V posledním čísle časopisu ATM, 5/25, vyšel velmi zajímavý článek o letounu Su-57 z pera J. Fojtíka. Jakýmsi leitmotivem tohoto článku je zpochybnění v ruských médiích zveřejněných oficiálních plánů, podle kterých by si ruské letectvo mělo pořídit 400 či dokonce až 500 těchto letounů – s tím, že potřebám Ruska by odpovídalo mnohem nižší množství. Je tomu ale skutečně tak? Jak vysoké počty letounu Su-57 ve stavu ruského letectva můžeme očekávat? 

       Foto: Detail archaického zpracování křídla Su-57 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Vietnamská reinkarnace vozidel BMP

Letoun Su-57 - výsledek dlouhodobého vývoje

Někdy poněkud zapomínáme, že letoun Su-57 je výsledkem dlouholetého vývoje. Vývojové práce na letounu Su-57 totiž začaly již po roce 2000, tedy téměř před 25 lety. A za tu dobu si letoun Su-57 prošel celou řadou peripetií, včetně odstoupení Indie, která byla strategickým partnerem Ruska v tomto programu. A stejně tak se v průběhu vývoje Su-57 měnily i představy o plánovaných počtech tohoto letounu ve výzbroji ruského letectva. Bylo to dáno i tím, že program letounu Su-57 měl v ruské generalitě své příznivce, ale i své odpůrce, a to kvůli vysokým nákladům na tento projekt. Svou roli zde hrálo i střídání ministrů obrany.

V průběhu minulých desetiletí se pak objevovaly různé vize, kolik by letounů Su-57 mělo být pořízeno. Při prvním veřejném představení letounu Su-57 bylo prezentováno, že Rusko si pro své vojenské letectvo pořídí celkem 250 letounů Su-57, přičemž tehdy se počítalo s tím, že stejný počet Su-57 zakoupí Indie. Stejně tak se objevovaly i vize, podle kterých mělo být pořízeno 100-150 letounů, či dokonce jen 50 letounů. Spoléhat se jen na tyto zcela různorodé počty tedy nelze. Ke skutečnému počtu nás může dovést spíše úvaha – kolik letounů Su-57 bude Rusko potřebovat? A také – kolik těchto letounů si může dovolit? 

Kolik letounů Su-57 Rusko potřebuje 

To, kolik nadzvukových letounů stát potřebuje, je obvykle dáno celou řadou faktorů, od politických až po ekonomické. Potřeby států se přitom samozřejmě mění i podle toho, v jaké bezpečnostně politické situaci se nachází. Zcela jiné potřeby má stát v mírovém situaci, kdy má dobré vztahy se svými sousedy, a jiné potřeby má stát, který je ve válečném stavu nebo se mu blíží.

A dnešní Rusko je ve válečném stavu. Rusko dlouhodobě válčí s Ukrajinou – de facto již od roku 2014, od anexe Krymu. A nic nenaznačuje tomu, že by tato válka měla v dohledné době skončit. Vysocí představitelé Ruska navíc vyhrožují i dalším evropským státům, a hovoří o kulturní válce s Evropou. Dnešní Rusko ve válečném stavu má tedy mnohem vyšší potřeby než Rusko v prvním desetiletí tohoto století. To se logicky obráží i v programu letounu Su-57.

Psali jsme:Americká supermoderní stíhačka F-35 si zapsala první ostrý útok, ale také první pád

Ruské letectvo – početné, ale z velké části zastaralé

Svou roli pak hraje i to, že Rusko a především ruské letectvo je ve zcela jiném stavu než třebas americké letectvo. Americké letectvo je totiž složeno z převážně modernějších letounů než ruské letectvo. Americké letectvo se vedle letounů páté generace stále opírá o letouny čtvrté generace, jako jsou nejmodernější verze letounů F-15 atd. Tyto letouny jsou ale převážně novější, a díky kvalitní údržbě jsou v dobrém technickém stavu.

Oproti tomu ruské letectvo stále využívá velké množství letounů, které pocházejí ještě z dob Sovětského svazu. Ruské letectvo má totiž ve svém stavu řadu letounů MiG-29, ale i Su-27 prvních výchozích verzí. Tyto letouny jsou tedy již staré, a navíc notně opotřebované. Ruské letouny jsou navíc díky nižší úrovni údržby obecně v horším technickém stavu.

Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by Rusko chtělo tyto letouny vyřadit bez náhrady, že by chtělo jít cestou redukce početních stavů. Je tomu naopak – každý stát, který je ve válečném stavu, chce početní stavy svého letectva spíše navyšovat. Stejně tak tomu bude činit i Rusko.

Je faktem, že pro náhradu starších letounů ze sovětské éry si Rusko v posledních desetiletích pro své letectvo pořídilo větší množství letounů – především letouny Su-35 a Su-30. Ani tyto letouny ale nebyly pořízeny v takových počtech, aby byly schopny nahradit všechny vyřazované letouny. Rusko proto bude v příštích desetiletích potřebovat vyšší stovky nových letounů.

A těmi budou právě Su-57. Je třeba si uvědomit, že letouny Su-35 a Su-30 byly ruským letectvem pořízeny pouze jako jakési překlenovací řešení do doby, než bude ukončen vývoj letounu Su-57. Svou roli zde pak hrála i snaha podpořit domácí zbrojní průmysl – bez těchto zakázek by firma Suchoj neměla dost sil a prostředků na to, aby realizovala náročný projekt vývoje letounu Su-57. Letoun Su-35 měl být původně pořízen jen v počtu 48 letounů – s tím, že později byl tento počet zdvojnásoben. Letoun Su-30 byl původně jen exportním projektem, ale jelikož šlo o letoun vydařený a nadto zaujal ruskou generalitu, ruské letectvo si jej také pořídilo. Ale také jen v menším množství. Z hlediska potřeb ruského letectva je to stále málo. Nyní je ovšem vývoj letounu Su-57 dokončen. S tím, že letoun Su-57 je lepší než letouny Su-35 či Su-30. Možná ne o moc, ale přesto lepší je – s tím, že jeho výkony bude možno postupně navyšovat, protože má značný vývojový potenciál. Pokud bude chtít Rusko pro své letectvo nakupovat další letouny - a ty potřebuje nejen kvůli potřebě nahradit starší Su-27 a Mig-29, ale i kvůli válce na Ukrajině - pak logicky sáhne po typu Su-57.

Faktická absence letounu šesté generace v Rusku

Rusko je navíc v jiné situaci oproti USA, ale stejně tak i Číně nebo Evropě i v tom, že mu chybí letoun šesté generace. Jak v USA, tak i v Číně již dnes naplno běží programy letounů šesté generace, a přestože jejich vývoj ještě zdaleka není dokončen, jsou již v poměrně pokročilé fázi (americký typ F-47, čínské typy J-36 a J-50). V Rusku také probíhá vývoj letounu šesté generace, zprávy o něm probíhají už řadu let. Tento program byl ale podle všeho upozaděn. Rusko se totiž svého času rozhodlo všechny možné dostupné technologie vložit právě do letounu páté generace, do typu Su-57. Nakolik to bylo vzhledem k dnešní situaci správné, toť otázkou. Faktem je, že pokud v Rusku probíhá program vývoje letounu šesté generace, pak má zjevně jen nižší prioritu, a jeho výsledky se mohou objevit až v delším časovém horizontu. Jestliže evropské letouny šesté generace FCAS a GCAP mají vstoupit do služby až cca v roce 2040 a zhruba ve stejné době budou do služby vstupovat i americké a čínské typy, v případě Ruska to jistě bude mnohem později. Rusko tedy není v situaci, kdy by si mohlo letoun páté generace pořídit jen v relativně nízkém množství, a nahradit jím jen část svého letectva, a na to plynule navázat dodávkami letounů šesté generace. Respektive – bude toho schopno, ale až mnohem později. Do té doby ovšem letouny Su-27 a MiG-29 nevydrží. I tento faktor hovoří ve prospěch toho, aby si Rusko raději pořídilo letoun páté generace, typ Su-57, ve výrazně vyšším množství.

Vliv ruské mentality

Různé predikce ruské produkce letounů Su-57 pak opomíjejí jeden závažný faktor – vliv tradiční ruské mentality. Na odlišnost ruské mentality od mentality evropské, ale stejně tak i americké upozorňuje dlouhodobě již celá řada analytiků. Dodnes ale tento faktor není náležitě doceněn. Rusové zkrátka uvažují trochu jinak. Jejich mentalita, jejich způsob uvažování je zcela jiný, než na jaký jsme zvyklí. Tato specifická mentalita je pak v Rusech pevně ukotvena, víc než u leckterých jiných národů.

Neznamená to ale, že Rusové jsou hlupáci, a že bychom je proto měli podceňovat. Je tomu spíš naopak. Samozřejmě, o jejich způsobu uvažování, o jejich hodnotách a přístupu k životu a řešení problémů si můžeme myslet své. Přesto tento vliv ruské mentality musíme brát jako fakt, a musíme s ním počítat. Tento vliv odlišnosti mentality se pak projevuje prakticky všude. A projevuje se i při akvizicích vojenské techniky; při řešení tak složitého úkolu, jakým je zavedení letounu páté generace.

Rusové si jsou vědomi toho, že jejich země technologicky zaostává za Západem (a dnes i za Čínou). Dobře si to uvědomují především technokraticky smýšlející lidé na ministerstvech, nebo obdobně technicky smýšlející odborníci ve velkých firmách, jako je firma Suchoj. Uvědomují si to mnohem víc než běžní ruští občané, ovlivnění tradiční ruskou propagandou.

A proto Rusové při vývoji vojenské techniky a jejím zavádění do výzbroje armády postupují poněkud jinak. Rusové si každého výrobku, který se jim povedl, velice váží – víc než na Západě. Snaží se jej co nejvíce využít, plně vytěžit jeho potenciál. A to i za hranice jeho možností. Snaží se ho proto vyrábět co nejdéle.

Stejně tak se Rusové nesnaží o to aby dohnali technologický náskok Západu. Dobře vědí, že na něco takového nemají – a to nejen finančně, ale také z toho důvodu, že na něco takového ruská společnost není připravena. Rusové se proto spokojí i s nižší technologickou úrovní svých zbraňových systémů – s tím, že jejich nižší kvalitu vynahradí jejich větším množstvím. Přesně to může být i případ letounu Su-57. Nutno říci, že tento ruský přístup má svou logiku. Je ostatně otázkou, zda je náš západní přístup, kdy se ženeme za co nejmodernějšími a nejpokročilejšími technologiemi, skutečně to nejlepší. Ruský přístup, kdy se i ozbrojené síly orientují nikoliv na to, aby daný systém byl co nejpokročilejší, ale především na to, aby fungoval (a to i za složitých přírodních podmínek, které jsou pro velkou část ruského území příznačné), se navíc v průběhu staletí Rusům osvědčil. Je samozřejmě otázkou, zda tento přístup má opodstatnění i v dnešní době, v době pokročilých technologií, masového nástupu umělé inteligence atd. Ale opět – Rusové takto uvažují, a musíme to brát jako fakt.

Etatistický charakter ruské ekonomiky 

Stejně tak je při úvahách o tom, kolik si Rusko pořídí letounů Su-57, často opomíjen etatistický charakter ruské ekonomiky. Stát vždycky hrál v ekonomice Ruska silnou roli. Není to jen otázka dědictví komunismu, kdy státní bylo prakticky všechno. Silně etatistická byla i ekonomika carského Ruska. Rusové jsou na takovou ekonomiku zvyklí, a vyhovuje jim. 

Za vlády V. Putina pak úloha státu v ekonomice výrazně vzrostla. De facto po celou vládu V. Putina je charakteristické „postátňování“ různých segmentů ekonomiky, kdy pod křídla státu opět přecházejí celé velké podniky. A to i bez ohledu na negativa, která to přináší, bez ohledu na ekonomické ztráty, protože ty Rusko (zatím) dokázalo zvládnout díky ropným příjmům.

Pro etatistickou ekonomiku – a to zvlášť pro takovou, jaká je ruská – je potom charakteristický vyšší důraz na stabilitu, na to, aby ekonomický růst byl plynulý, pokud možno bez větších výkyvů. Stejně tak je pro etatistickou ekonomiku typický důraz na zaměstnanost – stát si tak zajišťuje spokojenost občanů a tedy i jejich podporu. To se ovšem obráží i v zbrojních programech. Etatisticky laděné ekonomice vyhovuje to, aby tak náročný a komplexní program, jako je vývoj a výroba nadzvukového letounu, probíhal co nejplynuleji. S tím, že není třeba nikam spěchat, nikam se hnát. Není důležité, jak rychle výrobní proces probíhá; důležité je, že vůbec funguje. Ostatně, se „šturmováním“ mají Rusové negativní zkušenosti z dob Sovětského svazu.  I proto Rusové pokud se jim nějaký zbraňový systém povede, vyrábějí jej co nejdéle. A vyrábějí ho i tehdy, když je ze západního pohledu zastaralý. Maximálně ho jen mírně modifikují pro nové podmínky. Stačí si ostatně vzpomenout na tank T-72 a z něj vycházející tank T-90. Pro své ozbrojené síly se pak snaží tento systém pořídit v co největším množství.

Su-57 – letoun na desetiletí dopředu

A obdobně tomu nejspíš bude i v případě letounu Su-57. Pro Rusko je nyní velkým úspěchem už jen to, že sériová výroba letounů Su-57 již byla zahájena. Pravda, tato výroba probíhá do jisté míry „na koleně“, protože pro letoun Su-57 nefunguje plnohodnotná výrobní linka. Ale pro Rusy je důležité, že tato výroba funguje, a že produkuje plnohodnotné Su-57. Otázkou samozřejmě je, v jakém tempu a v jakých počtech budou letouny Su-57 vyráběny, a jak rychle budou zaváděny do výzbroje ruských ozbrojených sil.

Je ovšem třeba brát v potaz, že nákup nových letounů Su-57 bude pro ruskou státní pokladnu znamenat obrovskou zátěž. A to i tehdy, vezmeme-li v úvahu, že stát si kupuje letoun vlastní provenience, od de facto státního podniku, takže značná část z vynaložených peněz se státu vrátí zpátky. Přesto každý jednotlivý letoun bude ruskou státní pokladnu stát značné peníze

Letouny Su-57 si proto ruské letectvo bude pořizovat tak rychle a v takovém množství, v jakém to dovolí státní pokladna, resp. rozpočet ministerstva obrany. V již zmíněném článku J. Fojtíka je údaj, že stávajícím tempem by výroba pouhých 100 letounů Su-57 trvala 20 let. Tento výpočet je ovšem silně mechanistický. Nebere v potaz to, že program letounu Su-57 se postupně vyvíjí, že výroba se teprve rozebíhá. Rusové jistě budou tempo produkce letounů Su-57 navyšovat. Ale jistě ne nějak přehnaně. Pro Rusko bude důležité, že výroba vůbec probíhá, že ruské vojenské letectvo bude postupně získávat své letouny Su-57, a že v podniku Suchoj je udržována zaměstnanost.

Pokud vezmeme v úvahu, jak rychle ruský zbrojní průmysl dokázal vyprodukovat stávající letouny Su-30 a Su-35, potažmo i technicky spřízněné stíhací bombardéry Su-34, pak lze odhadnout, že Rusové se budou snažit udržovat výrobu letounů Su-57 jen na úrovni 15-20 letounů ročně. Z hlediska západního je to samozřejmě málo. Tímto tempem by Rusko dokázalo pro své vojenské letectvo vyrobit 150-200 letounů za deset let, a spíš za ještě za delší dobu. Ale Rusku něco takového nevadí. Rusové jsou ochotni se s tímto stavem smířit, jsou na to zvyklí.

V úvahu je také třeba brát v potaz export. I ten se Rusku v případě letounu Su-57 začíná postupně dařit. Zatím se sice podařilo získat jen jediného zákazníka, Alžírsko (navíc jen v malém množství). Lze však předpokládat, že budou přibývat další zákazníci, především dosavadní uživatelské státy letounů MiG-29 a Su-27 jak v postsovětských zemích, tak i v rozvojovém světě. Potom je pravděpodobné, že současné Rusko vzhledem ke svým ekonomickým obtížím upřednostní dodávky pro zahraničního zákazníka před dodávkami pro domácí ozbrojené síly, které tak budou realizovány až později.

Svou roli zde bude hrát i to, že Rusko se bude snažit udržet plnou zaměstnanost ve formě Suchoj. A jelikož letoun šesté generace bude v Rusku k dispozici až kdo ví kdy, Rusko se bude snažit do té doby udržet výrobu letounu Su-57 – tedy možná až kamsi k roku 2050.

Lze proto očekávat, že Rusko bude pro své letectvo přiobjednávat nové a nové série letounů Su-57. Nevýhodou bude, že tímto přístupem letoun Su-57 postupně zastará. A to i vzhledem k tomu, že v Číně nebo USA budou do služby vstupovat letouny šesté generace. Ale na to Rusové nejspíš zareagují tak, že realizují nějakou hloubkovou modernizaci letounu Su-57. Něco podobného, jako tomu bylo v případě letounu MiG-29 a jeho modernizované verze MiG-29M. Ale v jádru půjde stále o Su-57. Jeho výroba, ale i dodávky pro ruské letectvo tak budou pokračovat dál. Je faktem, že takto ruské letectvo získá každý rok jen omezené množství Su-57. Ale opět – Rusům to nevadí, protože pro ně bude důležité, že letectvo vůbec bude nějaké Su-57 dostávat. Díky tomuto přístupu navíc bude moci ruské letectvo získávat letouny Su-57, do kterých budou zakomponovány nové poznatky. A díky rozložení akvizice letounů Su-57 do více let se Rusům podaří snížit nároky na každoroční státní rozpočet.

Takovýmto přístupem bude nejen výroba Su-57, ale i dodávky pro samotné ruské letectvo trvat klidně i 20 let, a nejspíš ještě déle. A když vezmeme v úvahu již stávající tempo výroby , ale i to, že toto tempo výroby se bude postupně zvyšovat (ale ne zas tak moc), pak je skutečně reálné, že za těch 20 let či více bude pro ruské vojenské letectvo vyrobeno 400-500 letounů Su-57, tedy počet, který je zmiňován v oficiálních ruských pramenech.

Nutno také říci, že takový přístup není ve světě ničím nezvyklý. Stačí se jen podívat, jak dlouho je vyráběn letoun F-16, který byl produkován v mnoha verzích, a dodnes je vyráběn pro zahraniční zájemce. Ještě lepším příkladem je pak letoun F-15, který je ve své nejmodernější verzi produkován pro samotné letectvo USA. A jeho dodávky přitom byly upřednostněny před dodávkami letounů 5 generace. Případ letoun Su-57 bude zřejmě obdobný, byť vychází z jiného pohledu na svět.

Ruský přístup k výrobě letounů Su-57, který se leckomu na Západě připadá jako zastaralý a zaostalý, je tak ve skutečnosti velmi pragmatický. A ukazuje nám, jak vážným protivníkem je Rusko pro Západ. 

Zdroj: armyrecognition.com, časopisy ATM a L+K