Útok střel FP-5 Flamingo na ruský podnik AO VNIIR-Progress v Čeboksarech ukazuje, že u moderních úderů na hluboko položené cíle nerozhoduje jen samotný dolet zbraně, ale hlavně kvalita plánování celé mise. Zásah cíle vzdáleného přibližně 1 000 kilometrů od ukrajinské hranice nebyl výsledkem přímého „vypuštění na souřadnice“, ale zjevně pečlivě připravené operace, v níž sehrály klíčovou roli zpravodajské informace, návrh trasy a schopnost střel manévrovat tak, aby se vyhnuly radarům a protivzdušné obraně.

Foto: Výsledek ukrajinského útoku řízenou střelou na závod AO VNIIR-Progress | Telegram

Psali jsme:Americká armáda škrtá! Tohle všechno končí – a svět jen nevěřícně přihlíží

Samotný cíl přitom nebyl náhodný. AO VNIIR-Progress patří mezi důležité články ruské výroby zbraní dlouhého dosahu, protože produkuje antijammingové satelitní navigační antény Kometa. Úspěšný zásah tak má význam nejen symbolický, ale především praktický: jde o útok na podnik, který pomáhá udržovat přesnost a odolnost ruských naváděcích systémů.

Z dostupných informací vyplývá, že při úderu bylo použito přibližně pět střel FP-5 Flamingo. Právě tento počet zároveň dobře ilustruje realitu podobných operací. Ani přesné střely dlouhého dosahu totiž nelze vnímat jako zaručený prostředek, který vždy pronikne k cíli. Naopak, při útoku na objekt krytý vícevrstvou obranou je nutné počítat se ztrátami. Vizualizace letu, vytvořená z otevřených zdrojů a zpráv ruských telegramových kanálů, naznačuje, že dvě střely byly zachyceny při přiblížení k Čuvašsku a další měla být sestřelena poblíž samotných Čeboksar. Pokud bylo skutečně odpáleno nejméně pět střel, znamená to, že k cíli se dostala jedna nebo dvě. A protože závod byl zasažen, operaci lze hodnotit jako úspěšnou.

Právě tady je jádro celé analýzy: úspěch se v tomto případě neměří tím, kolik střel bylo vypuštěno nebo kolik jich bylo sestřeleno, ale tím, zda se podařilo poškodit hodnotný cíl. A to se stalo. V podmínkách silné protivzdušné obrany je i jediný průnik do areálu strategického podniku výsledkem, který může mít reálný dopad na výrobu a provoz.

Mimořádně zajímavá je rekonstruovaná trasa letu. Podle dostupné vizualizace střely nejprve minuly město ve vzdálenosti asi 170 kilometrů, proletěly poblíž Uljanovsku, pokračovaly za Čeboksary a teprve poté se stáčely zpět k cílové oblasti. To naznačuje, že let nebyl veden nejkratší možnou cestou, ale po trase navržené s cílem minimalizovat riziko odhalení a zásahu. Jinými slovy, FP-5 Flamingo neuspěl jen díky tomu, že „doletěl daleko“, ale hlavně díky tomu, že letěl chytře.

Psali jsme:Hynek Kmoníček: Největší hrozbou je představa, že všechno bude vypadat stejně jako dnes

Psali jsme:Obrana za hranicemi státu: diaspora jako personální zdroj

Psali jsme:Koalice ochotných: Koalice zájmů, koalice schopností, nebo nový model evropské bezpečnosti?

Aktivní manévrování bylo podle dostupných údajů patrné jak v úvodní fázi letu, tak při konečném přiblížení k cíli. Nelze přitom vyloučit, že ke změnám kurzu docházelo i během hlavní části trasy. To je důležitý detail, protože každá odchylka od přímého směru prodlužuje skutečnou uletěnou vzdálenost. A právě to posouvá význam celé operace ještě dál. Přestože se často uvádí, že cíl ležel asi 1 000 kilometrů od hranic, reálná letová vzdálenost mohla být kvůli manévrům i pravděpodobnému odpalu z hloubi ukrajinského území výrazně delší.

To zároveň potvrzuje širší trend, který se u střel FP-5 Flamingo začíná rýsovat. Už dříve se objevily odhady, že při útoku na votkinský závod na konci února mohla tato střela urazit 1 600 až 1 650 kilometrů nebo i více. Pokud se tyto parametry potvrzují i nepřímo v případě útoku na VNIIR-Progress, nejde jen o další jednotlivý zásah, ale o důkaz, že Ukrajina je schopna provádět komplikované a hluboké údery na strategické cíle uvnitř Ruska s využitím vlastních střel s promyšleným profilem letu.

Za pozornost stojí i srovnání s předchozím útokem na tentýž podnik z počátku května. Tehdy měl podle dostupných informací z šesti vypuštěných střel cíle dosáhnout pouze jediný kus. I to ale odpovídá realitě nasazení střel s plochou dráhou letu proti chráněným objektům. V tomto kontextu není současný útok výjimečný tím, že by obešel protivzdušnou obranu beze ztrát, ale tím, že i přes očekávatelné ztráty dokázal znovu proniknout k důležitému cíli. To vypovídá o schopnosti plánovačů opakovaně hledat slabá místa v ruské obraně.

Celkově lze říci, že úspěch útoku FP-5 Flamingo na VNIIR-Progress stál na třech pilířích: správně zvoleném cíli, promyšlené trase letu a ochotě akceptovat, že část střel bude pravděpodobně ztracena ještě před dopadem. Právě kombinace těchto faktorů dělá z operace více než jen technický zásah. Je to ukázka toho, jak se moderní dálkové útoky vedou ve chvíli, kdy protivník disponuje rozsáhlou protivzdušnou obranou, ale není schopen uzavřít celý svůj vzdušný prostor bez mezer.

Výsledkem tedy není jen poškozený závod v Čeboksarech. Výsledkem je i další potvrzení, že hluboké údery proti vojensko-průmyslové infrastruktuře mohou být účinné, pokud jsou postavené na přesném plánování, zpravodajské podpoře a flexibilní trase letu. FP-5 Flamingo v tomto případě neuspěl proto, že byl nezastavitelný, ale proto, že byl nasazen způsobem, který ruskou obranu přinutil reagovat pozdě nebo neefektivně.

Zdroj: The Moscow Times