Poručík amerického námořnictva Edward "Butch" O'Hare se stal prvním námořním letcem, kterému byla během druhé světové války udělena Medaile cti - nejvyšší vojenské vyznamenání Spojených států. Jeho úspěchy coby stíhacího pilota jsou obdivuhodné. Ke skromnému a nenápadnému mladému hrdinovi se nadto váže několik dalších příběhů.

Malý Edward O'Hare byl synem Edwarda "Easy Eddieho" J. O'Harea, úspěšného právníka a provozovatele psích závodišť, který se bokem věnoval létání - a který s létáním seznámil i svého dospívajícího syna, přezdívaného "Butch". Naneštěstí byl "Easy Eddie", jako bývalý právník a obchodní partner nechvalně proslulého Al Capona, v roce 1939 zavražděn neznámými střelci.

Foto: Poručík O’Hare v kokpitu svého Wildcatu na jaře 1942 | U.S. Navy / Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:20 nejzajímavějších faktů o legendárním německém tanku Pz. V - Panther

Butch se ve svém životě vydal odlišnou cestou nežli jeho otec. V roce 1937 absolvoval Námořní akademii Spojených států, dva roky sloužil na bitevní lodi USS New Mexico a v květnu 1940 absolvoval letecký výcvik námořnictva v Pensacole na Floridě. Oficiálně se tak stal námořním letcem. V hodnosti praporčíka byl přidělen ke třetí stíhací peruti (VF-3) na palubě USS Saratoga, která kotvila v San Diegu v Kalifornii.

Následujících dvacet měsíců znamenalo pro Butche mnoho událostí. Během této doby se VF-3 přesunula ze Saratogy na USS Enterprise, zpět na Saratogu a nakonec byla převelena na USS Lexington poté, co Spojené státy vstoupily do druhé světové války a Saratoga byla poškozena japonským torpédem. Butch se v této době ukázal jako nadaný letec a střelec a v lednu 1942 byl dočasně povýšen na poručíka.

Jeho velící důstojník John Thach o něm řekl: „Měl smysl pro načasování a relativní pohyb, s nímž se možná narodil, ale také měl soutěživého ducha. Když se dostal do nějakého boje, nechtěl prohrát... Když poprvé přišel k peruti, prostudoval všechny dokumenty, které jsme měli o vzdušném boji, a prostě si vše osvojil mnohem rychleji než kdokoli jiný, koho jsem kdy viděl. Z letounu vytěžil maximum.“

Butch se stal prvním námořním letcem, kterému byla během druhé světové války udělena Medaile cti - nejvyšší vojenské vyznamenání Spojených států. Citace k Medaili cti byla následující: „Za pozoruhodnou statečnost a neohroženost ve vzdušném boji, s vážným ohrožením života nad rámec svých povinností, jako velitel sekce a pilot stíhací perutě 3 dne 20. února 1942. Poté, co ztratil pomoc svých kolegů z týmu, poručík O'Hare se se svým letounem vložil mezi svou loď a blížící se nepřátelskou formaci 9 útočících dvoumotorových těžkých bombardérů.“ Pojďme si celou tuto událost popsat blíže.

Psali jsme:Sesterská loď Titaniku během Velké války napadla a potopila německou ponorku

Podle Johna Thache tehdy z USS Lexington vzlétla jen hrstka letadel, včetně jeho vlastního, když se přiblížila první formace nepřátelských bombardérů. Thach nařídil Butchovi a jeho wingmanovi spolu s několika dalšími, aby zůstali poblíž Lexingtonu jako bojová letecká hlídka, zatímco Thachova skupina se vydala prozkoumat, odkud japonská letadla přiletěla.

Druhou vlnu přilétajících bombardérů však Thachova skupina minula. Z pilotů, kteří zůstali vzadu, pak byli všichni kromě Butche a jeho wingmana příliš daleko na to, aby mohli jakkoliv na Japonce reagovat dříve, než se tito dostanou do vzdálenosti, z níž budou moci zahájit bombardování Lexingtonu.

Japonské letouny byly dálkové bombardovací letouny Mitsubishi G4M námořní Typ 1, které Spojenci označovali kódovým názvem "Betty". Jednalo se o letouny s dlouhým doletem, z nichž každý mohl nést více než 900 kg pum. Devět takových strojů pak bylo pro Lexington vážnou hrozbou. Butch proto bez váhání, sám opakovaně zaútočil na tuto nepřátelskou formaci, nehledě na intenzivní kombinovanou nepřátelskou palbu z kulometů a kanónů.

Butch měl na své stíhačce Grumman F4F-3 Wildcat k dispozici čtyři kulomety, kterými mohl střílet na blížící se bombardéry, ale jako pilot jednomístného letounu musel zároveň pilotovat i střílet. Naproti tomu posádku japonských bombardérů tvořilo sedm mužů. Každý z bombardérů byl vyzbrojen třemi kulomety ráže 7,7 mm a také kanónem ráže 20 mm. Jednalo se tedy o poměr čtyř kulometů proti šestatřiceti.

Navzdory výše uvedené přesile poručík O'Hare svým statečným a odvážným jednáním a mimořádně obratnou střelbou nakonec sestřelil 5 nepřátelských bombardérů a šestý těžce poškodil, než japonské bombardéry dosáhly optimálního místa pro vypuštění bomb. Zbývající bombardéry však nedokázaly letadlovou loď zasáhnout.

Díky této mimořádně statečné akci tak byla letadlová loď USS Lexingto zachráněna před vážným poškozením. Butch byl za své činy oceněn nejen Medailí cti, ale obdržel i další tři významná ocenění: Záslužné letecké kříže v srpnu a říjnu 1943 a posmrtně Námořní kříž. Ten dostal za to, že tváří v tvář hrozícímu japonskému útoku na operační svaz Lexington u Tarawy Butch osobně zorganizoval a následně dobrovolně vedl první noční stíhací oddíl letadel proti nepřátelským letadlům, ačkoli dobře věděl, jaké nebezpečí s tím souvisí. Butch se z této noční mise v listopadu 1943 nikdy nevrátil.

O jednadvacet let později prezident John F. Kennedy při svém projevu při příležitosti nového pojmenování chicagského mezinárodního letiště O'Hare na Butchovu počest tenkrát řekl: „Sám si pamatuji, jak tehdejší mimořádný výkon "Butche" O'Harea zaujal nejen naše ozbrojené síly, ale i celou zemi. Jeho mimořádný čin, kdy v těžkých dnech 2. světové války sám chránil svou loď a přitom sestřelil pět nepřátelských letounů, čímž dal této zemi naději a důvěru nejen v kvalitu našich bojovníků, ale také ve vítězství.“

Zdroj: warhistoryonline