EXCALIBUR
CZUB
CZUB

"Chlebíčková aféra" Aloise Eliáše aneb jak kolaborantské novináře zabíjely chlebíčky

 24. 02. 2020      kategorie: Vojenská historie      2 komentáře

Pozoruhodná akce, takzvaná chlebíčková aféra, byla tajně provedena v září roku 1941 československým odbojem, pod velením předsedy protektorátní vlády, generála Aloise Eliáše. Při této akci bylo otráveno několik kolaborantských novinářů. Proč chlebíčková aféra? Právě infikované chlebíčky byly pochutiny, které zabíjely.

Alois_Elias_Langhans
Foto: Arm. gen. Ing. Alois Eliáš | Wikimedia Commons

15. březen 1939 byl pro všechny Čechoslováky potupným dnem, kdy bylo v rámci německé okupace zabráno zbylé území české části Československa. Byly také okamžitě zrušeny všechny politické strany, hnutí či organizace. Poslanecká sněmovna spolu se senátem zanikly také. Místo naší samostatné vlády vznikla vláda úřednická. Tento černý den naší historie nebyl až tak černý, protože už v této době se začal formovat československý odboj, který měl velký podíl na poražení nacistického Německa. Odbojářem mohl být kdokoliv. A tak se také stalo. Politik, kuchař, spisovatel, tramvajář, matka čtyř dětí nebo podnikatel. My se dnes zaměříme na příběh odbojáře – politika, generála Aloise Eliáše.

Psali jsme: Smutné výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa

Obrovsky důležitým prvkem nacistů zde v Protektorátu Čechy a Morava byl protektorátní tisk, který sloužil k dokonalé propagandě. S daným tiskem byli samozřejmě spojeni i aktivní novináři, kteří aktivně podporovali okupační režim. Tito novináři kompletně převzali nacistickou ideologii, zapojovali do ní své rodinné členy, spolupracovali s německou zpravodajskou službou a udržovali vřelé kontakty s německými úředníky. Někteří z novinářů vůči Němcům projevovali obzvlášť velké sympatie a vůbec se tím netajili.

V březnu roku 1941 se skupina českých novinářských kolaborantů vykrystalizovala. Po Emanuelovi Moravcovi to byli v podstatě největší zrádci Československa. Jednalo se o tzv. sedmičku vedoucích novinářů, do které patřili Jaroslav Křemen, Vladimír Ryba, Václav Crha, Emanuel Vajtauer, Karel Werner, Vladimír Krychtálek a Karel Lažnovský. Tito novináři útočili veřejně především na zahraniční politiku Edvarda Beneše a zahraniční odboj, ale také na generála Aloise Eliáše.

karel_laznovsky
Foto: Karel Lažnovský | Wikimedia Commons

Psali jsme: Německý bunkr z 2. světové války otevřen

Dalším jejich zájmem bylo postupné a úplné začlenění českých zemí k Říši, či vytvoření pronacistického proudu české žurnalistiky. Součástí byla také kritika vlády prezidenta Háchy, jeho pasivního přístupu ke světovým událostem a pomalá ochota spolupráce s Nacisty. Proti této sedmičce vedoucích novinářů bojoval londýnský rozhlas i zahraniční a domácí odboj.

20. srpna 1941 Karel Lažnovský oficiálně obvinil generála Eliáše a celou protektorátní vládu, že za dva roky neudělala téměř nic pro to, aby pozvedla autoritu novinářů, kteří se stavěli pozitivně k tehdejšímu politickému vývoji. K němu se přidali i ostatní novináři a zahájili tak tvrdou politickou ofenzívu. Odboj reagoval rychle a londýnský rozhlas veřejně vyzval Čechy k bojkotu protektorátního tisku. Bojkot začal 14. září 1941. Lidé nekupovali celý týden noviny a jejich prodej tak náhle klesl. Po tomto incidentu požadovali kolaborantští novináři Eliášovu veřejnou podporu. Generál Eliáš se však razantně odmítl účastnit něčeho takového, stejně tak odmítl hromadnou audienci těchto novinářů. Svůj názor však rychle změnil v momentě, kdy žurnalisté začali vyvíjet nátlak na prezidenta Háchu. Uvědomil si, že by Hácha mohl nátlaku podlehnout.

V tento moment si generál Eliáš uvědomil, že by mohl využít situace a správného momentu ve prospěch odboje. Na požadavek žurnalistů tedy nakonec přistoupil a domluvil si s nimi společnou schůzku. Poté začal Eliáš jednat. Kontaktoval svého dlouholetého přítele Miloše Kliku, který byl zároveň urolog. Tito dva spolu již v minulosti plánovali případné odstranění K. H. Franka. Právě Miloše Kliku tehdy napadlo použití bakteriologické zbraně k odstranění jakýchkoliv nacistických představitelů. Nyní se naskytla reálná příležitost tuto zbraň konečně použít. Nápad by byl, chyběl však plán realizace.

Tuzemský odboj tehdy oslovil Františka Patočku, který byl ředitelem bakteriologického ústavu na Karlově Univerzitě. František Patočka však sám bakterie získat nemohl, proto poprosil své kolegy, aby mu vyšlechtili bakterie tyfu a tuberkulózy. Další otázkou bylo, jak dostat jed do občerstvení v rámci naplánované schůzky s kolaborantskými novináři.

patocka
Foto: František Patočka | avcr.cz

18. září 1941, v den kdy měla proběhnout avizovaná schůzka s novináři, přinesl Eliáš do ordinace Miloše Kliky pět obložených chlebíčků, které Eliáš údajně koupil v lahůdkářství. Jednalo se o chlebíčky se sardinkovou pomazánkou. Chlebíčky musely být chytře infikovány jedem tak, aby se při předložení na stůl neotrávil sám Eliáš. Jed vpravili do chlebíčků pomocí injekční stříkačky. Do každého chlebíčku tak byla vpravena silná dávka tyfu a tuberkulózy. Jeden z chlebíčku se stal dokonce "pokusným králíkem" a byl do něj vpraven předtím nikdy nevyzkoušený botulotoxin.

Chlebíčky byly připraveny, teď už se jen sejít se sedmičkou novinářů. Ty v domluvený den Eliáš přijal v pracovně ministerské rady. Schůzky se účastnili i Eliášovi spolupracovníci, kteří mu pomohli připravit zasedací pořádek, u svého místa měl tedy každý novinář připraveno i občerstvení – chlebíčky.

Samotné jednání vůbec žádný výsledek nepřineslo. Novináři si pořád stáli za svým, vyžadovali veřejnou podporu Eliáše proti bojkotu, který odboj započal. Vedlejší požadavek novinářů byl ten, že chtěli, aby protektorátní úřady lépe spolupracovaly s nacisty. Nejvíce ze všech novinářů se v tomto angažoval Karel Lažnovský, který tvrdě kritizoval nedostatečné pronacistické vystupování protektorátní vlády. A dokonce arogantně prohlásil na adresu Eliáše následující: „Jestliže dnes kdejaký kluk a venkovský tiskař, který si hraje na politika, se o nás otírá, je to vina také naší vlády, že nedovedla jednat s námi jako s vedoucí vrstvou.“ Eliáš během jednání zachoval chladnou hlavu a snažil se takticky těmto ožehavým tématům vyhýbat. Snažil se tak spíše řešit problematiku cen, zemědělství nebo zásobování, které bylo díky válce v hrozném stavu. Když novináři začali hovořit opět o jejich požadavcích, Eliáš je vždy ujistil, že je chápe a že se bude muset ohledně tohoto tématu stanovit další schůzka, která definitivně vyjasní postoje obou stran. Sedm zklamaných novinářů tedy odcházelo na konci schůzky bez výsledku, jelikož nedosáhli požadované veřejné podpory Eliáše a vlády. Dokonce si i stěžovali, že kvůli neustálému přisunu nového a nového jídla nemohli téměř hovořit.

V následujících dnech zklamaní aktivističtí žurnalisté opět vyvinuli tvrdý nátlak na Eliáše a celou vládu. Ten vygradoval v požadavek oficiálního odsouzení londýnské vlády, tedy zahraniční vlády Edvarda Beneše. Eliáš taktně odkázal novináře na prezidenta Háchu, protože jeho stanovisko bylo důležité. Zároveň věděl, že pokud by se měla konat schůzka novinářů s Háchou, tak k žádné už nedojde. To se také stalo. Schůzka novinářů s prezidentem Háchou byla domluvena na 25. září 1941, ale nedošlo k ní, protože jeden z novinářů omluvil své kolegy, že onemocněli chřipkou. Nemocného Lažnovskýho i s jeho kolegy převezli do nemocnice na Vinohradech a později je převezli do podolského sanatoria SS, kde následná podrobná vyšetření prokázala onemocnění tuberkulózou. Gestapo ihned začalo pracovat s verzí a možností, že došlo k záměrné otravě.

Bundesarchiv_Bild_146-1969-054-16,_Reinhard_Heydrich_Recolored
Foto: O 2 dny později, 27. září 1941, přišla pro Čechoslováky další rána. Umírněného protektora Konstantina von Neuratha vystřídal ambiciózní a oddaný Reinhard Heydrich (na snímku).| Bundesarchiv

O 2 dny později, 27. září 1941, přišla pro Čechoslováky další rána. Umírněného protektora Konstantina von Neuratha vystřídal ambiciózní a oddaný Reinhard Heydrich. Ten ihned po příjezdu do Prahy vydal rozkaz o výjimečném stavu a poté vydal stanné právo. Cílem Heydricha bylo rozprášit vzestupující československý odboj a odstranění některých důležitých prvorepublikových důstojníků a dalších osobností. Mezi nimi byl i generál Alois Eliáš, který byl obviněn ze spolupráce s odbojovou skupinou Obrana Národa. 29. září 1941 byl Eliáš zbaven funkce předsedy protektorátní vlády a začátkem října byl za svou činnost souzen.

"Chlebíčková aféra" si nakonec vyžádala ze strany novinářů jednu oběť a to oběť toho nejaktivnějšího. Karel Lažnovský umírá 10. října 1941. Pitva, která byla provedena doktorem z řad SS, ukázala, že Lažnovský zemřel na tyfus. Eliáš byl tehdy podroben dalšímu výslechu, kterému odolal a svou vinu popřel. Heydrich chtěl využít skutečnost, že byl Eliáš namočen v "chlebíčkové aféře", a tak Eliáše zažaloval. Žalobu však Říšský kriminální úřad v únoru 1942 zamítl. Němci však důkaz o Eliášově participaci na otravě ani tak nepotřebovali, neboť měli celou řadu svědectví o jeho napojení na odboj. Nakonec byl tedy Eliáš stejně zatčen a odsouzen k trestu smrti. Dne 19. června byl Eliáš v doprovodu ředitele Pankrácké věznice převezen na Kobyliskou střelnici sloužící jako popraviště, postaven před popravčí četu a zastřelen.

"Chlebíčkovou aféru" se nacisté a aktivističtí novináři snažili maximálně propagandisticky využít . Lažnovskému byl tak uspořádán pompézní pohřeb a bylo po něm pojmenováno náměstí, dnes Rašínovo nábřeží. Propaganda ho také tehdy označila za nejvýznamnějšího českého novináře své doby.

 Autor: Patrik Soukup

CENOVÉ BOMBY (1011)

Komentáře

liberál shark

24. 02. 2020

Koukám, že od dob Protektorátu se novináři příliš nezměnili. Akorát dneska by Elijáš potřeboval těch chlebíčků celý vlak.

jj

24. 02. 2020

Nic se nezměnilo. Pořád tu máme novináře, kteří se cíleně snaží poškodit náš národ. A kupodivu je jich nejvíc nalezlých v čt

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací