Ač se může zdát, že vzájemné zabíjení a vraždění je silná přirozenost lidského druhu, naši úplně první předci války neznali. Homo ergaster, což byl hraniční druh mezi Homo habilis a již erektovanými formami života, byl sběrač a lovec a neexistuje žádný archeologický důkaz, že by tento druh mezi sebou bojoval. Může za to nízká hustota osídlení a vynález vrhacích zbrání jako byly oštěpy, díky kterým by případný střet byl příliš nákladný pro obě strany. Lidské komunity se tak snažily spíše jedna druhé vyhýbat, čímž nevznikala konkurence v boji o zdroje. Lidské komunity byly tehdy velmi malé, byla vysoká dětská úmrtnost, život nebyl lehký a lidé měli minimální nebo žádnou touhu se vzájemně utlačovat či dokonce zabíjet, což potvrzují i jeskyní malby té doby, které postrádají jakékoliv známky násilí na lidech. Díky této vlastnosti se sběrači a lovci mohli před 1,8 miliony lety rozšířit z Afriky.

První jeskyní malby s motivy válek a zabíjením pochází z roku 12 000 před Kristem. Změna tohoto chování patrně souvisí s vymizením velkých savců, díky kterému přišli lovci o velký zdroj jídla. Prudký nárůst lidské populace a změna podnebí pak umožnila lidem věnovat se farmaření, které však bylo velmi časově náročné. Zatímco sběračům a lovcům stačilo pracovat jen 20 hodin týdně, první rolníci dřeli neskutečných 40 až 60 hodin týdně. Agrární revoluce také může za velký pokles kvality stravy, protože lidé přešli od konzumace masa a zeleniny k ovesné kaši ze zrna, získaného pěstováním travnatých rostlin. Tato strava postrádala železo a bílkoviny, a také samozřejmě nebyla tak chutná, což ve výsledku zpomalilo růst dětí. Z archeologických nálezů víme, že sběrači a lovci měli lépe stavěné kosti než rolníci. Tehdy se také poprvé objevila tuberkulóza a záněty kostí, vznikající v přeplněných obydlích s nedostatečným přístupem čerstvého vzduchu a také v souvislosti se zvykem rolníků pohybovat se v blízkosti chovných zvířat. Se změnou stravovaní přišlo i první zabíjení a jeho hlavní důvodem byla potřeba nasytit komunitu. Sběračům a lovcům po vyčerpání zdrojů stačilo, aby se přesunuli jinam, avšak rolníci v případě neúrody takovou možnost neměli. Jediný způsob jak si v takovém případě mohli opatřit stravu bylo, jak jinak, vzít si ji jinde, to znamená zaútočit na úspěšnější sousedy.

Foto: Jeskynní malba jeskyně (Civil v Castellónu) vyobrazuje masakr bezbranných lidí útočníky. | warhistoryonline

Psali jsme:V roce 1987 se český armádní vrtulník střetl s pravděpodobným UFO

Kromě nálezů jeskyních maleb jsou k dispozici i archeologické nálezy, které vypovídají o válkách a násilí mezi našimi předky. Nejznámější naleziště je Jebel Sahaba v Súdánu, kde v roce 12 000 př. Kr. bylo pohřbeno 61 lidí, přičemž polovina z nich vykazuje zjevné známky násilí, kdy 21 koster bylo poškozeno ostrými předměty. Dalším případem je masakr, ke kterému došlo v lokalitě Nataruk asi před 10 000 lety poblíž jezera Tarkana v Keni, pravděpodobně kočovnými lovci. Zde byly nalezeny lebky a kostry částečně pohřbené ve štěrku vyčnívajícím ze země. Následně byly identifikovány ostatky 27 lidí, z nichž se našlo 12 kompletních koster a pouze 2 nejevily známky násilí. Patrná byla smrtelná zranění hlavy od šípů a jiných zbraní. Existují také pozůstatky, které mají stále kamenné hroty zasazené do hlavy, hrudi či boků. Někteří měli rozbitá kolena nebo ruce. Mezi muži, ženami a dětmi se nedělali žádné rozdíly. Hroty šípů, které se v kostech nalezly, byly vyrobeny z obsidiánu, minerálu, který se v Turkaně nevyskytuje, což naznačuje, že útočníci pocházeli z jiné oblasti. Dalším nalezištěm masakru je smrtelná jáma v Talheimu v Německu, přičemž k vraždění zde došlo před 7500 lety. Zde patřily všechny nalezené kosti mužům, což vede k domněnce, že obě skupiny bojovaly o ženy a vítěz si je následně s sebou odvedl a nezabil je.

Během paleolitu byly prvními zbraněmi pravděpodobně palice, což byla jednoduchá hůl, která sloužila k lovu, ale i k obraně před zvířaty, která v té době lidi mohla ohrožovat. Jinou zbraní té doby byly kameny, které se házely ručně nebo byl kámen přivázán na konec palice, se kterou pak byly údery účinnější. Taková zbraň byla schopna lámat kosti zvířatům, takže se lidé mohli dostat až k morku, nebo s ní mohli louskali ořechy a podobné plodiny. Později, když byl objeven pazourek, se palcát, pokud měl kámen řez nebo špičatým hrot, mohl stát jakousi sekerou. V této době bylo také objeveno kopí či oštěp, což byl vlastně přivázaný hrot kamene nebo kosti k tyči. Stejně tak byla objevena i harpuna se zubatým hrotem kosti, která lovcům umožňovala lovit v řekách ryby.

Během mezolitu (10 000-5000 př. Kr.) došlo k technologické revoluci ve vývoji zbraní, která měla stejný význam jako pozdější největší objevy moderní doby (vynález střelného prachu apod.). Jedná se o vynález luků a šípů. Základem této zbraně bylo ohebné dřevo, na jehož koncích bylo uvázáno extrémně pevné lano, které přenášelo dostatečně velký impuls na šíp, aby mohl být vystřelen. Co se týče šípu, je nutno podotknout, že se jednalo asi o 50 centimetrů dlouhou tyčku s ostrým hrotem, ke kterému byla na opačném konci přidána ptačí pírka, která mu dodávala přesnost a stabilitu. Byla to levná zbraň, kterou si kdokoliv mohl vyrobit, dalo se z ní lovit ze skrytého a vzdáleného místa, a jeden muž mohl nést mnohem více šípů než oštěpů.

Foto: Výjev z jeskyně Civil v Castellónu, který zachycuje boj lučištníků a válečníků s oštěpy | warhistoryonline

Psali jsme:USA schválily dohodu se Singapurem o nákupu 1885 pěchotních kulometů Colt IAR

Závěrem připomeňme první známou bitvu, ke které došlo v době bronzové ve 13. století př. Kr. v údolí Tollense v dnešním Německu. Neexistují o ní žádné písemné záznamy a ví se o ní jen díky archeologickým nálezům. V tehdejší bitvě u řeky Tollense se podle všeho střetlo 5000 mužů, z nichž přes tisíc zemřelo v boji. Jednalo se o mimořádně brutální střet a existuje teorie, že se jednalo o masívní přepad velké a ozbrojené karavany obchodníků.

Zdroj: Historie válek