Postavili ji jako nedobytnou pevnost. O její dobytí se nikdo nikdy nepokusil. Výprava do veřejnosti běžně nepřístupné části podzemního komplexu Josefov.

Josefov je východočeské historické pevnostní město v okrese Náchod v Královéhradeckém kraji. Spolu se sesterským městem Terezínem bylo na příkaz císaře Josefa II. vybudováno v 80. až 90. letech 18. století v odezvě na změnu severní hranice Habsburského mocnářství potvrzenou po sedmileté válce Hubertusburským mírem. Původně se město jmenovalo Ples podle vesnice, která jeho stavbě podlehla. Na Josefov bylo na počest jeho zakladatele přejmenováno roku 1793 na příkaz císaře Františka II. Josefov je od roku 1948 součástí města Jaroměře. V roce 1971 byl prohlášen městskou památkovou rezervací.

Foto: Josefov - letecký pohled | Wikimedia Commons

Psali jsme:Jak se Německo připravovalo na bitvu v Ardenách? Důkladně, jak jinak. Hitlerův záměr byl však nereálný

Při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. českým králem byl Ples povýšen na královské svobodné město. Dva roky poté nechal císař František II. pevnostní město přejmenovat na Josefov (německy Josefstadt) na počest svého strýce Josefa II.. V roce 1789 vypuknuvší Velká francouzská revoluce donutila Pruské království a Habsburskou monarchii přenést se přes dosud nesmiřitelné vzájemné nepřátelství. Ples tedy ke svému původnímu účelu tehdy použit nebyl. Ani za napoleonských válek se přes opakovaná uvedení do bojové pohotovosti neuplatnil jinak než jako arest pro zajaté Napoleonovy vojáky.

Coby „žalář národů“ sloužila pevnost i v dalších letech. Zadržováni zde byli třeba italští a uherští revolucionáři (1849) a turečtí vojáci (1878–1879 a 1912). Mezi zdejší významné vězně patřili ale i polský polyhistor Hugo Kołłątaj (1750–1812), diktátor (vůdce) polského Lednového povstání Marian Langiewicz (1827–1887), nebo roku 1857 revolucionář a dobrodruh Anton Schütte (1817–1867), kterému se z Josefova podařilo téhož roku uprchnout.

Foto: Opevnění s příkopem | Wikimedia Commons

Když se pruská a rakouská vojska střetla znovu, psal se rok 1866. Tehdy už sice Josefov za vývojem vojenské taktiky a techniky zaostával, i tak však byl připraven k obraně. Zátopové kotliny na severovýchodě města byly zatopeny. Předpolí bylo vyklizeno a tamní aleje a parky vykáceny, aby neposkytovaly nepříteli ochranu. Pruská vojska se však tehdy nezdržovala s dobýváním Josefova. Obešla jej a s rakouskou armádou se střetla v bitvě u Hradce Králové. Josefov tedy plnil spíše druhořadou úlohu obří zbrojnice, muničního a výstrojního skladu a špitálu.

Psali jsme:Marie Pětrošová: Nejmladší odbojářka zemřela v koncentračním táboře v pouhých 22 letech

Posádkovým městem ale Josefov zůstal ještě více než sto let po zrušení jeho pevnostního statutu (1888), který velmi přísně omezoval jakoukoliv výstavbu v pevnosti a jejím okolí. Dokonce se zde usídlilo velitelství IX. armádního sboru (1883–1908). Z prvků opevnění se však navzdory rozsáhlým demoličním pracím na konci 19. a v 1. pol. 20. století většina zachovala.

Foto: Podzemní chodby pevnosti Josefov | archiv města Jaroměř

Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila první světová válka. Během ní ve vlastním Josefově a později i v jeho blízkém okolí vznikl rozsáhlý zajatecký tábor pro italské, litevské, polské, rumunské, ruské a srbské zajatce. Na tuto dobu dodnes upomíná pomník ruským zajatcům z roku 1916 znázorňující minulost, současnost a budoucnost Rusi. Jeho autory jsou sochaři Nikolaj Alexandrovič Suškin a Leonard Dobrowolski. Jako zajatecký tábor Josefov sloužil už jen krátce po první světové válce. V průběhu druhé světové války se uplatnil spíš jako cvičiště protektorátního vládního vojska a wehrmachtu. Více než druhá světová válka vzhled pevnostního města poznamenala okupace sovětskými vojsky (1968–1991). Přesto zatím zdaleka největším zásahem do života města uvnitř staré bastionové pevnosti se stal trvalý odchod vojska z města v polovině 90. let 20. století.

Video: Tajemná místa: Největší div vojenského stavitelství / YouTube

Největší turistickou atrakcí Josefova jsou podzemní chodby. Tajuplnost a romantiku josefovského labyrintu umocňuje osvětlení voskovými svícemi. Návštěvníci tak na vlastní kůži zažívají pocity vojáků bránících pevnost před nepřítelem. Promenády, lemující horní část pevnosti, poskytují v parném létě stín a klid a zájemcům o pevnostní architekturu možnost prohlédnout si objekty tvořící hlavní a vnější obranný val Josefova.