na Štědrý den opět zatáhlo a znovu začal padat sníh, Američané se stále pevně drželi už pět dní. Lesy kolem Bastogne byly posety mrtvolami vojáků, civilistů, zvířat, ale rozkaz zněl jasně. Bránit Bastogne do posledních sil.

I přes všechny ukrutné boje, které probíhaly, si výsadkáři zpívali koledy. Američané už ostřelování děly a německé útoky brali jako stereotyp. Hrdinství 101. výsadkové divize nakonec přineslo své ovoce. Dne 26. prosince dorazila do Bastogne americká 4. tanková divize a prolomila německé obklíčení. Zcela vyčerpaní vojáci dostali nové posily a zásoby. 101. výsadková divize již nebyla v obklíčení a zároveň udržela Bastogne. Symbolem hrdinství amerického vojáka se stala Bastogne. Generál Eisenhower následně vyznamenal všechny jeho obránce.

Žádný z příslušníků 101. výsadkové divize nikdy nepřipustil, že by divizi bylo nutno pomoci. Toto tvrzení je uvedeno také v závěrečných titulcích 6. epizody seriálu Bratrstvo neohrožených.

Video: V následujícím videu se můžete podívat, jak dnes vypadají pozice poblíž vesnice Foy, které bránili příslušníci 101. výsadkové divize v roce 1944 / YouTube

 Autor: Patrik Soukup

CENOVÉ BOMBY (551)

Komentáře

Občan

30. 12. 2019

Pavel Otypka
Pavle, máte to trochu popletené, ale je vidět, že jste alespoň něco četl. Díky a myslím to vážně, neb zde jsou i tací, co nečetli nic a jen píši bludy buď protiruské, nebo protiamerické.

Monarchista

23. 12. 2019

Přátelé, diskuze ve slušném tonu je nádherná záležitost. Malmedy, jistě je to trochu jinak, jistě válečná propaganda ty postřílené kluky využila či zneužila. Já bych se držel faktu:
Voják má právo pokusit se o útěk ze zajetí, trest musí být adekvátní. Velitelem bojového úseku byl Peiper měl povinnosti i k zajatcům. Jistě tím musel pověřit nějakého důstojníka, ale on byl velitel. Já se jen divím, když se to rozebírá tak, že to bylo jinak. Jak jinak? Byli ti vojáci u Malmed postříleni nebo ne. Dnes převážně mladí historici rádi přepisuji dějiny. Prostě vojáci byli zmasakrováni a někdo tomu velel. To, že potom američtí vojáci postříleli Němce je také zlá věc. Ale zatím řeším hrdinství amerických vojáků.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací