Dne 5. prosince 1943 vznikla nová pěší divize německého Wehrmachtu s označením 352. Její jádro tvořily zbytky jednotek, které přežily boje na východní frontě u Stalingradu a Kurska – konkrétně 546. granátnický pluk a části 268. a 321. pěší divize. Veterány doplnili mladí odvedenci ročníků 1925–1926, tedy sedmnácti- až devatenáctiletí chlapci. Výcvik nově vzniklé formace byl komplikován nedostatkem paliva, střeliva i potravin. Mladíci navíc trpěli podvýživou, protože dostávali příděly podle válečného systému a byli tělesně slabí.

        Foto: Příslušníci 352. pěší divize během bojů v Normandii, 1944 | Reddit

Psali jsme:Plovoucí a létající Bílé domy – velitelská stanoviště amerických prezidentů pro případ jaderné války

Navzdory omezením se díky zkušeným velitelům a veteránům podařilo vytvořit bojeschopnou jednotku. Divize zahrnovala tři granátnické pluky, jeden dělostřelecký, pěší, ženijní a náhradní prapor, zpravodajský oddíl a zásobovací složky. V březnu 1944 čítala přibližně 12 000 mužů, z toho 7 000 bojového personálu. Velitelem byl jmenován generálporučík Dietrich Kraiss, veterán východní fronty.

Původně měla být divize nasazena proti Sovětům, ale vývoj událostí ji přivedl do Francie. Spadala pod LXXXIV. armádní sbor generála Ericha Marckse v sestavě 7. armády generála Friedricha Dollmanna. Na příkaz maršála Rommela, který věřil, že invaze proběhne v Normandii či Bretani, a ne v oblasti Pas-de-Calais, byla 352. divize 15. března 1944 přesunuta do prostoru mezi Caen a Brevands. Za úkol dostala vybudovat obranu od pobřeží až po silniční uzel v Saint-Lô.

Veteráni z východní fronty byli zděšeni. Propagandou vychvalovaný Atlantický val prakticky neexistoval. Divize neměla žádné zprávy o invazi až do začátku června 1944. O plánovaném vylodění se Kraiss dozvěděl od zajatce z francouzského odboje. Berlín jeho varování ignoroval, ale Kraiss přesto uvedl divizi do pohotovosti. Sousední velitelé však jeho obavy odmítli.

6. června 1944 v 1:00 začali za liniemi padat první parašutisté. Ve 3:20 následovalo bombardování, ale kvůli špatnému zacílení bylo málo účinné. V 5:30 už byl horizont zaplněn spojeneckými loděmi. O čtvrt hodiny později začala palba námořních děl. V 6:30 dorazily na pláže první americké vyloďovací čluny. Pro vojáky 1. a 29. pěší divize USA to byla jatka. Do hodiny utrpěla první vlna více než třetinové ztráty. Němci pálili z kulometů, polních a protitankových děl. Pláže hořely, čluny byly zničeny.

Psali jsme:Problém německých tanků. Nejen značná hrozba na bojišti – také užitečná statistická metoda

Druhá vlna dorazila, ale německé obranné body se stále držely. Divize měla až do 10. hodiny dopoledne poměrně nízké ztráty, pak ale začala docházet munice. Kraiss byl mezitím znepokojen průlomem britských tanků na pláži Gold, které postupovaly do týlu. Proto vyslal k obraně bojovou skupinu plukovníka Ernsta Meyera.

Na Omaze se situace kolem poledne zlomila. Američané pronikali do obrany, opěrné body padaly jeden po druhém. Dělostřelectvo nemělo čím střílet, Kraiss přesto ještě ve 13:35 hlásil, že situace je pod kontrolou. Ve skutečnosti už byl odpor zlomen. Americké jednotky se dostávaly do vnitrozemí a přímá palba už nebyla tak ničivá jako v ranních hodinách.

Kraiss vydal rozkaz ke stažení do záložních pozic. Vojáci ve zmatku hledali své roztříštěné jednotky. Přesto se divizi podařilo přeskupit a získat munici. V noci na 7. června nastal klid. Divize byla vyčerpaná, ale posily stále nepřicházely – Berlín výsadek považoval za léčku. Největší ztráty zasáhly důstojnický sbor, ale morálka zůstala vysoká.

10. června 1944 ustoupila 352. divize do vnitrozemí a získala čas. Nový střet přišel 12. června. Divizi částečně doplnily slíbené posily a některé jednotky se přeskupily. Mezi mužstvem se šířila zvěst o stažení z fronty. Adolf Hitler skutečně stažení nařídil, ale Rommel jej neprovedl – náhrada nebyla k dispozici.

Cílem Američanů bylo město Saint-Lô. Kraiss dostal rozkaz je nevpustit. Na přelomu června a července zaujala divize poslední obranné pozice. Mezi 2. a 6. červencem se fronta dočasně zastavila. Američané šířili letáky a výzvy ke kapitulaci. 7. července zahájili nový útok, podpořený dosud nejsilnější dělostřeleckou a leteckou palbou. Němci ustupovali spořádaně, ale ztráty byly obrovské.

18. července 1944 už Kraiss věděl, že město neudrží. Na vlastní odpovědnost porušil rozkaz a nařídil ústup. Na Saint-Lô se valila americká lavina. Po jeho pádu zůstalo z 352. pěší divize jen 1 800 mužů. Generál Kraiss padl, velení převzal podplukovník Heyna. Zbytky divize ještě několik týdnů bojovaly v Normandii, pak byly staženy do Německa. Klidu se ale nedočkaly – kvůli operaci Market Garden byly vrženy do bojů u Arnhemu. Zůstalo jen asi 200 mužů.

Z přeživších byla část převelena k 363. pěší divizi. Na základě zaniklé 352. divize vznikla v září 1944 nová formace – 352. divize lidových granátníků, která byla zničena v březnu 1945.

Na rozdíl od jiných jednotek v Normandii se 352. pěší divize nezhroutila při prvním kontaktu s nepřítelem. Její muži, často mladí a nezkušení, vzdorovali pod palbou lodních děl, letectva a tanků. Pláž Omaha jim ale nabízela dobré podmínky – členité pobřeží, silné opevnění, miny, překážky, 85 kulometů a 30 děl. Přesto čelili obrovské přesile a prokázali, že i pěší jednotka může zpomalit mohutně podporovaného protivníka.

Zdroj: warhistoryonline.com