EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Květnové povstání českého lidu, který v roce 1945 bojoval za vlastní svobodu a sebeurčení

 04. 05. 2019      kategorie: Vojenská historie      10 komentářů

V těchto dnech si připomínáme asi poslední, nejintenzivnější vzdor a chuť bojovat za vlastní svobodu, za vlastní sebeurčení, za vlastní historii a své místo na Zemi. Poprvé jsme to dokázali v roce 1938, kdy téměř celý český a slovenský národ už několik dní u rozhlasových přijímačů čekal na opatření k obraně vlasti. Většina československého obyvatelstva přijala zprávu o opatřeních vlády k obraně republiky a o mobilizaci armády s uspokojením a nadšením. Mobilizace proto proběhla rychle a úspěšně.

Mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22.20 hodin. Za 24 hodin byly u většiny vojenských útvarů prezentovány tři čtvrtiny povolaných záložáků. Mobilizace povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů do zbraně včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace. Dále bylo k dispozici 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Mnichovská zrada Československu sice zlomila vaz a museli jsme se podvolit nacistickému Německu, co ale odolalo byla vůle a odvaha lidí bojovat. Nejen v zahraničním odboji, ale zejména v Protektorátu Čechy a Morava. Na domácí půdě totiž probíhal boj proti nepříteli stejně krutý a nelítostný, často zaplacen cenou nejvyšší. Lidé, kteří bojovali za svou zem a národ riskovali vše. Životy své, svých rodin, příbuzných i známých. I přes to se jich velká spousta nedala zastrašit a byla tuto cenu ve jménu svobody ochotna podstoupit.

081
Foto: Snímek z květového povstání českého lidu | VHÚ

Psali jsme: Zapomenuté oběti - dvoudílný dokument mapující Den D až po následné osvobození Paříže

Podruhé, kdy se dokázal národ takto silně semknout s jedním cílem a bojovat proti nepříteli, bylo v květnových dnech roku 1945. Na území Československa totiž začalo Květnové povstání českého lidu.

Květnové povstání českého lidu bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům během druhé světové války na území Česka, které proběhlo začátkem května 1945. Účastnilo se ho v Česku aktivně asi 130 000 osob, plus 14 000 partyzánů (značná část z nich byla ruské, ukrajinské a běloruské národnosti). Dalších 100 000 lidí pomáhalo v Praze stavět barikády. Na osvobození Československa v roce 1945 se také podílelo přes dva miliónů vojáků spojeneckých armád.

Povstání vypuklo za stavu, kdy se na území Čech a Moravy nacházela miliónová Schörnerova armáda, která měla rozkaz udržet se v tomto prostoru co nejdéle. K. H. Frank vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném předání moci, přičemž se projevovaly i snahy prezidenta Háchy o vytvoření Českomoravské republiky a převzetí moci Richardem Bienertem. Souběžně s tím tu byly i totožné snahy ilegálních odbojových skupin i České národní rady (ČNR), podle nichž měly na území Protektorátu vznikat revoluční Národní výbory. V Praze byl přípravou na převzetí moci pověřen Dr. František Krása.

Psali jsme: Tajné zbraně Třetí říše

091
Foto: Snímek z květového povstání českého lidu | VHÚ

Koncem dubna 1945 již sovětská vojska ve dvou operacích - Ostravské a Bratislavsko-brněnské osvobodila část Moravy, což s pozdější zprávou o Hitlerově smrti zavdalo důvod pro otevřený odpor. Povstání začalo 1. května v Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moci se ujal Národní výbor. Povstání se téhož dne rozšířilo na Olomouc a okolní obce, avšak zde zasáhly jednotky SS. Povstalcům se však podařilo zastavit transport či likvidaci průmyslového zařízení a zásob, které chtěli Němci odvézt z Ostravska, Vsetínska a Zlínska. 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou a Úpice, dalšího dne Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice, 4. května Vsetín a Kladno, 5. května Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice aj. 

Zhruba na tisíci místech byly zaznamenány protiokupační demonstrace, které spočívaly ve vyvěšování československých vlajek, odstraňování německých nápisů, ničení orientačních tabulek, manifestacích na oslavu osvobození, protestních akcích proti okupačním úřadům apod. Docházelo též ke stávkám ve fabrikách a k zabavování zbraní ze zbrojních závodů ve prospěch povstalců. K vyjednávání o převzetí moci došlo na více jak 120 místech Protektorátu. V některých oblastech se povstání rozhořelo i díky činnosti partyzánských skupin, které stále ve větší míře vstupovaly do otevřeného boje. Např. ve Vsetíně zaútočila 4. května Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova na Němce, kteří začali provádět ve městě destrukční práce, jež musely být zastaveny. Město bylo po 4. hodině odpolední osvobozeno jednotkami 1. československého armádního sboru. Partyzánské skupiny hrály i velkou úlohu v Podkrkonoší i na jiných místech.

Povstání, které vypuklo ve 37 městech a 240 obcích, dostalo na některých místech tvrdý protiúder – německá vojska začala obsazovat důležité komunikace, ulice, křižovatky, nádraží a pošty, byl vyhlašován výjimečný stav, okupanti zajímali a vraždili rukojmí, aby zastrašili české obyvatelstvo. Jejich cílem bylo nepřipustit, aby bylo vytvořeno souvislé povstalecké území. Přesto se povstalcům podařilo na sebe vázat značnou sílu německých vojsk, které nemohlo být použito na potlačení povstání v Praze. Venkov dodával Praze nejen potraviny, ale i zdravotnický materiál a lehké zbraně; byly zbudovávány zátarasy, vyhazovány mosty, aby byla wehrmachtu a jednotkám Waffen SS co nejvíce ztížena doprava. Odpor obyvatelstva pokračoval i na venkově, kde se neustále rozšiřoval. Na řadě míst došlo k otevřenému boji, jinde pouze k sabotážním akcím. Němci se stále ve větší míře uchylovali k vraždám a masakrům českých obyvatel, které brali jako rukojmí nebo které popravovali pro výstrahu, a to nejen v Praze, ale prakticky na celém okupovaném území Čech a Moravy.

Povstalecký-stíhač-tanků-Hetzer-před-budovou-VHÚ-rok-1946
Foto: Nedokončený stíhač tanků Hetzer, improvizovaně zprovozněný povstalci za Pražského povstání. Na snímku z roku 1946 je stroj zachycen vystavený před budovou VHÚ na Žižkově. | VHÚ

Dne 8. května 1945 zahájil ústup štáb polního maršála Ferdinanda Schörnera, který byl u Hořic přepaden povstalci a částečně rozprášen. O den později byl tento štáb rozbit u Žatce tankovými vojsky Rudé armády. 8. května odpoledne v 16.00 hodin byl mezi německým velením a Českou národní radou podepsán protokol, který umožňoval Němcům průchod Prahou s tím, že dojde k zastavení bojů.

Boje však trvaly i po podpisu bezpodmínečné kapitulace Německem 8. května 1945, kdy se německé jednotky snažily vzdát se americké armádě, protože ze sovětského zajetí panovaly značné obavy. Těchto bojů se účastnily zejména jednotky Waffen SS, ale nebylo výjimkou, že se jich účastnily i jednotky wehrmachtu. Ještě ve dnech 9.-11. května docházelo k dílčím bojům i vraždám českého civilního obyvatelstva. Např. v obci Lejčkov na Táborsku střílely 9. května německé jednotky do lidí, kteří přišli k silnici pozorovat ústup německé armády, k střílení neozbrojených civilistů docházelo i na dalších místech. Poslední výstřely padly 11. května 1945 u Milína u Příbrami, kde jednotky SS vylákaly bílým praporem partyzánské parlamentáře a postříleli je. Poté došlo k boji, při kterém v otevřeném střetnutí s Němci padlo 60 českých partyzánů.

Celkem si české povstání vyžádalo v Praze 3700 lidských životů, na českém a moravském venkově zahynulo přibližně dalších 8 tisíc občanů, přičemž v počtu obětí jsou zahrnuti jak lidé, kteří bojovali proti okupantům, tak i nacisty povražděné civilní osoby. České květnové povstání výrazným způsobem ohrozilo záměry německého vedení na vybudování "pevnosti," která měla být hájena až do roztržky mezi západními mocnostmi a SSSR. Zabránilo se tak rozsáhlému a ničivému vojenskému střetnutí na českém území a pravděpodobně došlo i ke zkrácení války.

Džíp-Rudé-armády-a-Češi
Foto: Džíp Rudé armády a Češi | VHÚ

Květnové povstání v Praze bylo v letech komunismu interpretováno dosti jednostranně, přičemž byla vyzdvihována činnost komunistů a přínos Rudé armády na osvobození Prahy. Po roce 1989 se naopak objevovaly zjednodušené pohledy na povstání, na význam účasti Vlasovců (bez jejich pomoci by bylo povstání hned na začátku poraženo). Vlasovci byli po válce vydáni Sovětskému svazu, následovaly popravy nebo smrt v Gulagu. Řešila se také otázka neúčasti americké armády na osvobození Prahy či případně jiné potenciální pomoci. Víme ale, že ,,politické" karty byly již rozdány a Pattnovo přání, oznámit osvobození Prahy z telefonní budky na Václavském náměstí se mu nesplnilo. Vrchní velitel spojeneckých sil Eisenhower nedostal pro tuto operaci z Washingtonu politickou podporu a tak americké jednotky zůstaly na tzv. demarkační linii střetu osvobozenecký vojsk, dohodnutou již na Jaltské konferenci v únoru 1945. (Kraslice – Karlovy Vary – Plzeň – Rokycany – Písek – Netolice).

oslavy_plzen_01
Foto: Již od roku 1990 pořádají v Plzni na oslavu Dne vítězství neobyčejnou událost – Slavnosti svobody, kterých se můžete zúčastnit i vy ve dnech 3. - 5. května

Pražské povstání ukázalo, že v českém národě existuje značný počet lidí, kteří jsou schopni a ochotni se ve jménu svobody obětovat a povstat proti nepříteli. V závěrečných bojích druhé světové války mělo spolu s celonárodním povstáním velký strategický význam, protože došlo k zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed. Šlo mimo jiné o jednu z největších bitev 2. světové války svedenou Čechoslováky

Video: Dokumentární film Květen 1945 / YouTube

Zdroj: Archiv VHÚ, YouTube 

 Autor: Hanz

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

anti Hroch

27. 08. 2019

Každej kdo má jinej názor je komouš? To teda ale musí být Iq status kdo takhel uvažuje. Ani demokrati enbo liberálové, jen urážet bez schopnosti argumentovat věcně. Zajímali yb men vaše koníčky. Znal jsee jednoho taky takového, modelář a ani jedno letadlo mu nelítalo pořádně. To bych chtěl vidět vaše produkty, když máte takovej přístup k věci.

PK

07. 05. 2019

Ad Mirek. Konkrétně americká 101. výsadková měla obsadit Tempelhof, 82. výsadková Gatow a britská tuším 6. výsadková Oranienburg. Současně měly vyrazit americká 2. obrněná a 84. pěší (ze sta procent motorizovaná) po dálnici Magdeburk - Berlín. Za nimi měly následovat další. Němci toho mezi Labem a Berlínem moc neměli. Americké 100 % motorizované divize se vzdušným krytím 9. taktické letecké armády (což byli ti slavní hloubkaři atd.) do města prorazili za pár hodin. A mezi tím by výsadkáři (mimochodem veteránské divize z Normandie, Makket-Garden a od Bastogne atd.) patrně ve městě obsadili nejdůležitější místa a nacistická moc by se asi zhroutila. Tak říkajíc rychlá smrt, K.O. jedním úderem a finito. Akorát Stalin by byl těžce nespokojený.

satestsat121

06. 05. 2019

Mirku,
hezké, Vaše chápání vojenské historie je fakt perfektní. Je tedy jen škoda, že II,. fronta nebyla otevřena třeba v roce 1942. To by se Němci jistě vzdávali na hranici SSSR. Nechtěně jste ze spojenců udělal hlupáky. Snad to co zná každý:
Most u Remagenu. Příliš daleký most, Bitva v Ardenách a další. Nebo německý film MOST, který bránili 14-15 letí kluci. Na těch hřbitovech je hodně mrtvých kluků právě z USA, věřte, že Rýn byl tvrdě bráněn. Já vím myslel jste do dobře, ale zde to fakt není férové.

PK

05. 05. 2019

Ad Lenka. Při této příležitosti si lze jen vzpomenout na slova generála Pattona: "Hrdinou není ten, kdo padne za svou vlast, ale ten, kdo donutí padnout nepřítele za tu svoji". Takže navždy otázkou zůstane, jaký podíl na smrti mnoha těch bezesporu statečných lidí měli ti, kteří záměrně svým dalo by se říct až vlastizrádným postojem ve prospěch cizí mocnosti ten boj zbytečně prodlužovali, když v dané situaci existovalo jiné, méně krvavé řešení (kapitulace německé armády do rukou Američanů - US parlamentáři byli v Praze a dále na východě (Velichovky, Hradec Králové atd.) již 6. 5. a skutečně neexistovala žádná KONKRÉTNÍ dohoda z Jalty o průběhu demarkační čáry - ta se stanovovala ad hoc a US Army třeba v Německu pronikla daleko hlouběji, než byla následná hranice mezi sovětským a západním sektorem. Nic proto nebránilo tomu (kromě přání českých komoušů v čele s Gottwaldem a jejich vlastizrádné dohodě se Stalinem), aby Američané postoupili až někam k "podhůří" Českomoravské vrchoviny z české strany. Schoernerovi vojáci by se jim rádi vzdali bez boje, kdyby věděli, že odejdou do amerického zajetí.

Lenka

05. 05. 2019

Nakonec, jako vždy, se každý snaží dokázat, že on to ví, on to zná a z příspěvku mizí to zásadní. Tedy hrdinství a obětavost českých lidí. Přece nešlo jen o Prahu, ale další města v "Protentokrátu".Bojovat, umírat v době, kdy je konec války a kvetou šeříky to je opravdu hrdinství. Musíme si toho vážit. Spekulace co by kdyby sem asi nepatří.

PK

05. 05. 2019

Ad gra. Ono to bylo také trochu jinak. Podle odtajněných amerických dokumentů US Army a Navy japonská armáda v Číně příliš netrápila - americké letectvo a námořnictvo v té době ovládalo prakticky ze 100 % vody kolem Japonska a ti vojáci z Číny by se na domácí ostrovy asi nikdy nedostali - americké ponorky a letadla z pevniny i desítek letadlových lodí by poslala ty zbylé japonské lodi ke dnu, než by pochopili, co se vlastně děje. V tom problém nebyl, SSSR spíš sloužil jako strašák pro Japonce a navíc, vývoj A-bomby by v USA tak utajený, že to nevěděl ani Roosevelt (a ten v té době byl konekonců napůl mrtvý, takže Stalinovi sliboval i hory s horákama na rozdíl od Churchilla, který chápal, která bije).
Ale jinak, Němci v květnu Prahu nedobývali jen tak z plezíru, ale protože to byla "žába" na prameni při jejich ústupu na západ. Stačí se podívat na protektorátní silniční mapu a je vám vše jasné - v čechách bylo nějakých cca 1 mil. vojáků Wehrmachtu a SS, deseti až statisíce civilních uprchlíků z východu (Slezka atd.), civilní zaměstnanci německých úřadů s rodinami atd. a ti všichni chtěli na Západ pryč od Rusů. Maršál Schoerner dostal jasný rozkaz - dostat tyhle lidi do americké zóny. Když se podíváte na mapu jako voják (já jsem si ještě v armádě své odsloužil a dokonce absolvoval důstojnický kurz a zkoušky), tak Vltava je takový obrovský protitankový příkop dělící českou kotlinu na dvě části. A v roce 1945, dle protektorátní silniční mapy, z východu na západ vedly v podstatě asi jen 3 až 4 silnice "I." třídy mimo Prahu, ostatní se v Praze sbíhaly (pod silnicí I. třídy je třeba si představit něco jako dnešní dvojku) a co hlavně, prakticky jen na nich byly dostatečně únosné mosty pro těžší techniku a nákladní auta. Takže Schoerner čelil velice složitému logistickému úkolu - doslova protáhnout velblouda uchem jehly - pochodový proud jedné divize byl tak 5 až 10 km dlouhý (záviselo na počtu vozidel, koní, techniky a samozřejmě mužů) a těch divizí bylo řekněme 80 až 100 a k tomu kolony uprchlíků se selskými vozy, kárami, kočárky atd. Praha byl klíčový bod a v podstatě jediná hlavní úniková cesta se svámi několika mohutnými mosty a sbíhajícími se silnicemi (Kdyby existoval dálniční obchvat, asi by bylo jednoduší hnát tyhle kolony po něm mimo město a nezdržovat se objem o ně). Proto hrálo tak rozhpodující roli to, zda US Army obsadí čí neobsadí město a postoupí na druhý břeh Vltavy tak, aby tam mohla brát německé vojáky do zajetí. A to se samozřejmě Stalinovi a našim bolševikům nelíbilo a proto se zbytečně několik dní bojovalo a umírala spousta lidí ve víře, že činí něco pro svou budoucnost. Ano učinili, pro 40 let komunistického zla.

gra

05. 05. 2019

Škoda, že Američané nepostupovali dál, ale jestliže chtěli, aby jim sověti helfli proti Japoncům - účinek atomových bomb ještě nebyl znám - tak jim udělali ústupek v podobě přenechání Prahy.
Povstání ale mělo význam v každém případě, podlomilo zázemí německé armády, která chtěla do amerického zajetí ustupovat za boje, což by přivodilo těžké ztráty nejen vojáků, ale i civilistů.

PK

04. 05. 2019

Ono to bylo trochu jinak. Jak lze vyčíst z amerických pramenů, v Jaltě nebyla dohodnuta KONKRÉTNÍ demarkační čára. Ještě první týden v dubnu 45 se US Army spolu s Brity chystala k nájezdu na Berlín. Byly vyčleněny tři výsadkové divize, které měly obsadit letiště Tempelhof, Tegel a ještě jednoho vojenského na okraji města a současně po dálnici Magdeburk - Berlín měly vyrazit americké obrněné divize směrem na Berlín pod krytím 9. letecké armády (taktické krytí). Vzhledem k tomu, že na západ od Berlína bylo jen slabé krytí (12. Armee gen. Wencka) nepříliš ochotné bojovat a nedostatku skutečně hodnotných něm. sil v Berlíně, američtí generálové předpokládali, že obrněný klín dorazí do města za několik hodin a výsadkáři do té doby obsadí letiště a uzlové body ve městě. Němci měli prakticky vše na Odře a na západě byly podřadné jednotky.
Co se týče Čech, aby US Army nedojela do Prahy, bylo spíše přání českých komoušů, resp. Gottwalda, který měl zadání od Stalina. To oni lobovali za to, aby se Američané zastavili a dále nepostupovali. To s "českou pevností" je ideologický blábol šířeny komunistickou propagandou po válce - maršál Schoerner měl po smrti Hitlera a zhroucení Berlína od Doenitze jasný rozkaz - stáhnout co nejvíc vojáků a německých uprchlíků, kteří byli v protektorátu do americké zóny a tam kapitulovat a nikoliv bojovat "do posledního muže a náboje" o kotel v Čechách, což bylo z vojenského hlediska zcela nesmyslné. V podstatě šlo jen o čas a o to, kolik německých vojáků a civilistů unikne chapadlům Rusů. A Češi v tom sehráli roli užitečných idiotů sloužících Stalinovi. Proto taky jeli Američané do Velichovek a vyjednávali s ním. Za tu spoustu mrtvých při povstání můžeme akorát poděkovat našim komunistům a jejich lezení do zadku Stalinovi. V podstatě mohla US Army dorazit do Prahy 6. 5., fronta by se posunula někam za Prahu a německá armáda, ustupující bojem před Rudou, by se postupně vzdávala Američanům bez zbytečných krveprolití. O nic jiného nešlo.

Altmann

04. 05. 2019

Právě na na Krymu byla stanovena demarkační čára a Praha byla na druhé straně.:cowboy: Zbytečně do toho taháte politiku. Mluvme o těch statečných mladých lidech, kteří chtěli svobodu a přijali boj.

Altmann

04. 05. 2019

Bylo to hrdinství, hněv a vztek ponižovaných lidí. Měli bychom vzpomínat s úctou a nejde jen o Prahu.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací