Před pár dny tomu bylo 20 let od obsazení moskevského divadla Dubrovka čečenskými separatisty. Následná třídenní krize vyústila útokem ruských speciálních sil, během kterého zemřelo 171 osob, většinou rukojmích. Než se pustím do popisu, co se během samotné akce stalo, pojďme si v krátkosti připomenout kontext, ve kterém se útok odehrál.

Šlo o třetí rok Druhé čečenské války a mezi oběma stranami probíhala opatrná jednání ohledně mírového řešení - vzduchem létal Chasbulatův plán, Brzezinského plán, v Lichtenštejnsku se scházeli emisaři umírněných separatistů s vyslanci Moskvy. Mírovému řešení bylo z 56 % nakloněno i ruské veřejné mínění. V obou znepřátelených táborech však existovaly také ti, kteří o podobné řešení nestály. V případě Rusů šlo o různé zástupce “siloviků” z řad armády a FSB, v případě Čečenců pak šlo o radikální wahhábitské křídlo, mezi které patřil např. polní velitel Šamil Basajev, který útok na Dubrovku naplánoval.

Foto: Evakuace zraněných z divadla | MO Ruské federace / Public domain

Psali jsme:Další útočné čluny Jurmo pro finské námořnictvo

Přípravy na samotný útok začaly o několik měsíců dříve. Již v dubnu 2002 kupuje Čečenec Champaš Sobralijev ve městě Balašicha v Moskevské oblasti nenápadný dům na adrese Nosovichinskoje šosse 100. Nedlouho poté je kolem objektu postaven plot a do nové základny se postupně stěhují další obyvatelé. Jedním z nich je i Arman Menkejev, veterán Čučkovské brigády speciálních sil GRU, který se postará o výrobu výbušnin včetně sebevražedných pásů. Skupina mezitím shromažďuje vozidla, zbraně a mobilní telefony. Koncentrace Čečenců (včetně několika známých veteránů čečenské války) na jednom místě a jejich podezřelé aktivity, jak později vyplývá z různých výpovědí, neunikly pozornosti silových složek. Zde je asi nejhlubší "králičí nora" celého příběhu, kdy se objevují zprávy o tom, že bylo několik členů skupiny v průběhu léta zadrženo avšak následně propuštěno úřady. V polovině října pak začíná mít samotný útok jasnější plány, to jest série bombových útoků, která vyvrcholí obsazením kulturního domu v Dubrovce. Původní datum útoku na Dubrovku byl původně nastaven na 7. listopadu, na výročí bolševické revoluce z roku 1917, ale série bombových selhání, paniky v široké síti útočníků vše uspíšila.

Útok se tak odehrál již 23. října ve večerních hodinách, kdy byl tehdy v Dubrovce na programu populární muzikál Nord-Ost. Krátce po 9 hodině večer obsadí divadlo 40 útočníků (21 mužů a 19 žen, tzv. Černých vdov, které ve válce ztratily manžela) ozbrojených 17 útočnými puškami, 20 pistolemi a celou řadou výbušnin domácí výroby. Rukojmími se stává celkem 979 návštěvníků a zaměstnanců divadla.Nominálním vůdcem skupiny je Movsar Barajev (synovec zabitého čečenského warlorda Arbi Barajeva). Později se ukazuje, že skutečným velitelem byl s největší pravděpodobností Ruslan Elmurzajev přezdívaný Abubakar, který jednal přímo dle pokynů Šamila Basajeva. Skupina se od počátku označuje jako sebevražedné komando s jasnými požadavky, aby vojska Ruské federace bezpodmínečně opustila území Čečenska, a to během jednoho týdne, jinak dojde k postupnému popravování rukojmí. Sekundárním cílem útočníků (ale i některých elementů na ruské straně) bylo také spojení daného útoku s umírněným čečenským vůdcem Aslanem Maschadovem a delegitizovat Maschadova v očích západu jako představitele, se kterým může být uzavřen mír.

Foto: Ruský prezident Vladimir Putin v Sklifosovském institutu urgentní medicíny během návštěvy rukojmích zachráněných z divadla v Dubrovce | Wikimedia Commons / Public domain

Vyjednávání se účastní na ruské straně několik významných osobností, namátkou např. Němcov, Aušev, Aslachanov, Primakov nebo Politkovská. Jednání však k ničemu nevedou.Teroristé mezitím propouští desítky dětí, těhotných žen, neruských etnik a muslimů. Rusko signalizuje, že 26. října proběhne vyjednávání s generálem Viktorem Kazancevem, velitelem Jižního federálního okruhu, a apeluje na útočníky, aby zachovali zdrženlivost. Avšak již kolem 5 hodiny odpoledne předchozího dne, je Putinem schválen plán na kulturní dům bez dalšího vyjednávání zaútočit. Daný útok pak začíná následujícího rána, kdy ruské jednotky začínají pumpovat do budovy aerosol na bázi silného opioidu Fentanylu. Část Čečenců má však plynové masky, a tak následný ruský útok vedený ze střechy, sklepa i hlavního vchodu vyústí v několik desítek minut trvající bitvu, jejíž výsledek dobře známe – 170 mrtvých, z toho 40 útočníků a spousta otázek.

Psali jsme:Ruští trestanci naverbovaní k boji na Ukrajině se po návratu domů uchylují zpět ke zločinu

Faktem je, že divadlo bylo zaminováno především nefunkčními bombami a atrapami. Je také prokázáno, že během střetu s ruskými speciálními jednotkami teroristé instruovali civilisty do bezpečí a rukojmí nepopravovali. Nejasný je pak celkový počet zabitých útočníků, stejně jako osud hlavního vůdce útoku Abubakra. Mlha halí také osudy spolupracovníků skupiny, kteří nebyli přímo na místě, stejně jako skutečný počet obětí. Do prázdna vyšly i pokusy o opětovné otevření vyšetřování, které se týkalo nasazení plynu (či aerosolu), který zabil rukojmí stejně jako okolnosti zásahu. To, co se v ranních hodinách 26. října přesně stalo, se tak pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Zdroj: Historie válek