Během 2. světové války byl Kreml proti leteckému bombardování chráněn důmyslným maskováním
Během střetu Sovětského svazu s nacistickým Německem za druhé světové války se mnoho měst proměnilo v trosky. Historicky a kulturně významné budovy a artefakty byly ztraceny, zničeny nebo ukradeny. Kreml v centru Moskvy však, a možná navzdory očekávání, přežil. Během osmi náletů na něj dopadlo více než 150 zápalných bomb, palivová nádrž a 15 velkých bomb. Přesto nebyl zničen. Jak se Sovětům podařilo udržet tak velkou a cennou stavbu mimo nebezpečí?
Kreml je rozsáhlý opevněný komplex v centru Moskvy, který slouží také jako oficiální sídlo prezidenta Ruské federace. Jeho impozantní hradby byly postaveny na konci 15. století. Areál je přístupný veřejnosti a nachází se v něm mimo jiné některé z nejdůležitějších politických budov. Jako srdce hlavního města a symbol sovětské moci byl Kreml mimořádně významným a cenným místem, proto bylo jeho zabezpečení během druhé světové války nanejvýš důležité.
Foto: Kreml dnes | A. Savin, CC BY-SA 3.0
V letech 1938 až 1953 působil Nikolaj Spiridonov jako vojenský velitel Kremlu. Jakmile začala válka, Spiridonov měl obavy o bezpečnost místa a poslal zprávu lidovému komisaři vnitra - a jednomu ze Stalinovým zločinců - Lavrentiji Berijovi. Berija pak odstartoval práce na „ukrytí“ Kremlu. Ukrytí pevnosti o rozloze 275 000 metrů čtverečních však nebylo jednoduché. Kromě samotné rozlohy Kreml obsahoval různě vysoké budovy, včetně 80 metrů vysoké Trójské věže.
22. července 1941 se obavy o bezpečnost Kremlu ukázaly jako oprávněné, když na Kremelský palác dopadla německá 250kg bomba. Naštěstí nevybuchla, tento útok však podtrhl potřebu komplex ochránit. Kreml byl následně doslova zakryt resp. zamaskován tak, aby byl k nerozeznání od zbytku Moskvy. S tímto maskováním přišel významný sovětský architekt Boris Iofan.
Všechny střechy v Kremlu byly natřeny tmavě rezavou hnědou barvou, aby ze vzduchu splynuly s ostatními moskevskými střechami. Vlastní areál Kremlu, jehož většina byla dlážděná, byl pokryt pískem, zatímco nad zahradami komplexu byly umístěny stany natřené tak, aby vypadaly jako střechy. Dokonce i samotné věže byly natřeny různými barvami a zakryty dřevěnými konstrukcemi. Leninovo mauzoleum bylo pro režim obzvláště symbolicky důležité, proto bylo tělo během války převezeno mimo Moskvu a mauzoleum bylo ukryto pod velkým dřevěným stanem.
Zatímco práce na Kremlu měly za cíl jeho maximální ochranu, zbytek Moskvy byl stále zranitelný. Téměř pětimilionové obyvatelstvo města se dalo do práce při budování obrany a opevnění, která měla nepřítele zastavit. Mnozí Moskvané prošli před válkou výcvikem civilní obrany, takže když o několik let později nastal čas bránit město, byli připraveni. Statisíce občanů stavěly překážky, barikády a obranné prvky a mnoho z obyvatel se přidalo k hasičským oddílům. Byly také vybudovány dvě obranné linie mimo město.
Součástí práce bylo i přidávání falešných budov po celém městě a maskování těch skutečných. Neobydlené oblasti dostaly falešné ulice a budovy, zatímco ty skutečné byly zakryty, aby ze vzduchu vypadaly jako zemědělská půda. Na leningradskou dálnici pak byly umístěny falešné dřevěné stavby postavené tak, aby ze vzduchu připomínaly domy a budovy. Velké divadlo mělo např. vypadat jako řada obyčejných bytových domů.
K ochraně továren byly vytvořeny jejich falešné kopie, které byly postaveny na místech vzdálených od jejich skutečného umístění, zatímco skutečné továrny byly dobře zamaskovány. Tyto falešné továrny byly v noci často osvětleny a tato taktika fungovala – dopadlo na ně mnoho německých bomb.
V říjnu 1941, kdy se k městu blížila německá vojska, Stalin nařídil, aby vláda Moskvu evakuovala. To vyvolalo okamžitou paniku mezi obyvatelstvem, které se zoufale snažilo co nejrychleji z města uprchnout, zaplnilo vlakové vagony a zpomalilo tak evakuační úsilí. Stalin pak oznámil, že ve městě zůstane, což situaci uklidnilo. Když pak Němci kvůli podzimnímu bahnu a nesmyslným Hitlerovým rozkazům se zpožděním k Moskvě dorazili, čekalo je připravené a dobře opevněné město. To, co očekávali jako snadné vítězství, se následně změnilo v opotřebovávací válku, kterou nemohli vyhrát.
Zdroj: warhistoryonline