Rusko podle údajů ukrajinského generálního štábu přišlo k 3. listopadu 2026 už o 138 těžkých plamenometných systémů řady TOS. Jde především o TOS-1A Solncepjok, TOS-2 Tosočka a novější TOS-3 Drakon. Číslo je pozoruhodné samo o sobě — ještě zajímavější je ale ve chvíli, kdy ho porovnáme s tím, kolik těchto systémů mělo Rusko údajně k dispozici na začátku plnohodnotné invaze v roce 2022. Tehdy se odhady pohybovaly jen od několika kusů po zhruba 45 vozidel.

Foto: TOS-1A Solntsepyok | Wikimedia Commons / Public domain

Jinými slovy: Rusko ztratilo několikanásobně víc TOSů, než kolik jich podle předválečných odhadů vůbec mělo. Přesto je dál vyrábí. A dokonce produkci navyšuje.

Na první pohled to nedává smysl. Těžké plamenometné systémy jsou na dnešním bojišti obrovským, nápadným a mimořádně zranitelným cílem. Pohybují se blízko fronty, nesou vysoce ničivou munici a v éře průzkumných i útočných dronů se z nich stává přesně ten typ techniky, který protivník hledá jako prioritu.

Přesto Moskva zjevně došla k závěru, že se jí tyto ztráty vyplatí.

Proč Rusko dál sází na zranitelnou zbraň

TOS není klasický raketomet v běžném smyslu slova. Ruská armáda ho nezařazuje k dělostřelectvu, ale k jednotkám radiační, chemické a biologické ochrany. To samo ukazuje, jak specifickou roli tyto systémy v ruské doktríně hrají.

Jejich hlavní síla spočívá v termobarické munici. Ta vytváří ničivý tlakový a tepelný účinek, který je devastující zejména v opevněných pozicích, zákopech, budovách nebo uzavřených prostorech. Právě proto jsou TOS-1A, TOS-2 a TOS-3 často označovány za jedny z nejsilnějších nenukleárních zbraní, které má Rusko k dispozici.

A tady leží jádro problému: z vojenského hlediska je TOS extrémně riskantní systém, ale zároveň nabízí účinek, který ruské velení zjevně považuje za natolik cenný, že akceptuje i vysoké ztráty.

Na bojišti, kde rozhodují drony, přesná munice a rychlá detekce, je to cynická kalkulace. Rusko neřeší jen to, kolik techniky ztratí. Řeší i to, co dokáže tato technika způsobit, než bude zničena.

Výroba místo ústupu

V květnu 2024 ruská propaganda oznámila tří- až čtyřnásobné navýšení výroby systému TOS-1A Solncepjok. Ve stejném období se objevily první zprávy o bojovém nasazení kolového systému TOS-2 Tosočka a Rusko představilo také TOS-3 Drakon.

TOS-3 je přitom ukázkovým příkladem ruského přístupu: nejde o revoluční zbraň, ale spíš o kombinaci již existujících řešení. Podle dostupných informací spojuje podvozek TOS-1 s odpalovacím zařízením vycházejícím z TOS-2. Rusko tak nečeká na dokonalý nový systém, ale rychle skládá použitelné varianty z toho, co má po ruce.

To je pro ruský zbrojní průmysl typické. Místo elegantní modernizace přichází pragmatická improvizace: starý podvozek, novější odpalovací část, upravená výroba, rychlé nasazení. Výsledek nemusí být technicky ideální, ale pokud se dá vyrábět a poslat na frontu, plní svůj účel.

Proč neuspěl Vozrožděnije

Logická otázka zní: když jsou TOSy tak zranitelné, proč Rusko nepřešlo na jinou platformu?

Jednou z možných alternativ měl být modulární raketomet Vozrožděnije, založený na systému Zemledělije určeném pro dálkové minování. Poprvé se o něm veřejně psalo v prosinci 2023 a v únoru 2024 už Rusko avizovalo plány na sériovou výrobu ve druhé polovině téhož roku.

Na papíře šlo o zajímavý koncept. Vozrožděnije mělo vyplnit prostor mezi raketomety Uragan a těžkými plamenometnými systémy TOS. Mělo používat jak 220mm raketové kontejnery pro Uragan, tak termobarickou munici určenou pro TOS-2 Tosočka.

Jenže na frontě se systém podle dostupných informací neobjevil.

Jedním z možných důvodů je opět přežití na bojišti. Vozrožděnije mělo mít dostřel do 35 kilometrů při použití raket Uragan, ale pouze kolem 15 kilometrů při střelbě termobarickou municí pro TOS-2. A právě těchto 15 kilometrů je v moderní válce nebezpečně málo. Znamená to přiblížit se do prostoru, kde je systém vystaven průzkumným dronům, FPV dronům, dělostřelectvu i přesně naváděné munici.

Rusko tak zřejmě stálo před nepříjemnou volbou: pokračovat ve výrobě známých TOSů, které už má zavedené v jednotkách, nebo rozvíjet nový systém, který sice sliboval větší modularitu, ale nemusel řešit základní problém — zranitelnost při relativně krátkém dostřelu.

Výsledek známe. Vozrožděnije zůstalo projektem, TOSy pokračují.

Drony změnily pravidla hry

Ztráty ruských TOSů ukazují jednu z nejdůležitějších proměn současné války: zbraně, které dříve mohly působit jako nástroj zastrašení, se dnes samy stávají snadno lovitelným cílem.

TOS je velký. Musí se dostat relativně blízko. Nese nebezpečnou munici. Po výstřelu potřebuje změnit pozici. V prostředí, kde ukrajinské drony nepřetržitě sledují pohyb techniky, je každý takový přesun rizikem.

To ale neznamená, že TOS ztratil význam. Znamená to, že jeho nasazení je stále dražší. Každý úspěšný útok může mít pro Rusko vysokou taktickou hodnotu, ale každá chyba posádky nebo velení může skončit zničeným strojem, výbuchem munice a ztrátou vycvičeného personálu.

Ruská odpověď: víc kusů, ne lepší koncept

Rusko se zjevně nepokouší problém vyřešit zásadní změnou doktríny. Neopouští myšlenku těžkých plamenometných systémů. Místo toho navyšuje výrobu, zavádí nové varianty a snaží se ztráty nahrazovat tempem, které udrží systémy v boji.

Je to přístup opotřebovací války: pokud technika hoří, vyrobí se další. Pokud je koncept zranitelný, neznamená to automaticky jeho konec — dokud dokáže působit dostatečné škody.

Právě v tom je ruský paradox. TOS je zároveň symbol síly i slabiny. Na jedné straně představuje ničivou palebnou kapacitu. Na druhé straně ukazuje, jak těžké je přežít na bojišti, kde nad každým pohybem visí oko dronu.

Co z toho vyplývá

Příběh TOSů není jen o jednom typu ruské techniky. Je to širší lekce o válce na Ukrajině. Moderní bojiště nemilosrdně trestá velké, drahé a snadno zjistitelné systémy. Zároveň ale ukazuje, že armády se svých osvědčených zbraní nevzdávají jen proto, že jsou zranitelné.

Pokud zbraň dokáže dodat efekt, který velení považuje za rozhodující, bude používána dál — i za cenu vysokých ztrát.

Rusko tak pokračuje ve výrobě TOSů ne proto, že by šlo o ideální zbraň pro dnešní válku. Pokračuje proto, že v ruském způsobu vedení války stále zapadá do logiky masivní destrukce, tlaku na opevněné pozice a ochoty platit vysokou cenu za krátkodobý taktický efekt.

A právě proto budou TOS-1A, TOS-2 i TOS-3 pravděpodobně dál mizet ve statistikách zničené techniky — a zároveň dál sjíždět z ruských výrobních linek.

Zdroj: Defense Magazine