Cesta k trianonskému pokoření: Maďarsko v letech 1918-1919

 24. 12. 2021      kategorie: Vojenská historie      20 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Zánik či rozpad starého uherského státu po téměř tisíciletí existence, který nadešel se skončením první světové války, je spojován s trianonskou smlouvou. Ovšem samozřejmě, mírová smlouva, podepsaná 4. června 1920 v paláci Grand Trianon ve francouzské Versailles, už jen víceméně potvrdila situaci, reálnou po zhruba půldruhého předchozího roku. Rozhodující se zde v reálu stalo již období před zahájením pařížské mírové konference v lednu 1919. Tuto situaci zároveň poznamenal dramatický a komplikovaný vývoj.

Když 3. listopadu 1918 uzavřelo Rakousko-Uhersko příměří s blokem Dohody poblíž Padovy, v oblasti italské fronty, již zcela naplno byl v procesu rozpad tohoto impéria. Ten nemíjel ani jeho uherskou část. Uherská strana sama za sebe podepsala příměří, a fakticky uznala svou válečnou porážku, až 13. listopadu 1918 v Bělehradě, k čemuž ji přiměl postup jednotek francouzského generála Felixe Francheta d´Esperey, vrchního vojenského velitele Dohody na Balkáně, na její území. Kromě toho, že příměří zavazovalo budapešťskou vládu k redukci stavu vlastní armády a povolení volného průchodu přes svá území dohodovým vojskům, byla také vytyčena první demarkační linie na jihu. Tak se vytvořil základní předpoklad pro následný postup srbských a rumunských oddílů do uherských oblastí Bačky (Vojvodiny), Banátu a Sedmihradska. Později, v situaci doutnajícího konfliktu mezi Maďarskem a nově vzniklým československým státem, vyzvala opět Francie prostřednictvím plukovníka Ferdinanda Vixe, náčelníka dohodové mise v Budapešti, maďarskou vládu ke stažení svých sil ze Slovenska. K tomu došlo do ledna 1919.

madar_01Foto: Tibor Szamuely v době Maďarské republiky rad řeční k tzv. „Leninovým hochům“ (Lenin-fiúk). Právě Szamuely v čele tzv. Rudé gardy, stejně jako příslušníci polovojenské organizace, nazvané na počest ruského bolševického vůdce, patřili k předním strůjcům tzv. rudého teroru za režimu, jenž se měl pod vnějším i vnitřním ozbrojeným tlakem zhroutit jen po něco více než čtyřměsíční existenci, ovšem jemuž se podařilo načas spojit myšlenky světové proletářské revoluce s maďarským nacionalismem a patriotismem. | Wikimedia Commons / Public domain

Jednak zde tedy nastala problematická atmosféra mezi „zbytkovým“ Maďarskem a jeho sousedy, podpořenými vítěznými mocnostmi Dohody, a zejména Francií - ať šlo o Rumunské království, v letech těsně předchozích prakticky vojensky poražené Centrálními mocnostmi, s nimiž také v květnu 1918 uzavřelo separátní mír v Bukurešti, o Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, formující se pod vládou srbských Karadjordjevićů (a teprve později, v roce 1929, oficiálně přejmenované na Jugoslávii), anebo o mladou Československou republiku; a jednak, samotné Maďarsko bylo zachváceno bouřlivými politickými změnami. Už koncem října 1918 tzv. astrová revoluce vedla k nastolení vlády liberálního politika Mihálye Károlyiho. Za oběť událostem přitom padl, jako viněný z rozpoutání války v roce 1914 a zkázy země, i bývalý uherský premiér hrabě István Tisza (mimochodem, v letech 1917/18 se sám účastnil válečných operací se svým regimentem), který byl ve svém budapešťském domě zastřelen vojenskými dezertéry.

Zatímco s abdikací císaře (a uherského krále) Karla I. v listopadu 1918 Uhersko zcela zpřetrhalo vazbu na Rakousko, vláda hraběte M. Károlyiho (od ledna 1919 presidenta Maďarské republiky), tatáž, jež podepsala i zmíněné bělehradské příměří, již neuspěla, s dočasnou výjimkou karpatských Rusínů, s nabídkami autonomie nemaďarským národům Uher. Napjaté a radikalizující se nálady uvnitř země se pokusila tlumit vyhlášením pozemkové reformy. Avšak pod vlivem nového memoranda francouzského plukovníka Vixe z 20. března 1919, které mj. opravňovalo k dalšímu postupu rumunskou armádu, deklaroval Károlyi, snažící se doposud o dobré vztahy s mocnostmi Dohody, prakticky vsadil na národní odpor při předpokladu spojenectví se sovětským Ruskem, a přenechal vládu sociálním demokratům. Tím byla zřízena tzv. vláda lidových komisařů, fakticky komunistická diktatura, otevřeně inspirovaná ideály ruské bolševické revoluce. Jejím reálným šéfem se stal Béla Kun, navrátilec z ruského zajetí (kam padl jako voják rakousko-uherské armády).

madar_02Foto: Rumunské vojenské oddíly překračují ke konci července 1919 Tisu v oblasti Velké uherské nížiny, za přítomnosti (v popředí) samotného rumunského krále Ferdinanda I. a královny Marie. Připomeňme, že Rumunsko vstoupilo do první světové války na straně Dohody v srpnu 1916, mj. pod dojmem úspěšné ofenzívy ruského generála Brusilova a za slibu rozsáhlých územních zisků na úkor Rakouska-Uherska, daného mu dohodovými mocnostmi. Při dalším nepříznivém vývoji (porážka a okupace, vrcholící mírem z května 1918), konec světové války se všemi důsledky v listopadu 1918 mu tak vlastně poskytl příležitost k obnovení vlastní války. Jistě se i nabízí, že tažení proti komunistické revoluci v Maďarsku zavdalo rumunské straně příležitost k jisté revanši. | Wikimedia Commons / Public domain    

Byla vyhlášena Republika rad, sovětů (v maďarské verzi Tanácsköztársaság). Revolučně naladěný režim přistoupil takřka okamžitě k rozsáhlému znárodňování a, i při odporu, na jaký jeho praktiky narážely zejména na venkově, k teroru, zčásti vykonávanému  na bázi tzv. stanných soudů. Od konce března 1919 byla z vojenských sil, převzatých od předchozí vlády, a rovněž za přílivu dělníků, utečenců před rumunským vojenským postupem z východních regionů i části demobilizovaných důstojníků, vytvářena Rudá armáda (Vörös Hadsereg). Přibližně v polovině dubna, kdy ofenzívu směrem do Potisí zahájily rumunské jednotky, čítala tato ještě zdaleka nikoliv zcela zorganizovaná síla, pod vrchním velením Vilmose Böhma, zhruba 55 tisíc mužů. Za situace, kdy idea proletářské revoluce splynula s nacionálním a vlasteneckým cítěním, dalších asi 44 tisíc mužů posílilo během několika málo dní její řady s květnovou mobilizací (výzvou proletariátu „do zbraně“).

Při antagonismu dohodových velmocí, s nímž se tento režim shledal, ale při větší shovívavosti, kterou vůči Maďarsku jako takovému prokazovaly Velká Británie a USA, byl počátkem dubna vyslán do Budapešti jako vyjednavač a člen britské mírové mise jihoafrický generál Ian Christian Smuts. Nakonec ale právě i jeho potvrzení o skutečné povaze nového maďarského vedení bylo rozhodující. Cílem především francouzského vedení v čele s premiérem Clemencauem byla likvidace tohoto režimu, i když mu obecněji nebyla přikládána perspektiva dlouhodobější trvanlivosti (a které měla přirozeně následovat instalace režimu, s nímž by byla zahájena mírová jednání), a francouzské vojenské projekty přitom vsadily na prvořadou roli ozbrojených sil sousedních států Maďarska na takovém úkolu. Zároveň se mezi dubnem a květnem zformovala dvě centra organizovaného maďarského odporu proti ultralevicové budapešťské vládě, jedno v rakouské Vídni a jedno v Aradu pod kontrolou francouzských oddílů. Jakkoliv aradské kontrarevoluční vládě hraběte Gyuly Károlyiho přislíbil jistou podporu francouzský generál de Gondrecourt, s nevraživostí se tento orgán setkal ze strany Rumunů. Po rumunském obsazení Aradu přesídlil do Segedína, v jehož oblasti se tehdy rovněž nacházely 2 divize pěchoty a brigáda kavalerie francouzského generála Francheta d´Esperey.

Rumunsko, motivováno i vizí značných územních zisků, projevilo plnou ochotu k tažení proti maďarské komunistické revoluci. Naproti tomu francouzské návrhy účasti na intervenci v podstatě zavrhla jihoslovanská vláda, třebaže se její vojenské síly (až do roku 1921) zdržovaly též v uznané maďarské části pohraničního regionu Baranya. I když v dubnu 1919 rovněž československé jednotky postoupily za vytyčenou hranici do průmyslové oblasti Miškolce a blížily se k uhelnému regionu při Sálgotarjánu (a posléze byly podniknuty též první reálné kroky k připojení Podkarpatské Rusi k ČSR), pražské vedení, včetně presidenta Tomáše Garrigua Masaryka, se odvolávalo na vlastní vnitřní potíže, komplikující případný postup na Budapešť a svržení tamního stávajícího režimu.

madar_03
Foto: Konkrétní případ tzv. bílého teroru po zhroucení Maďarské republiky rad | Wikimedia Commons / Public domain

Připomenutá dubnová rumunská ofenzíva do Potisí zahrnula okupaci tzv. neutrální zóny, stanovené Dohodou na východě Maďarska, a mj. i města Debrecín. 26. dubna kapitulovala před Rumuny Sikulská divize, složená ze sedmihradských Maďarů, která už předtím čelila jejich postupu, avšak jejíž velitelé vykazovali konzervativnější, protirevoluční tendence již za vlády M. Károlyiho. Příslušníkům jednotky byl Rumuny dovolen návrat domů, ale někteří z nich se připojili k dělnickým dobrovolníkům z Rudé armády za jejími liniemi. I tyto oddíly však ustoupily za pravý břeh Tisy.

Nicméně, při ozbrojeném odporu za účasti místního proletariátu ustoupily od poloviny května československé jednotky od Sálgotarjánu a Miškolce; a za stavu, kdy se mj. vojsko  konsolidující se ČSR jevilo být slabším článkem než rumunská královská armáda, zahájila 30. května maďarská Rudá armáda pod velením plukovníka Auréla Stromfelda ofenzívu na Slovensko. Ta vrazila klín mezi československé a rumunské pozice, ale rychlé obsazení východních a centrálních částí Slovenska, následované vyhlášením tzv. Slovenské republiky rad v Prešově 16. června, zůstalo jejím jen epizodním úspěchem. Pod tlakem a hrozbami velmocí z pařížské mírové konference, a za vyostřené domácí situace, rozhodlo Kunovo vedení o opětném stažení, uskutečněném (a při protestní rezignaci Stromfelda a dalších důstojníků) do první poloviny července. Stejně tak jen částečný a dočasný úspěch měla poté  maďarská protiofenzíva z 20. července, k níž zavdalo podnět setrvávání rumunských vojsk v oblastech, v jejichž případě už bylo jasné, že zůstanou maďarskému státu, a jež na některých úsecích přiměla Rumuny k ústupu.

Situace Maďarské republiky rad se stávala neudržitelnou z hlediska konceptu Leninovy „světové revoluce“. Jí iniciovaný pokus o převrat ve Vídni z poloviny června zcela selhal, a naopak, proti režimu lidových komisařů vystoupilo ozbrojené povstání kadetů budapešťské vojenské akademie. Vzhledem k občanské válce v Rusku a dohodové intervenci do tamních událostí, resp. vývoji v ukrajinských oblastech na jihozápadě ruského impéria, kdy i Rumuni přesunuli 3 divize z maďarského Potisí proti ruským (ukrajinským) bolševikům k Dněstru, režim v Budapešti choval naději na pomoc ze strany sovětské Rudé armády. Takovou alternativu ale zmařila ofenziva ruského „bílého“ generála Antona I. Děnikina 

Pod maďarskou opoziční vládou v Segedíně se zatím od června formovala, a při jisté nepřízni z francouzské strany vůči jejím aktivitám, nová ozbrojená domácí síla, tzv. Národní armáda (Nemzeti Hadsereg). Do jejího čela byl povolán admirál Miklós Horthy, mj. působící v roce 1918 jako poslední vrchní velitel rakousko-uherské válečné flotily na Jadranu, a zdržující se v této době přímo na svém rodném statku v Kenderesi. Do řad této armády, jež vytáhla proti Republice rad, vstupovali i nedávní příslušníci maďarské Rudé armády. Když ale v srpnu Horthy zřídil svůj hlavní stan v Siófoku při Balatonu, o osudu Republiky rad bylo již rozhodnuto vlastně v důsledku rumunské intervence.

Útok Rudé armády v povodí Tisy brzy ztroskotal. Rumunská armáda přešla do protiofenzívy, ve dnech 28.-30. července překročila Tisu a prakticky pronásledovala ustupující Rudou armádu při postupu k Budapešti. 2.srpna vojenské oddíly již zhroucené Republiky rad kapitulovaly, a ještě téhož večera dorazily do maďarské metropole oddíly jedné z rumunských brigád. 4.srpna byla Budapešť obsazena Rumuny zcela. Mezitím už 1.srpna, při poznání, že jedině vláda přijatelná mocnostem Dohody může zachránit zemi před úplnou cizí okupací, vláda Maďarské republiky rad podala demisi. Béla Kun uprchl do Rakouska (a později nalezl útočiště v Sovětském svazu, aby se nakonec, koncem 30.let, stal jednou z obětí stalinského teroru). Tibor Szamuely, hlavní strůjce tzv. rudého teroru v Maďarsku v předchozích měsících, padl do rukou rakouských četníků, a pravděpodobně spáchal sebevraždu.

madar_04Foto: Admirál Miklós Horthy, vitéz z Nagybánya (v koňském sedle) před městskou honorací v Budapešti 16. listopadu 1919, kam toho dne vstoupil v čele své Národní armády – a při projevu, v němž městu vytkl příchylnost ke komunismu v uplynulých měsících. Horthyho mocenský nástup znamenal jistou stabilizaci poměrů v Maďarsku, aniž se to samozřejmě týkalo mírových podmínek, uvalených na zemi Dohodou. Autoritativní (a byť na druhou stranu v jistém ohledu přece jen poměrně pluralitní) režim pod jeho kuratelou měl pak v Maďarsku přetrvat až do dob německé okupace v roce 1944. | Wikimedia Commons / Public domain

Nová vláda odborářského předáka Peidla byla po několika dnech, již za přítomnosti rumunských vojáků v Budapešti, svržena, a nahradil ji kabinet Istvána Friedricha. Ten, už v přímém spojení s Horthyho Národní armádou, mj. proklamoval vrchní suverenitu arcivévody Josefa, příslušníka habsbursko-lotrinské dynastie, kterého v roce 1918 jmenoval císař Karel I. svým zástupcem v Uhrách – a což zase bylo na překážku pro uznání ze strany dohodových spojenců. Rumunská vojska zatím postoupila i do některých zadunajských oblastí západně od Budapešti. Jejich přítomnost v zemi charakterizovalo systematické  plenění, jako kořist byl do Rumunska odvážen dobytek, úroda, demontovaná zařízení budapešťských továren... V reakci na rudý teror za Republiky rad, šířil se odvetný tzv. bílý teror. Mezi jeho iniciátory patřil např. plukovník husarů baron Pál Prónay a někteří další důstojníci Národní armády.

Jedno z předních Horthyho úsilí cílilo ke zřízení linie, jež by stanovila limit rumunské okupace v západním Maďarsku - jak na to sám Horthy ve svých „Pamětech“ upozorňoval i v souvislosti s vlastní konverzací s vrchním rumunským velitelem, generálem Gheorgem Mardareskem, poznamenanou jistým napětím. Až v říjnu 1919 vytvořila předpoklad pro postupné stahování rumunské armády z Maďarska mise dohodových mocností, vedená Sirem Georgem Clerkem. Zároveň sílila, přes veškeré výhrady levice a liberálů, mocenská pozice Horthyho Národní armády. Ta nakonec 16. listopadu 1919, nedlouho po odchodu Rumunů z hlavního města, slavnostně vstoupila do Budapešti.

Pod vrchní pozicí admirála Horthyho, od března 1920 regenta ve formálně obnoveném Maďarském království, se začal konsolidovat režim, který přinesl určitou stabilizaci poměrů po revolučním chaosu uplynulého roku. Ani ten však již nedokázal nic změnit na podmínkách, stvrzených pak podpisem trianonské smlouvy, a přinášejících Maďarsku (Uhersku) ztrátu 2/3 území (nepočítaje v to Chorvatsko-Slavonsko) a téměř 60 % tehdejšího obyvatelstva, nevyjímaje z toho značné množství etnických Maďarů.

Každopádně, neklid v Maďarsku už od podzimu 1918 představoval typickou součást dozvuků první světové války, a navíc zde působil vliv událostí v Rusku. Ztráty na životech ve střetech faktické maďarsko-rumunské války let 1918-19 se uvádí do tisíců (a nakonec, víme, že i počet československých padlých v konfliktu s Maďary na Slovensku je uváděn na okolo jednoho tisíce). Počty obětí na životech jak rudého, tak poté bílého teroru jsou odhadovány na mnoho set až tisíce, a mohou kolísat např. s otázkou,  lze-li do nich zahrnout popravy, realizované Rudou armádou na frontě, nebo naopak osoby, zabité rumunskou armádou. Na atmosféře bílého teroru a represí vůči osobám skutečně či domněle spjatým s padlým prosovětským režimem (a kde se navíc hovoří o desetitisících uvězněných v počátcích Horthyho režimu) byl přitom mj. nápadný výrazný antisemitismus, opírající se už i o židovský původ většiny předáků Republiky rad, Kuna (vlastním jménem Kohn) nevyjímaje.

Zjevně i boj proti Republice rad můžeme připomenout s ohledem na proklamativní a materiální podporu horthyovského Maďarska Polsku v roce 1920, v souvislosti s polsko-sovětskou válkou  – a v kontextu, v němž se současně zase projevil problematický vztah Maďarska s Československem. A jak se ukázalo dále, i v realitě nadále nedobrých vztahů se sousedními státy tzv. Malé dohody (ČSR, Rumunsko, Jugoslávie), územní ztráty od roku 1918, podpořené trianonskou smlouvou, zůstávaly v Maďarsku v příštích dvou desetiletích vnímány jako velmi tíživý problém. Ostatně, odrazit se to mělo i při sblížení Maďarska s fašistickou Itálií a později nacistickým Německem, čili mocnostmi, s jejichž pomocí pak byly v letech 1938-41 dopady trianonského míru částečně revidovány – a jakkoliv to samozřejmě zůstalo, vzhledem zase k výsledkům druhé světové války, jen dočasné.

Dodejme, že prvním státem, se kterým pokořené Maďarsko uzavřelo spojeneckou smlouvu, byla však už roku 1923 Turecká republika Kemala Atatürka. Možná příznačné může být, že to bylo zrovna Turecko, které, po svržení osmanské vlády a ve  válce s intervencí dohodových mocností a nakonec zejména s Řeckem, dokázalo jako první revidovat systém, prosazený vítězi první světové války (když mír z Lausanne, jenž roku 1923 ukončil řecko-tureckou válku, velmi výrazně v turecký prospěch pozměnil ustanovení míru ze Sévres, uzavřeného Dohodou v srpnu 1920 ještě s Osmanskou říší) – a tedy systém, jehož byl i trianonský mír charakteristickou součástí.

Zdroj: britannica.com

Komentáře

Vaclav.Flek

08. 01. 2022, 20:20

pro Czert : Jiste, v diskusi muzete reagovat na cokoliv (ja to take delam), jen jsem mel pocit, ze to slo formulovat trochu lepe, takto se mi zdalo, ze delate advokata panu Ladovi... Bud jak bud, dekuji za vysvetleni pojmu "bludistak". Nevim, kde jste ziskal dojem, ze bych mel tento vyraz znat, ostatne ani ted nevim, zda jde o vyraz uznani, ovsem soude z toho, ze jste mi to "udelil" vy, tak asi ne.

Na vsechny body v diskusi jiz reagovat nebudu, trvam na vsem, co jsem uvedl predtim. Vy vse jako obvykle negujete, ja bych pak mohl opakovtl sve nazory, mozna je trochu rozvest, vy byste to zase odmitl, a tak bychom se mohli tocit dokola.

Dotknu se pouze jedne veci, kterou glosujete : "A kde se clovek mohl domluvit madarsky vyjma uhersko?"

Myslim, ze touto poznamkou ukazujete neznalost realii 110 let stareho sveta. Uhersko v te dobe predstavovalo mohutny populacni i ekonomicky komplex mnoha narodu, ktery byl z velke casti sobestacny, a jehoz pojivem byla prave madarstina. Ekonomiky vlastniho Madarska, Slovenska, Podkarpatske Rusi, Sedmihradska, Slovinska, Chorvatska a dalsich uzemi byly velmi tesne provazany (Slovensko treba pote velmi tratilo spojenim s Cechy a Moravou a prervanim svych tradicnich obchodnich siti). Tehdejsim lidem madarstina naprosto STACILA, pojem "svetovy jazyk" neznali, a ani nepotrebovali. Turistiku nepestovali, a pokud cestovali jinak, nez obchodne, tak na navstevy k pribuznym, opet zpravidla v ramci Uherska.

Samozrejme, ve vsech nemadarskych zemich Uherskeho kralovstvi vznikala obrozenecka hnuti, ktera obcas prijimala vypjatou vlasteneckou, nekdy az nacionalistickou podobu. To nic nemeni na tom, ze madarstina byla tmelem Uherskeho kralovstvi.

Vim, ze v dnesni dobe je nutna znalost cizich jazyku. Sam mluvim plyne ctyrmi svetovymi jazyky a to mi v mezinarodnich spolecnostech umoznuje skvely kontakt s kolegy z celeho sveta. Takze o tom se nemusime presvedcovat. Ja mam na mysli Uhersko na zacatku 20. stoleti, kratce pred jeho rozpadem, ktery si (dle meho soudu) nezaslouzilo...

index

08. 01. 2022, 15:31

Czert
1. madarske územia uz nikto nemôze chciet spat lebo tie etnika na ktorych to dobili uz davno zanikli
2. aj česke (slovanske) kmene nešli do ludoprazdna obsadili územia od germanov
3. 100 rokov nie je veľa, či sa da brat spat al. nie o tom rozhodne vojna al. v obrat v medzinarodnych vztachoch europskeho, svetoveho meradla

Czert

07. 01. 2022, 23:54

Index
Cili si krasne rozebral moji pontu, velke uhersko vzniklo dobxvanim cizich uzemi, ne kolonizaci liduprazdnych uzemi.
Cili madari rvaly ze prisli o uzemi ktere kdysi dobyly. Proto sem ptal presne po kolika letech je ono uzemi neukradutelne, aby onen plac byl opravneny.

Czert

07. 01. 2022, 23:49

Vaclav f
Proc odpovidam za ladu? Protoze mam dojem ze muzu reagovat na jakykoliv prispevek, ne jen ten s mym jmenem.

1).pokud turci pronikaly do uher, takze branili sami sebe a ne jine staty, jak ste ve sve vytce ladovi psal, ze uhri ochranovali i jine staty. Respektive je chranili tak rikajic navic.

2.jenze je to daleko vtipnejsi, zatimco za tazeni proti nekrestanum se mohl dotycny vojevudce dockat odmen jak od jejich vkadcu, tak i papeze, tak za boj proti jinym krestanum mohl od papeze dostat klatbu a byt exkomunikovan.
A najit duvody k valce, ktere by byly tolerovany, prakticky az do 18 stol,jjen boj proti nekrestanum ci heretikum a nastupnicke valky.
A skutecne me unika pointa toho proc zminujete dobu nekrestanskych cechu, kdyz moj priklad byl krestan vs krestan.
Ryze technicky mate pravdu, krestansky vladce mohl valcit proti komukoli z jakehokoliv duvodu, ale vyjma mnou onech 2 prikladu si jakymkoliv jinym duvodem snizoval reputaci, pokud valku nemel posvecenou od papeze.

3.ano, dej vojksa, nebo budes potrestan. Nebo v cem je tenhle vyrok nepresny?

4.bludistak je odmena v popularni detske televezni hre bludiste, obdoba dospeckeho az kvizu, byt ten soutezi trochu jinak.
Ano, rusi byly okupanti, ale madari snad tak brani nebyly?
A kde se clovek mohl domluvit madarsky vyjma uhersko? I v samotnem predlitavsku, rakousku, by mu madarstina moc nepomohla.
Madarstina nikdy nebyla svetovy jazik, stejne jako rustina, cili mi unika vase pointa.
Jiste ze masaryk by se daleko nefostal kdyby mluvil jen cesky, ale to i stefanik, benes a stovky dalsich jejich souputniku.
Stejne tak ind, japonec ci kdokoliv pokud zustane jen u sve rodne reci, v cizine kariru neudela, to platilo tehdy, plati to i dnes. Cili vase pointa?
Ze umet cizi jazyky vam umozni delat karieru v cizine? Ale to je myslim logicke.

A v cem je to se slovenskymy skolami slozitejsi? V cem, tehdy i dnes platlo ze se zakladkou se z bidy jen tak nedostanes.
Cili zamer madaru je vic nez jasny, stejne tak nemcu co v 39 zavrely vsechny ceske vysoke skoly.

5.a od jake velikosti statu jeho trhani nevadi - viz vy a csr - a od jake uz to vadi, viz vy a uhersko.


6.a co je na one otazce spatne napsane? Ja myslim ze je srozumitelna, nebo dam to jeste jednoznacneji, onen populacni problem tam nastal prirozene - prirozenou madarizaci - nebo umele, nasilnou madarizaci?

index

05. 01. 2022, 22:35

Pointa a ponaučenie článku ako aj udalostí v nich je asi toľko, že žiadný štát alebo národ v strednej európe nemôže byť istý vo svojej existencii a svojej teritoriálnej integrity, keď príde na lámanie chleba, a diktujú veľmoci. Nič totiž pri delení koristi nie je sväté, všetko je dovolené a pri narisovaní hraníc idú bokom všetky demokratické princípi, etnické, kultúrne argumenty atď. Keď k tomu sa pridržuje vnútorný chaos a rozpori vo vedení štátu tak katastrofa je na spadnutie. Stredoeurópske malé štáty keď bude príležitosť zas sa pochutnajú na sebe navzájom. Len treba vyčkať na budúce lámane chleba...

index

05. 01. 2022, 22:09

Czert, ja ti to vysvetlím, že na kom to dobyli Maďari svoje územie pred 1000-1100 rokov. Na Slovakoch určite nie, ani Slovaci, ani Slovensko totiž vtedy este neexistovalo. Na Rumunoch taktež nie, oproti tomu čo oni tvrdia, vtedy ešte Rumuni neboli v Sedmohradsku, usadili sa tam postupne z južných častí Balkánu v priebehu 13.-18. storočia (+- storočie). Rusíni tiež prišli na Podkarpatsko až od 13-16. storočie a vyššie (viď. valašská kolonizácia). Srby takiež sa usadili postupne v dnešnej Vojvodine. Už od začiatku 15. storočia v dôsledku permanentných tureckých nájazdov totiž maďarské osídlenie bolo postupne zničené a na prázdne územie sa z juhu sťahovalo srbské obyvateľsrvo čo trvalo cca. až do 18/19. storočia. Chorvátsko polo pripojené nie vojensky ale presonálnou úniou na začiatku 12. storočia. Takže na kom to dobili? Na Veľkomoravskej ríší a jeho zvyškoch, Sedmohradsko a východné čati na Bulharoch, Západnú časť na Východofranskej ríši (vid. bitka pri Prešporku 907) a ich vazaloch ktorý boli ťaško definovať, asi Slovieni (Kocel atď).

Vaclav.Flek

05. 01. 2022, 20:51

Pro Czert : Nevim, pro mi odpovidate za diskutujiciho Ladu, mam dojem, ze kdyby chtel reagovat, ozval by se sam. Presto odpovim, ale velmi strucne:

Ad 1) Nepisete pravdu, Turci masivne pronikali do Uher, na Slovensko, vychodni Moravu a do Rakous. Proto byly Uhry po nekolik set let vnimany jako hraz proti jejich expanzi do stredni Evropy.

Ad 2) V dobach, kdy Premysl Otakar II. podnikl svou krizovou vypravu proti Prusum, byli jeste pohane. Samotne prijeti krestanstvi neznamenalo ochranu proti podmaneni krestanskymi mocnostmi, pouze bralo jednu ze zaminek k provedeni podobneho kroku.

Ad 3) Podpora panovnickeho rodu (v tomto pripade Habsburku) mela sva prisna pravidla pri sberu a shromazdovani vojsk. Kazdy vazal presne vedel, kde je jeho misto, a jake jsou jeho povinnosti.

Ad 4) Vyuka rustiny nebyla v dobe normalizace popularni, nebot slo o jazyk okupantu, a zaci i studenti jiz vedeli, ze nejde o svetovy jazyk, tedy o rec, kterou je mozne domluvit se po celem svete. Jinak ja treba mluvim rusky velmi dobre, a jsem za to rad, takze neironizujte, a bludistaka (nevim ani, co to je) si nechte. S temi slovenskymi skolami to bylo slozitejsi, myslim, ze zjednodusujete. Ale souhlasim s tim, ze Madari nemeli zajem na vzdelanych Slovacich, co by umeli jen slovensky. Ani Masaryk by nevybudoval svou univerzitni, a nasledne i politickou karieru, pokud hovoril pouze cesky.

Ad 5) V te dobe predstavolaly staty kolem Madarska sakaly, kteri trhaji na kusy kdysi velke kralovstvi. Francie byla velkym predatorem, ktery stal v pozadi, ale bez jehoz pozehnani by tato parcelace stredni Evropy (ktera francouzskym zajmum vyhovovala) nebyla mozna.

Ad 6) Otazce nerozumim, myslim, ze je spatne formulovana, ja bych se k ni jiz nevracel.

Czert

04. 01. 2022, 02:40

Flek
Na vase vytky ladovi
1. Ano, jenze madarska ochrana proti osmanum byla casteji ve smyslu drahy bulhare/rumune(pominme ze rumunsko jako takove v te dobe jako stat neexistovalo) /kdokoliv muzes si vybrat, but budes slouzit nam nebo turkum, na nezavislost zapomen.

2. Vida, a takove litevce/pobaltske narody pred tetuony nezachranilo ani prijeti krestanstvi, so sou paradoxy, co?
Vetsina uzemi budouciho pruska byla na pobaltskych narodech dobyta po jejich prijeti krestanstvi.

3. Byla ona podpora habsurskych valek skutecne ve 100% pripadu z podory vkadnouciho rodu?
Nebo vetsinou to bylo, posli vojaky do nasi valky, jinak dame vladu co nam je posle a pokud bys protestoval, tak tam poslem vojsko a to zavede poradek.
Ktera z tech 2 moznosti byla castejsi? Nebo to byl mix obou?

4. Ano aby se mluvilo jednim jazykem je logicka, tady slo o metody.
Pokud spravne odpovite na otazku proc v dobach varsavske smouvy vyuka rustiny nenyla popularni, vyhravate zlateho bludistaka.
A pokzd zustaneme doma, rep na budoucim slovesku, v roce 1914, tak myslim ze realita ze na celem uzemi, vyjma 2 pripadu(pokud se nepletu, mozna byly 3) neexistovala jedina stredni skola, neej boze vysoka, kde by se vyucovalo jen slovensky, vas usvedcuje z omylu v  tom, ze by madari meli zajem na vzdelanych slovacich co by umeli jen slovensky.

5. Vtipne,kdyz na minimalizaci madarska meli zajem hlavne jeho sousedi, proc v jine reakci pisete ze na hkavniho predatora, francii, autor zapimel?

6.ano, a onen stav vznikl jak, prirozenym vyvojem? Nebo nasilnou madarizaci spojenou s prilivem kolonistu v minulosti?
To je to, oc tu bezi.

Czert

04. 01. 2022, 02:13

Sebesta
Ke slovenskym hranicim, ze to bude dunaj bylo jasne, tam kde neni se to bude muset dohadat, ale dle jakeho klice?
Narodnosti? Zdroje? Infrastruktura? To uz jednoduche neni.
Myslim ze by obybatele vesnice a je jedno jestli vmadarsku ci slovensku byly stastni, ze kdyby opustili hranice sve obce jakymkoliv smerem, sly by do ciziny.
Navic, ktere slozeni populace brat za klicove? Soucasne? To jake bylo v dobe kdy ono uzemi madari dobyly? Ci prvni spolehlive udaje?
Nic neni jednoduche.

Czert

04. 01. 2022, 02:08

Flek
Tak ono je celkem logicke, ze francie byla po 18 nejvetsi predator, do sveta svuj vliv sirit nemohla, tam byla vzdy "prehlasovana" britanii, tak jedine misto kde si mohla neco urvat byla povalecna evropa, tak se snazila.

Je zbytecne si delat iluze ze kdyby valku vyhrali centralni mocnosti, jednaly by jinak.

Czert

04. 01. 2022, 02:02

Monarchista
Dle ceho definujes ze to uzemi bylo madarum ukradeno?
Po kolika letech je ona loupez uz legalni?
Nezapominej ze madari v prubehu onech 1000 let znacnou cast onoho uzemi dobyly na svych sousedech, vcetne slovenska.

Vaclav.Flek

28. 12. 2021, 00:40

pro Petr Hertel : Dekuji za odpoved, velmi si vazim Vasi snahy vysvetlit Vas pohled na problematiku. Ja s nim nejsem v zasadnim rozporu, ale ani s nim bezezbytku nesouhlasim. Myslim, ze na tom se muzeme pratelsky rozejit, dekuji za diskusi.

Petr Hertel

26. 12. 2021, 23:44

Václav Flek

Ale ta trianonská smlouva, podepsaná v červnu 1920, tedy už skoro dva roky po skončení první světové války a pádu (rozpadu) Rakouska-Uherska, opravdu víceméně už jen potvrdila ten "fait accompli", vytvořený od podzimu 1918 - na bázi postupu těch rumunských, srbských a československých sil, ale pro který samotný zase vytvořily prvotní základ ty demarkační linie, prosazované z nejvyšší vůle či autority dohodových velmocí, a ano, hlavně té Francie, kterou označujete "vrchním predátorem". Tak viz i to bělehradské příměří z listopadu 1918 nebo, pokud jde o otázku slovensko-maďarské hranice, to Vixovo memorandum...

Tak z nejprimárnějšího pohledu tady ale byla podstatná už vůle politických, řekněme národních předáků těch jednotlivých národů, kde ideový vliv hrálo jistě i to tzv. právo národů na sebeurčení, prosazované tehdejším presidentem USA Wilsonem. Víme, že se to týkalo Slováků (asi i unás dost známá tzv. Martinská deklarace už z 30.října 1918), sedmihradských Rumunů, Chorvatů (kteří měli už předtím v Uhrách dost velkou autonomii, a jejichž někteří předáci, hlavně je to spojeno se jménem Ante Trumbiće, se už v předchozím válečném období vyslovili pro sjednocení se Srbskem).
Maďarům se na konci roku 1918, kdy se snažili to Uhersko udržet prostřednictvím nějaké federalizace, podařilo v reálu prosadit autonomní správu jen na Podkarpatské Rusi, ale i tam se brzy velká část těch politických předáků vyslovila za připojení, zdůrazňuji mj., k ČSR (a mimochodem, pak za toho tažení proti Maďarské republice rad to přinejmenším zčásti také obsadila dočasně ta rumunská armáda)...

Jistě ale může být jinou otázkou nějaké přesnější vymezení hranic, konkrétní regiony... Třeba pro nás může být zajímavé, že ve zdrojích maďarské provenience se lze v této souvislosti setkat s tvrzením doslova o "českém imperialismu", který si představoval, že by k ČSR, resp. ke Slovensku mohly být připojeny i oblasti Miškolce, Salgotarjánu nebo třeba i Tokaje...

Vaclav.Flek

26. 12. 2021, 22:11

pro Petr Hertel : Dekuji za Vasi odpoved. Ja jsem jiz predtim pochopil, ze jste chtel psat o vyvoji v Madarsku od konce I. svetove valky do podepsani Trianonske dohody, k tomu jste uvedl celou radu faktu, ktere jsem ja osobne uvital (a nepochybuji, ze i dalsi ctenari). Takze kriticke vyhrady k jednotlivym castem Vaseho clanku nemam, a asi ani vzhledem k rozdilum v nasi erudici mit nemohu.

Mne tam vlastne vadi od zacatku jedina vec, kterou jsem mozna vcera ne zcela presne vyjadril - v clanku totiz(dle meho nazoru) chybelo explicitni oznaceni prave Trianonske smlouvy jako klicoveho bodu zlomu, ktery rozbil stare Uherske kralovstvi. Vy jste popsal perietie, kterymi Uhersko proslo od konce I. svetove valky, kdy muselo snaset utoky Rumunu, Srbu a Cechoslovaku, ovsem vyznelo to (alespon pro mne) tak, ze toto obsazovani Uherska vytvorilo "fait accompli", ktery Trianonska dohoda "pouze" formalne stvrdila. S tim jsem vyjadril nesouhlas, myslim, ze prave Trianon je ta osudova chvile, ktera tvorila dejiny, proto jsem take nazval Francii predatorem, a ostatni male staty oznacil za pouhe sakaly.

Mozna, ze podobny priklad poskytuje i ceskoslovensko-polska valka o Tesinsko, kde ceskoslovenske jednotky silou zbrani vec jednoznacne rozhodly, ovsem pote se musely podridit narizeni dohodovych mocnosti. Zde to ovsem fungovalo "v opacnem gardu", tentokrat ve prospech Polska.

Vaclav.Flek

26. 12. 2021, 21:43

pro Láďa : Mrzi mne to, ale nesouhlasim s vetsinou toho, co pisete, vase sdeleni povazuji bud za nespravne, nebo za zkreslene s malym zohlednenim objektivni reality. Hlavni namitky jsem zkusil, byt velmi zjednodusene, formulovat v nasledujicich bodech :

1) "neurvala expanze Madaru do stredni Evropy" Tomu nerozumim, po celou radu staleti videli Madari svou civilizacni roli (na kterou jsou hrdi) v zadrzovani tureckeho pronikani do stredni Evropy, a pozdeji v ucasti na osvpbozovani balkanskych zemi z osmanskehe nadvlady.

2) "Madary zachranil papez, kdyz prijali krestanstvi" To sice muze byt pravda, ale domnivam se, ze presne to plati o Velkomoravske risi a ceskem statu v jeho pocatcich, kdy bylo prijato krestanstvi ze zcela ucelovych, nikoliv hluboce nabozenskych pohnutek. Jinymi slovy, Madarum zde nemame co vycitat.

3) "rada protihabsburskych povstani" To neni uplne presne, nektere casti Uher se v prubehu sve historie vymezovaly proti habsburskemu panstvi (napr. Sedmihradsko), ovsem vetsi cast zeme bojovala po boku Habsburku ve vsech valkach cisarstvi, zejmena proti Osmanum, ale take Prusum, Francouzum a dalsim protivnikum. Vase tvrzeni je proto treba vnimat v celkovem kontextu.

4) "bezohledna madarizace podrizenych narodu" Tuto vetu si pamatuji jeste ze skoly, ale myslim, ze to neni spravne vyjadreni. Slo jiste o snahu o sjednoceni celych Uher, k cemuz mel prave napomahat spolecny jazyk (stejne jako za rekou Litavou nemcina), to vsak neznamenalo, ze by se nadany Chorvat, Slovak, Rumun, Rusin apod. nemohl naplno ucastnit spolecenskeho zivota a uchazet o vysoke funkce ve statni sprave nebo jinych institucich. Jinymi slovy, neslo o cilenou diskriminaci jinych narodnosti, coz se vas termin snazi naznacit.

5) "minimalizace Madarska byla v zajmu cele Evropy" S timto nazorem vubec nesouhlasim, nevim, proc by Evropa mela mit na necem podobnem zajem. "Minimalizaci Madarska" si praly pouze tri staty, ktere jako supove trhaly Madarsko na kusy - Srbsko, Rumunsko a Ceskoslovensko.

6) "problemem je vysoky pocet obyvatelstva v okrajovych oblastech okolnich statu" Ano, zde vam davam za pravdu, ovsem otazkou je, jak tento problem vznikl ? Stalo se to bezohlednym ukrajovanim casti uherskeho kralovstvi ze strany vyse uvedenych supu ve snaze zvetsit za kazdou cenu uzemi vlastniho statu na madarsky ukor.

Petr Hertel

26. 12. 2021, 20:57

Václav Flek

Respektuji Váš (třeba zčásti) kritický pohled.

Jen bych se pokusil vysvětlit, že hlavním cílem článku bylo prostě představit, vylíčit komplikovaný a konfliktní vývoj v Maďarsku, a jaksi "okolo Maďarska", v mezidobí od faktického skončení první světové války do podpisu trianonského míru, resp. aspoň do jisté konsolidace poměrů po Horthyho mocenském nástupu. S tou reálnou komplikovaností pak asi souvisí ta "rozvětvenost". Samozřejmě, také se na to lze na jednu stranu dívat jako na nutně zestručněné (protože by to mohla být tématika třeba na celou knihu, nikoliv jen na takový, byť třeba poměrně dost dlouhý, článek).

Pokud jde např. o to "splynutí ideje proletářské revoluce s vlasteneckým cítěním" (tam, mimochodem, zůstal jeden takový trošku nelogický překlep, pokud jde o reakci M. Károlyiho v březnu 1919, daný tím, že text byl pak ještě dodatečně narychlo trošičku upravován)...:smiley:
Myslím, že ale jasně vyplývá, že jde o takové zjednodušující konstatování, které prostě naráží na spontánní atmosféru, podmíněnou okolnostmi (čili jednak tlak dohodových velmocí v kombinaci s postupem sousedních států, snažících se pro sebe urvat, lze říci až v rámci možností maximální, část uherského území, a jednak faktické převzetí moci levicovými sociálními demokraty, resp. komunisty a vyhlášení Republiky rad) - a že tohle "splynutí" nebylo od samého počátku nějak 100 %-ní (tedy že se ani, ani zdaleka netýkalo celé maďarské společnosti), a v mnoha dalších případech zůstalo pouze jen jaksi provizorní a dočasné...
Zkrátka zrovna ta komunistická Republika rad najednou projevila snahu tomu tlaku Dohody a hlavně vojenskému postupu sousedních států otevřeně vzdorovat.

Láďa

26. 12. 2021, 12:00

Myslím, že tento výsledek byl podnícen psychologickou kompenzací okolitým národů za neurvalou expanzi Maďarů do střední Evropy a celý tisícíletý vývoj. Víme, že je zachránil papež, když přijali křesťanství. Jinak by asi byli eliminováni, vytlačeni zpět, nebo omezeni natolik, že by se nestali středoevropskou velmocí. Pak jejich expanze zesílila posilněná přítokem Kumánů a jiných polodivokých národů z východních stepí. To umožnilo rozšířit maďarskou expanzi na východ a jih. Pád Cařihradu 1453 a expanze Osmanů do Evropy jim umožnila hrát několik století s touto kartou. Dokládá to celá řada protihabsburgských povstání až do satmárského míru 1710. Celé to skončilo rakousko - uherským vyrovnáním 1871 a bezohlednou maďarizací podřízených národů. To jim ani západní Evropané a amerikanizovaní Evropané v USA nezapomněli. Minimalizace Maďarska byla v zájmu celé Evropy. Dokládá to i fakt, že po příchodu HItlera se opět postavili na špatnou stranu a spolu s ním byli na straně poražených. V době poválečné museli mlčet a kráčet ve vynucené jednotě v rámci nalinkovaném Stalinem a schválené ostatními spojenci. Po rozpadu SSSR a jeho tábora nadešla jejich chvíle. Potenciál a naději na úspěch to podle nich má. Proto o to usilují s tichou podporou Ruska, které rovněž usiluje o své uznání. Slovensko svým nacionalizmem a osamostatněním může tomu čelit jen s podporou EU a USA. Problémem je vysoký počet maďarského obyvatelstva v okrajových oblastech okolitých států a rostoucí zaostalost těchto území.

Richard Šebesta

26. 12. 2021, 10:12

Maďaři doplatili na 1.světovou možná nejvíce ze všech. Zatímco třeba Poláci a Češi získali svůj stát,Maďaři ztratili mnoho území. Dodnes nikdo přesně třeba neřekl,kdo vytvořil slovensko-maďarskou hranici po 1.válce. Slyšel jsem tézi,že snad Beneš. On jí navrhl a vítězné mocnosti odsouhlasily.Podle mne dnešní jižní Slovensko (Galanta a okolí) mělo patřit Maďarům. Ale to je jen můj názor.Uhry ve své podobě z dob před rokem 1914 už asi nebudou existovat. Ono vždy platilo a platit bude neexistuje žádná spravedlnost jen síla a z toho vyplývá,že vítěz (vitězové) určuji co bude a nebude kdo bude a nebude.

Vaclav.Flek

25. 12. 2021, 23:59

Clanek je bohaty na informace, nicmene ve svem souhrnu hodne neprehledny. Zcela jiste se podobny format nehodi na tuto webovou diskusi, spise by to melo zaznit na nejake prednasce, kde potom mohou posluchaci klast sve dotazy (ja sam bych jich mel nejmene pet). Mozna mi autor namitne, ze i ja jsem mel nedavno velmi obsahly clanek o operaci Mars (me jmeno uvedeno nebylo, o publikovani jsem nevedel), ovsem tento osm let stary clanek jsem psal pro casopis, a nenapadlo mne, ze byl nekdy uverejnen na webu

Clanek o ceste k trianonskemu pokoreni je psan velmi rozvetvene, ale z meho pohledu mu chybi hlavni idea, ci spise vedouci narativ. Nekdy mene muze znamenat vice. Nezda se mi, ze by v tehdejsich Uhrach idea proletarske revoluce splynula s vlasteneckym citenim, myslim, ze mnoho (asi vetsina ?) Madaru chtelo zachovat svou zemi v puvodnich hranicich, pritom ale nestali o uskutecneni socialisticke revoluce. Take se domnivam, ze na parcelaci Uherska se podileli sakalove typu Srbska, Rumunska a Ceskoslovenska, ale role tech hlavnich predatoru, tedy predevsim Francie, je v clanku dost ponizena.

Souhrnne receno, clanek je zajimavy, ale lze si z nej odnest malo zaveru. Z clanku, ktere zde dosud autor publikoval, jej povazuji za nejslabsi.

Monarchista

25. 12. 2021, 15:31

Velmi zjednodušeně.
Uhry či Maďarsko bylo opravdu okradeno o své vlastní území. Své si potom vzali v letech 1939-44. Do dnešních dnů nás Maďaři nemusí a Slováky nenávidí. V Podhajské všichni mluví krásnou slovenčinou, doma zásadně rodnou řeči (maďarštinou)Nic se nemění, stále čekají na svoji přiležitost. Oproti Slovákům mají i kvalitnější armádu. Češi jim jsou celkm lhostejní.